NEDĚLNÍK: Energie spojená s lidmi

V mnoha ohledech jsem asociál. Jasně, ráda si s kamarády zajdu do hospody, ráda si zajdu na trhy. A do háje, jsem učitelka, malé lidi mám na krku každý den ve velkém množství! Ale vidět se s lidmi v času odpočinku mi stačí jednou do měsíce. Preferuju ticho, klid a interakci online.
Platí to pro všechny lidi. Davy v obchodech? Radši spěšně seberu, co potřebuju, a utíkám pryč. Příliš velká skupina lidí na ulici, která se vrací z hokeje nebo z koncertu a zkříží mi cestu? Hodně rychle hledám, kudy je obejít. Nacpaný autobus? Dokud můžu do své destinace dojít pěšky, tak to udělám.

Prostě – nemám ráda velké množství lidí.

Jenže! To by nebylo pravidlo, kdyby se v něm neobjevila nějaká výjimka. Říkám tomu „stejná krevní skupina“. Lidé se stejnými zájmy, myšlením a znalostmi jako já. Každý si za to určitě dokáže někoho dosadit, ale já tu samozřejmě mluvím o knižní komunitě, spisovatelské komunitě a fantasy komunitě.

Kdo byl na Světě knihy, tak ví, že je to dokonalý obraz toho, co jsem nahoře napsala, že nesnáším. Ale mezi tyhle davy já vždycky vpluju s radostí. Kličkuju mezi těly, usmívám se, zdravím se se známými obličeji, zastavuji se u stánků, kde už stojí desítky lidí a vůbec mi to nevadí. Druhý den se klepu, abych tam mohla vběhnout znovu.
Hospůdka s kamarády spisovateli? Jasně, že můžu přijít. A klidně dvakrát do týdne. Je to fajn, pokecáme, zanadáváme si na imaginární světy a kdokoliv nás bude poslouchat, tak si zaťuká na čelo.

Stejná krevní skupina je v životě potřeba. Někdo, komu nemusíte obšírně vysvětlovat: „Proč zase kupuješ novou knihu?“, „Proč tak zaraženě koukáš z okna?“, „Bože, ty už zase vymýšlíš fantasmagorie?“. Někdo, kdo ví a je na stejné vlně. Takoví lidi vám energii dávají jen svojí přítomností. A je jedno, jestli je jeden, nebo jich jsou stovky namačkaných na jednom festivalu. Dají vám aspoň stejně tolik, jako vám ten jeden kamarád na jiné vlně sebere.