Když minulý rok po dlouhých devatenácti letech tovární týmy znovu zavítaly na africký kontinent, čekal je tam sprint evropského střihu. Tři úseky dopoledne a opakování těch samých úseků odpoledne. Dohromady 315 ostrých kilometrů. Oproti 1011 měřeným kilometrům při poslední "opravdové" Safari 2002 směšná porce. Sliby pořadatelů, že letošní ročník bude výrazně delší a náročnější, budily velká očekávání. To pak podpořila informace, že musí požádat FIA o schválení delší tratě nad rámec běžných pravidel. Výsledek? Pouhých 360 kilometrů rychlostních zkoušek a takřka stejná skladba úseků v z loňska dobře známých oblastech. Pamětníky starých dob musel takový harmonogram hodně pobavit. Dnes už prostě nelze na soutěž s více než tisícovkou měřených úseků, notabene za normálního provozu, vůbec pomýšlet. Všichni zúčastnění se musí spokojit s tím, že se jede v Keni, startuje se v hlavním městě Nairobi, podél trati je spousta zvířat a trať i ve své krátké verzi vypadá úplně jinak než zbylé světové podniky. A mistrovství světa návratem na africký kontinent získalo opět větší punc světovosti.

I přesto letošní ročník rozhodně byl náročnější než ten loňský. Postaralo se o to větší množství kamení na trati, delší úseky s hlubokými písky a pak také vrtkavé počasí. To si stejně jako před rokem s účastníky pohrálo v sobotu odpoledne. Největší problémy na všechny čekaly znovu na druhém průjezdu úsekem Sleeping Warrior. Nejvíce na tuto zkoušku doplatil Thierry Neuville, který provázený problémem s alternátorem chvíli zůstal nehybně stát přímo v rozbahněném úseku. Svůj Hyundai i20 N Rally1 po chvíli rozpohyboval, ale v bahně si to namířil přímo do stromu, kde jeho jízda skončila. Bohužel to bylo zrovna v době, kdy se po pátečních problémech se vzduchovým filtrem dokázal po dvou vyhraných sobotních zkouškách dostat až na provizorní pódium. Belgičan měl však štěstí v neštěstí, rozdíly mezi posádkami byly ve výsledcích natolik velké, že jej deset trestných minut srazilo jen na páté místo. V neděli mohl dát do závěrečné Power Stage maximum, získal tam pět bodů a ve výsledku tak oproti lídrovi mistrovství, který zde vyhrál, ztratil pouze deset bodů.

Z továrního týmu korejské značky dorazil do cíle rally bez užití restartu jen Oliver Solberg. Mladý Švéd oproti loňsku zvolil opatrnější přístup, což se vyplatilo, ale frustraci se nevyhnul ani tak. "Myslím, že je to kvůli písku. Jel jsem hodně klidně a čistě, ale je tam tolik kamenů. Je to tak otravné, když se snažíte mít bezproblémové dopoledne a stejně to je k ničemu," reagoval po první zkoušce páteční dopolední sekce na průběh rally. Do cíle stejně jako týmový kolega Neuville dojel velmi pomalu, když v úseku s hlubokým pískem doplatil na problém se vzduchovým filtrem. Komentářem o kamenech Solberg předjímal problém, jaký jej postihl v sobotu hned ráno. Z nárazu do kamene vyšel s defektem a poškozeným vozem, který musel opravovat a postupně nasbíral sto trestných sekund. Na poslední zkoušce mu několikrát zhasnul motor a ještě se v tom nejhorším místě otřel o odstavený Neuvillův vůz. I tak ale druhou etapu zakončil na solidním šestém místě. V neděli se ale hned ráno zahrabal do písku a musel měnit filtr, což způsobilo zkoušku pro zbytek pole neprůjezdnou. Švédský mladík ale i se čtrnáctiminutovou ztrátou mohl pokračovat a rally nakonec dokončil na desátém místě.

Zcela nejhůře ale z tovární trojky Hyundaie dopadnul pilot, kterému se zatím jako jedinému ze sestavy podařilo s novou hybridní i20 N Rally1 vyhrát. Už na první přírodní zkoušce jej postihla kuriózní příhoda, když se mu ulomila řadící páka. Pokud takto slabé a nekvalitní materiály u Hyundaie používají i na jiné části vozu, nelze se poškozeným zavěšením, ulomeným kolům a podobně moc divit. Ott Tänak se ukázal jako zdatný mechanik a díky nářadí ve voze páku dokázal nahradit. Etapu dokončil s minimální půlminutovou ztrátou jako čtvrtý a v sobotu chtěl pohrozit vedoucím Toyotám. Na prvním průjezdu obávaným Sleeping Warriorem ale jeho Hyundai zůstal stát s poškozenou poloosou. Nedělní restart s možností zazářit na Power Stage zhatila porucha posilovače. Vše, co Hyundai na Sardinii na soupeře z Toyoty nahnal, teď zase ztratil. "Upřímně stále narážíme na komplikace. Ale doufám a věřím v to, že brzo uvidíme světlo na konci tunelu. Musíme ale být trpěliví, i když vím, že v motorsportu není nikdy dostatek času. Samozřejmě musíme dokončit změnu struktury týmu a to mám pocit, že se nám povede v nejbližsích dnech," optimismus neopouští zastupujícího šéfa týmu Juliena Monceta.

Podobně katastrofálně jako Hyundai dopadnul v Africe Ford. Přitom právě tam vloni M-Sport zaznamenal nejlepší výsledek sezóny a historicky patřil právě na Safari Rally Kenya k těm úspěšnějším týmům. Že může zrovna na Safari někoho zachránit elektrický pohon, to zní spíše jako vtip než realita. Sébastienu Loebovi ale na konci páteční dopolední sekce nic jiného nezbylo. Z motoru se na přejezdu zakouřilo a používat už dál nešel. Ke slovu přišel elektromotor. Bohužel baterie ve vozech Rally1 nemá tolik šťávy, aby umožnila absolvovat desítky kilometrů bez spalovacího motoru. Stejně jako při předešlém startu v Portugalsku se tedy devítinásobný mistr světa už v pátek ocitnul mimo hru. Svou extratřídu ukázal alespoň v neděli. V etapě, kterou vyhrál, a Power Stage, kterou dokončil jako druhý. Minimálně navázat na svůj dosavadní nejlepší výsledek v MS, loňské čtvrté místo z Keni, chtěl Gus Greensmith. Už defekt v závěru RZ 4, po kterém dokonce ze zadní části Pumy vyšlehly plameny, ale jeho plány zhatil. Prvních třináct minut na kontě. V sobotu ráno pro změnu chyboval sám jezdec a svoje auto převrhnul na bok. Zbytek sekce musel odjet v potapěčských brýlích bez čelního skla a rozhodně z toho nebyl nadšený. Prachu měli ve svých vozech dost všichni, i když jejich autům žádné díly nechyběly. Problémy s pronikajícím prachem do nových vozů se objevily už v Portugalsku. Safari a její dlouhé úseky na fesh-feshi to ještě umocnily. U Toyoty provizorně alespoň namontovali v pátečním poledním servisu do GR Yarisů Rally1 tubusy odvádějící prach přímo z větrací kapličky do zádi vozu.

Greensmithova havárie navíc ukázala, že připravenost a znalost pravidel afrických pořadatelů není na zrovna vysoké úrovni. Zbytek soboty pak Brit strávil společně se svým parťákem Adrienem Fourmauxem v montérkách pod vozem. I Francouz v sobotu odstoupil, s poškozeným zavěšením. Jeho Ford se ale jako vzor spolehlivosti neukázal ani v pátek, když se na začátku odpolední sekce zastavil. Vloni ještě s Fiestami WRC spolu sváděli krásný duel o čtvrté místo, letos mohli bojovat leda tak o to, kdo dřív svou Pumu Rally1 opraví. V sobotu v poledne se už v rally nenacházel ani jeden tovární Ford, který by nemusel využít restartu. Jednička týmu Craig Breen své auto odstavil v posledním pátečním testu s poškozeným zavěšením. V dalších dvou dnech už jen nasbíral několik defektů a v cíli bral body za šesté místo: "Byla to těžká a ne zrovna zábavná rally, ale udělali jsme vše, co jsme mohli. Už v pátek jsme se ocitli mimo hru a tak jsme se ze zbylých dvou dnů snažili vytěžit maximum." Až za Irem pak do cíle dorazila jediná Puma Rally1, která odjela kompletně celou rally. Za jejím volantem seděl gentleman driver Jourdan Serderidis.

Dva týmy domů odjížděli jako poražení, jeden ale zářil nad všechny a zopakoval senzační triumf z roku 1993. I tehdy tovární tým Toyoty v cíli přetěžké Safari Rally Kenya obsadil všechny čtyři nejvyšší pozice. I tehdy vyhrál za volantem Celicy Turbo 4WD Fin, Juha Kankkunen. Druhý do cíle dorazil jeho krajan Markku Alén a na bedně oba Finy doplnil domácí Ian Duncan. Těsně pod stupni vítězů zůstal Japonec Yasuhiro Iwase. Nejlepší jezdec ze země vycházejícího slunce současnosti Takamoto Katsuta na Safari opět zažil příjemný víkend. Vloni se málem stal vítězem této rally a ani letos nechyběl na bedně. Po pátku mu ještě patřila druhá příčka, ovšem tu před dotírajícím stájovým kolegou Elfynem Evansem po sobotních navigačních potížích a defektu nebyl schopný uhájit. Třetí místo už ale uhájil. Sébastien Ogier, který se vrátil po Le Mans za volant továrního GR Yarisu Rally1 doplatil stejně jako v Portugalsku na proraženou gumu. Kolo musel v posledním pátečním testu měnit, přišel tím o dosavadní vedoucí pozici a při síle jeho stájových kolegů to znamenalo, že ani třetí letošní start v MS nepřetavil ve vítězství. Příští pokus má nastat na Novém Zélandu a pak se Francouz ještě ukáže v domovině Toyoty v Japonsku. Se jmenovcem Loebem se tak už letos nepotkají, když by devítinásobný mistr světa měl naopak vyrazit na Acropolis Rally. Druhý duel po vzoru monackého tak zůstává jen snem fanoušků.

Nejdelší soutěž kalendáře a rozhodnout se mohlo už na čtvrteční superspeciálce? To není vtip. Právě na předměstí Nairobi lídr mistrovství Kalle Rovanperä vyrobil největší krizovku za celou rally. Se štěstím svou Toyotu ale nepřevrhnul a mohl pokračovat. Na konci páteční etapy se dostal do čela a pak už to byl známý příběh. Po Švédsku, Chorvatsku a Portugalsku další vyhraná rally. V půlce roku situace vypadá jednoznačně a Finové se pomalu mohou začít těšit na prvního mistra světa své národnosti od roku 2002, kdy získal titul Marcus Grönholm. Evans na něho byl znovu krátký, podobně jako v Portugalsku. A to měl v ruce stejný trumf, extra odolný GR Yaris Rally1. Nebo možná právě proto. Nové auto Toyoty zejména při pohledu zezadu vypadá jako dakarský speciál. Žádné drobné a zejména v prvních letech křehké auto jako v případě předešlého WRC. Už to ale dokázali ve finském týmu upravit na odolný speciál, jak ostatně naznačila loňská Safari. Ta letošní jejich snahu vyjádřila ještě výrazněji.