Co jste měl v rámci předsednictví na starost?
Měl jsem na starost akreditace všech účastníků jednání kromě novinářů. Tedy od uklízeček po Obamu (tehdejšího prezidenta USA Baracka Obamu, pozn. red.).
Jak jste se k takové práci dostal?
Prošel jsem několikakolovým výběrovým řízením. Původně jsem se hlásil na pozici liason officera, což byl takový styčný důstojník mezi delegacemi a úřadem vlády. Nakonec jsem jim ale na tuto pozici přišel překvalifikovaný, takže mi nabídli práci v koordinačním týmu.
České předsednictví chce posílit odolnost EU. V mottu má úkol, v logu růžici |
Jak náročné to bylo? Předpokládám, že šlo o poměrně hektických několik měsíců.
Po dobu asi osmi měsíců to byla jízda, kdy jsme se za celou dobu pořádně nevyspali. Akce na sebe rychle navazovaly, jen několik týdnů od sebe proběhly zakládající schůzka Východního partnerství a schůze s ministry zahraničí skupiny Rio (skupina 23 států Latinské Ameriky a Karibiku, pozn. red.).
S časovými posuny mezi Pákistánem a Brazílií to znamenalo, že jsme za tabulkové platy pracovali tak nějak nonstop. Do toho nám spadl summit Evropské unie s USA, takže to byl prostě fičák.
Slyšela jsem, že to z velké části fungovalo díky velkému nadšení mezi organizátory z toho, že poprvé předsedáme.
Ano, mně to svým způsobem změnilo pracovní život. Těch osm měsíců bylo opravdu hektických, ale vnímám to tak, že jsem si z toho odnesl celoživotní přátelství s lidmi, kteří se potom dostali na zajímavé pozice. V kontaktu jsme dodnes.
Já poté třeba skončil na nizozemské ambasádě, protože jsem během předsednictví potkal Nizozemce a oni byli nadšení, že mluvím holandsky, a nabídli mi místo. Celkově jsme fungovali jako dobrá parta mladých, nadšených lidí. Přestože to nebylo úplně dobře placené, absolutně toho nelituji.
Chyba, či záměr? V klipu na české předsednictví začíná válka v roce 1938 |
Speciální delegace pro Havla
Komunikoval jste s řadou lidí od zástupců kanceláře tehdejšího amerického prezidenta Obamy až po nám méně kulturně známé země. Projevily se nějak kulturní rozdíly?
Určitě jsme tam bojovali se spoustou věcí. Třeba Francouzi: ti moc neznali slovo deadline. Co se týče administrativních věcí, bylo těžké je k něčemu dohnat. Třeba na akreditace existoval systém, přes který se mohly delegace přihlásit. Byl tam určitý omezený počet míst, která se mohla zaplnit podle jednotlivých funkcí.
Ale ne, Francouzi to často posílali den předem, a to ještě ne přes systém. Místo toho zaslali nějakým faxem tabulku lidí, které by tam chtěli dostat, a ještě jich bylo víc než míst. To se pak vše řešilo s ministerstvem zahraničí a s úřadem vlády.
Pak se objevily problémy kolem Východního partnerství. Toho se účastnila třeba Arménie a Ázerbájdžán a došlo ke konfliktům ohledně míst v delegacích. Následně chodili lidé z ambasád mně jako řadovému úředníkovi brečet do kanceláře, že jestli nedostanou místo navíc, tak skončí v práci.
Taky byli někteří, kteří měli požadavky ohledně věcí, které jsme my vůbec nezařizovali a byly zcela nad rámec našeho působení. Třeba že se nějaký ministr zapomněl delší dobu v baru a pak se dožadoval odvozu na hotel. To jsme pak rozdávali čísla na taxíky.
Nečekaných a často i dost vypjatých událostí byla spousta, hodně právě kolem summitu EU a USA. Je to už třináct let, ale některé příběhy si pořád pamatuji.
Floskule o jednotě, loga sršící nápady. Jak státy EU pojímají předsednictví |
Například?
Toho je hodně. Tehdejší prezident USA Obama se strašně toužil setkat s českým exprezidentem Václavem Havlem a méně už s úřadujícím prezidentem Václavem Klausem. Problém byl, že pan bývalý prezident Havel měl dostat jen modrou cedulku pro pozorovatele, což bylo tak nějak pod úroveň jeho osobnosti.
Na základě požadavků jeho kanceláře jsem proto v systému zřizoval zvláštní delegaci Václava Havla jako druhou českou delegaci a jeho jsem udělal jejím vedoucím. To jsem pak dostal docela vyžrat od pana Forejta (tehdejší ředitel odboru protokolu kanceláře prezidenta republiky Jindřich Forejt, pozn. red.). Já na to říkal: „Pane Forejt, lidé od pana prezidenta Havla mě o to požádali a kdo jsem já jako malý úředníček, abych nevyhověl“.
Pro vysvětlení, vedoucímu delegace se nedával průkaz, ale odznak. Takže by bylo blbé, kdyby se vedoucí americké delegace prezident Obama s náležitým odznakem potkával s nějakým panem Havlem s modrým průkazem, se kterým by mohl jen do modrého perimetru pro běžné návštěvníky.
Organizační tým s Václavem Havlem na summitu EU-USA
Mimo summit EU-USA mě napadá ještě jedna zábavná historka. Protože se jmenuji Fišer a tehdejší předseda vlády v druhé polovině předsednictví byl (Jan) Fischer, došlo k úsměvné záměně, když jsem potřeboval předat člověku z krajského úřadu akreditace na závěrečné setkání ministrů zemědělství v Brně.
Já sám jsem z Brna a když jsme řešili, kde se potkáme, říkal, že ještě musí na fotbal. Protože jsem na něj šel taky, rozhodli jsme se potkat tam. Navrhl setkání ve VIP části, já tehdy ještě byl akreditovaný fotbalový novinář, takže jsem tam měl přístup a souhlasil jsem.
Když tam přišel, řekl, že přijde Fischer z vlády. Vznikla panika, protože mysleli, že přijde premiér. Až poté se vyjasnilo, že dorazí Marek Fišer. Protože mě tam všichni znali, mysleli si, že jsem si z nich udělal srandu.
Vzpomínka na poslední české předsednictví. Jak Paroubek osladil vládě vedení EU |
Zmiňoval jste, že pod vás spadalo i řešení akreditací pro personál, jako byly uklízečky. Jak byla řešena bezpečnost, aby se tam nedostaly rizikové osoby?
Jednak jsme určovali bezpečnostní perimetry. To znamená, že třeba řidiči měli zelené kartičky, žluté novináři, šedé byly pro různé dodavatele, techniky a podobně. Podle barvy kartičky se určovalo, kdo kam může.
Taky jsme měli pravidelná setkání s policií, na základě jejich požadavků jsme sbírali do systému data, jako jsou občanky a podobně, oni si ty lidi poté prověřovali. Nevím, v jaké míře, to už jsme nechávali na policistech.
Vyskytovaly se problémy v podobě toho, že se někam dostal člověk, který se tam dostat neměl? Nebo naopak, že se nedostal někdo tam, kam správně měl?
Že by se někam dostal člověk, který neměl, se, myslím, nestalo. Problém byl ale v momentu, kdy se na poslední chvíli uspořádal zmíněný summit EU-USA. Na začátku předsednictví se totiž vydaly červené karty na celé jeho trvání, které opravňovaly ke vstupu prakticky všude.
Summit s Obamou byl ale ještě mnohem více střežený a smělo tam méně lidí. Muselo se tedy učinit nové opatření, kdy jsme museli od všech těch, kteří směli být i na tomto summitu, všechny kartičky zase vybrat a přeznačit je hologramovou samolepkou. To byl logisticky skutečný oříšek, protože jsme je od nich museli všechny dostat fyzicky zpátky.
ANALÝZA: Předsednictví EU? Rozhodne schopnost vyjednávat a domluvit se |
Po pádu vlády už lidé nejezdili
Uprostřed předsednictví došlo k pádu vlády. Ovlivnilo to nějak vaši práci?
Mou práci to víceméně neovlivnilo. Pád vlády měl vliv na věci politické, ne organizační. Vše u nás probíhalo tak jako předtím, pouze na některé summity už část těch nejdůležitějších delegátů nedojela, protože to pro ně už bylo na druhé koleji a nechtěli tam být. Takže se měnilo schéma účastníků a vydávaly se průkazky na jiná jména.
Když bychom pominuli právě politickou situaci v dané době, jak vydařené podle vás předsednictví bylo?
Myslím, že po organizační straně jsme to zvládli perfektně. Na rozdíl od předsednictví, které začne letos v červenci, tam bylo docela dost výjezdních zasedání, ať už to bylo v Brně, v Hluboké nebo v Litoměřicích. To znamenalo logisticky náročnější operace, ať už se to týká dopravy, zabezpečení autobusů nebo prověřování. Také to bylo náročnější finančně.
Současní organizátoři to tedy budou mít snazší?
Myslím, že právě po stránce toho, že většina akcí se odehrává v Praze, to bude logisticky jednodušší. Budou mít ale určitě méně peněz, nedokážu posoudit, jakým způsobem to poznamená celkovou organizaci. Rozhodně ale už budou mít prošlapanou cestu díky tomu, že nepředsedáme poprvé.
V médiích rezonovala také informace, že část práce odvedou stážisté.
I v roce 2009 byli lidé, co pracovali jako liason officeři, navázaní na celou věc jen brigádně a většinou neměli nějak moc zkušeností s akcí tohoto typu. A zvládlo se to, protože vše to byli motivovaní mladí lidé plní energie a nadšení.
Věřím, že i tentokrát se přihlásily podobné typy lidí. Jen nevím, co s tím udělá měnící se dostupnost pobývání v Praze pro ty, kdo z hlavního města nejsou. Myslím, že část schopných lidí do toho nejde proto, že by si to nemohli dovolit.
Když byste se měl teoreticky potkat s člověkem, který bude vaši tehdejší práci vykonávat tentokrát, co byste mu poradil?
Ať se nenechá jen tak něčím vystresovat, protože nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.
České předsednictví přehledně Logo českého předsednictví v Radě EU v roce 2022
|
