Hana Holišová: Až si lehnu do rakve, řeknu všechno

Měl jsem dobrou vůli pozvat Hanku na nedělní snídani, ale vybral jsem bistro v pražském Karlíně, které je podle všeho v módě, protože uvnitř bylo chvíli po deváté plno, takže ruch – a mně ruch při povídání nevadí, ale Hance jo.

Nejspíš viděla, že se těším na míchaná vajíčka, navíc nechtěla situaci komplikovat přesunem jinam, tak si nestěžovala, ale zpětně mi dochází, že to pro ni muselo být těžké. Pokládal jsem někdy i těžší otázky a ona, chudák, zapínala soustředění na maximum, protože vnímala i všechny pohyby a hlasy v okolí.

Ani pro mě to nebyl jednoduchý rozhovor, protože Hanka si je zvyklá bránit soukromí a naučila se novinářům odpovídat pokud možno opatrně, obecně.

Věřil jsem, že mě pustí o trošku dál:

Ví se, že máš inspirativní rodiče, tatínka dirigenta Evžena Holiše, maminku zpěvačku Hanu Horkou – ale proč jsi mi nikdy neřekla, že jste přímo dynastie zajímavých osobností?

Tak to jsi mě hned na začátek zaskočil… Za prvé proto, že o těch předchozích generacích vlastně moc nevím, no a taky jsem nikdy nechtěla prezentovat samu sebe skrze zajímavá jména z naší rodiny. Ale abychom si to ujasnili – na koho vlastně narážíš?

Vím o dvou předcích tvé mámy, za prvé o Františku Pavlíkovi.