Vydáno 23.06.2022 | autor: Aleš Materna
Legendární Metallica má v Česku neuvěřitelně silný tábor skalních fanoušků, kteří kapelu milují doslova až za hrob. Více než padesát tisíc se jich sjelo na jednodenní festival Prague Rocks, kterého byli hlavní hvězdou večera. Koncert měl spád a chvílemi byl i strhující, možná více než jindy se však kapela neubránila hudebním a rytmickým přešlapům, které se jí podařilo více méně úspěšně zamaskovat. I díky tomu, že šlo spíše o festivalové vystoupení než plnohodnotný koncert, odcházela většina fanoušků domů spokojená.
LIVE: Koncert Metalliky v pražských Letňanech se obešel bez Jožina z bažin a ukázal limity metalového monstra
Obligátní úvod s reprodukovanou písničkou od AC/DC It´s a Long Way to the Top (If You Wanna Rock ´N´ Roll) a melodií The Ecstasy of Gold od italského hudebního skladatele Ennia Morriconeho z filmového westernu Hodný, zlý a ošklivý, přešel bez jediného slova do drtivého Whiplash z úplně prvního alba kapely Kill ´Em All z roku 1983. Kromě poctivé dávky energie upoutala také pódiová projekce tvořená velkými kostkami, na níž byly promítány záběry z koncertu z mnoha kamer a pod rozličnými úhly, pokaždé však zajímavě sladěny, takže pódium do dálky zářilo jednotnou barvou – na úvod do odstínů rudé a červené, později převládala modrá a tyrkysová a ke konci i oranžová, zelená i černobílá. V závěru pak nemohla v pódiové prezentaci chybět ani česká vlajka.
Metallica řádila na Prague Rocks, zahráli také Five Finger Death Punch
Druhým překvapením bylo zařazení relativně nečekaných písniček – do setu, který jich obsahoval kromě tří přídavků jen třináct, se vešly například Trapped Under Ice z druhého alba kapely Ride the Lightning z roku 1984, Cyanide z alba Death Magnetic z roku 2008, Dirty Window z desky St Anger z roku 2003 nebo No Leaf Clover, písnička, kterou Metallica vydala v roce 1999 na albu S&M, jež nahrála společně se symfonických orchestrem ze San Franciska. Samozřejmě však na takovém vystoupení nemohly chybět i mnohem známější songy, na které hlavně všichni fandové čekali, počínaje Creeping Death, Enter Sadman, Sad but True či Nothing Else Matters.
Právě u posledně zmiňované vypluly na povrch menší problémy s hudebním ztvárněním – kytary, ať už akustická Jamese Hetfielda, tak elektrická Kirka Hammetta, nezněly vůbec přesvědčivě, ať z instrumentálního či rytmického pohledu, ovšem ani hlas Jamese Hetfielda nevyzníval zrovna přesvědčivě, často jsem až nabýval dojmu, že by to lépe zvládly i některé české revivalové kapely. Rytmické nedorazy a nedotaženosti, kdy se kapela chvíli doslova hledala, byly i v jiných mnohem tvrdších skladbách, vždy se je však skupině podařilo zamaskovat třeba výrazem nebo suverenitou, kdy na sobě nedali vůbec nic znát a pokračovali jako zkušení matadoři vpřed a cestou se po několika rytmicky rozkolísaných taktech úspěšně setkali. Anebo to vyřešili prostě a jednoduše tím, že po strašlivém kytarovém úvodu Jamese Hetfielda před závěrečnou Seek&Destroy vystoupení přerušili a začali znovu. Fanoušci v Česku je milují a tyto nedostatky jim odpustí, nicméně nebylo by fér je nezmínit.
Zároveň je nutno ovšem vyzdvihnout, že Metallica si dál jela to své, nic z toho je nemohlo ani v nejmenším rozhodit, vyčnívali hlavně bubeník Lars Ulrich a basák Robert Trujillo, kteří dřeli jako koně a zároveň si koncert setsakra užívali. Fanouškům se pak Metallica odměnila doslova dechberoucím závěrem tří skladeb v přídavcích, ktreré odehráli téměř bez přerušení, a to Damage inc., One a Master of Puppets zakončených velkým ohňostrojem.
Koncert metalového monstra jménem Metallica v Letňanech ukázal, že ačkoliv kapela stále dokáže zahrát pekelně rychle a tvrdě a v repertoáru má nepřeberné množství výborných písniček, při srovnání s jejich koncertem na stejném místě před necelými třemi roky šlo o kvalitativní propad směrem dolů. Což ještě více umocnilo porovnání s pondělním koncertem a hlavně instrumentálním výkonem přeci jen o něco starších heavy metalových Iron Maiden.
Zkrátka, motor metalového monstra jménem Metallica si to sice svištěl po thrash-metalové dálnici se vší párádou, občas ale působil trochu prorezlým a neseřízeným dojmem a možná by nebylo od věci zajet s ním do servisu na pravidelnou údržbu. A jak by taková údržba mohla vypadat? Třeba v podobě práce na novém albu, které by do pohonu tohoto občas dýchavičného a občas skřípajícího motoru vliv novou životodárnou energii, s níž by se pak mohli vrátit na koncertní pódia.
Závěrem by bylo dobré zmínit kapely, které koncertu hlavní hvězdy večera "předskakovaly". Třetí ročník festivalu Prague Rocks otevřela ještě trochu prořídlému publiku ukrajinská skupina The Hardkiss s vokalistkou Julií Saninou. Poté se představila mladá hardrocková kapela z Los Angeles S8NT Elektric, ve které hraje na bicí London Hudson, syn kytaristy Slashe z kapely Guns N'Roses. Následující američtí Red Fang nabídli výběr ze svých studiových alb a poté již před daleko větším množství posluchačů zaujala formace Steel Panther, spojující hardrockovou virtuozitu až s parodií na styl zvaný glam-rock. Poté se již areál téměř celý zaplnil a jako poslední před Metallicou zahráli Five Finger Death Punch, kteří díky dravému projevu frontmana Ivana Moodyho a díky velmi zdařilým osmi vydaným album mají již velký okruh fanoušků i u nás.
Text: Aleš Materna, foto: Veronika Matějková
Témata: Metallica, Prague Rocks, Praha, Letňany, koncert
0,00
čtenáři
hlasuj
