Ukončení nastavované kaše jménem dovolba členů Rady České televize by někdo mohl brát za mediální zprávu číslo jedna uplynulého týdne.
„Za podivuhodnou či snad dokonce šťastnou ji může považovat jen člověk, který se v českých médiích a politice neorientuje. Ladislav Mrklas, Vlastimil Ježek, Milada Richterová, Karel Novák a Petr Šafařík. To jsou noví členové Rady ČT. Představme si je. Ladislav Mrklas je dlouholetým nejbližším spolupracovníkem Ivana Langera ještě z časů, kdy tento byl místopředsedou ODS a za oposmlouvy také místopředsedou Sněmovny. Mezitím se stačilo jeho jméno objevit v řadě nevysvětlených kauz spjatých s ‚jeho‘ olomouckým regionem. To samozřejmě není Mrklasův hřích. Připomínám to jen proto, že Ladislav Mrklas je Langerovým stínem a bezpochyby – i v roli prorektora Langerovy vysoké školy CEVRO Institut – činí, co mu na očích vidí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Připomíná také, že na půdě CEVRO Institutu se pohybují politické šajby typu Cyrila Svobody, Petra Nečase, Alexandra „Promopro“ Vondry a podobně. „Lze tedy předpokládat, že tato volba má absolutní politické krytí. S jistou ironií lze přijmout fakt, že Mrklase nominovala do Rady ČT Asociace producentů v audiovizi, jejíž mnozí členové – například Jan Svěrák, Helena Třeštíková a další – jsou namnoze navázáni na produkční či koprodukční vazby právě s ČT. Další bizarnost spočívá v tom, že mnohá z těch nominujících jmen jsme mohli spatřit v zázemí tzv. krize v ČT v roce 2000, která byla namířena mimo jiné právě proti Langerovi. Dojemné usmíření po letech, že? Jak ale bude člen rady nezávisle dohlížet na penězotoky jdoucí za jeho nominující asociací, to si, věru, představit neumím. A je opravdu podivuhodné, že této explicitní politické provázanosti a pravděpodobné kolizi zájmů se dosud nevěnoval žádný z našich tak úžasných liberálně-demokratických novinářů. Proč asi?“ pozastavuje se mediální analytik.
Fotogalerie: - Tápání české ekonomiky
ČT zůstane i po volbě pěti radních vlnkou splácané pětikolky
Ladislav Mrklas však zdaleka není jediným „vítězným“ členem Rady ČT, za nímž se táhne letitý politický genus. „Takový Vlastimil Ježek byl v posledních desítkách let pevně přisátý na KDU-ČSL, lze tedy předpokládat, že jeho místo bylo přiděleno právě této straně. Stejně jako Miladě Richterové za její angažmá ve prospěch TOP 09 a STAN v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Trochu lepší pocit můžeme mít ze zvolení bývalého šéfa zpravodajství České televize Karla Nováka, u něhož lze aspoň trochu předpokládat kritičtější pohled na kroky dnešního do sebe zapouzdřeného manažerského systému vedení ČT, a bývalého předsedy Rady Českého rozhlasu Petra Šafaříka, nominovaného respektabilním spolkem Iuridicum Remedium. Šafařík byl v minulosti velmi nablízku ČSSD. Nevím, do jaké míry to platí i dnes, ale ČSSD není ve Sněmovně, tak předpokládám, že takový politický důvod zde nebyl,“ míní Petr Žantovský.
Máte důvěru ve Víta Rakušana? (Ptáme se od 16.6.2022)Anketa
Soud rozhodl, že se Manipulátoři musí omluvit za manipulace
Velice pikantní a pro mnohé i dobrou zprávou je ta, kterou se dozvídáme z Echa24, a sice, že se Manipulátoři.cz museli omluvit za lež a manipulaci. „Web údajně zaměřený na vyvracení dezinformací Manipulátoři.cz prohrál soud s advokátem Jakubem Křížem. Stalo se tak poté, co čelil občanskoprávní žalobě ze strany Kříže, který se vymezoval proti sérii článků, jež ho označovala za lháře a manipulátora. Kořeny sporu sahají do debaty o genderu v rámci salonu Týdeníku Echo v roce 2018. Tamní článek obviňoval Kříže ze lživých výroků, když uváděl, že ve Španělsku existují učebnice znázorňující dívky i chlapce s dalšími sexuálními znaky. Tedy obrázky, na kterých jsou dívky i chlapci jak s vaginou, tak s penisem,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Šlo o učebnici Chicas y chicos. Identidad y cuerpo (Dívky a chlapci. Identita a tělo), jejíž existenci následně advokát Kříž doložil na svém blogu. „Redaktor Manipulátorů Miloš Kadlec v sérii článků nicméně nepravdivě tvrdil, že žádný takový studijní materiál neexistuje. Soud rozhodl, že se web musí omluvit. Rozsudek z letošního 16. března uvádí, že redakce musí ze svých stránek i sociálních sítí smazat články, v nichž Kříže označují za manipulátora či lháře. Zároveň ukládá žalované redakci povinnost zveřejnit konkrétní znění omluvy, ve které bude jasně uvedeno, že ‚obvinění advokáta Jakuba Kříže z manipulace a ze lži se nezakládalo na pravdě‘. Web nakonec podle receptu chytré horákyně podal proti rozsudku odvolání, ale zároveň zveřejnil prohlášení a smazal texty, jež jsou předmětem právního sporu,“ poukazuje mediální analytik.
„Expert“ na dezinformace se vykrucuje, že šlo o názorový střet
To tedy částečně odpovídá žádosti občanskoprávní žaloby, kterou Kříž na redakci podal v roce 2021. „Zároveň byl článek napsán Milošem Kadlecem příliš konfrontačním tónem a jednalo se spíše o názorový střet než o jasnou manipulaci s fakty, kterou by se měl zabývat web zaměřený na mj. vyvracení dezinformací,“ píše v omluvě navíc aktivista Jan Cemper, šéfredaktor Manipulátorů, který se rád označuje za experta na dezinformace. „V té omluvě však operuje podobnou logikou, jako když napíšete, že země je placatá, a proti nařčení, že prokazatelně lžete, se bráníte argumentem, že jen vyslovujete svůj názor. Nu, co dodat, ne nadarmo se ten špiclovací web jmenuje Manipulátoři. Nyní budeme tedy očekávat výsledek odvolacího soudu, neboť se odvolaly obě strany. Ale verdikt toho prvostupňového dává přece jen jistou naději, že zázraky se dějí,“ doufá Petr Žantovský.
Na závěr smutná zpráva. Minulý čtvrtek zemřel spisovatel a novinář Břetislav Olšer. „Jeho životopis by sám vydal na román. Narodil se roku 1947. Od dětství čítal cestopisnou a faktografickou literaturu. V dospělosti si začal plnit svůj ‚objevitelský‘ sen. Jako novinář navštívil na pětašedesát zemí světa. Třikrát procestoval Indočínu, aby pochopil, proč vietnamští vojáci se zbraněmi z druhé světové války a bambusovými pastmi v džungli zvítězili nad nejvyzbrojenější armádou světa. V roce 1990 navštívil černobylskou ‚zónu smrti‘, Gomel, Kyjev a další místa postižená havárií atomové elektrárny v Černobylu, aby studoval fenomén ,selhání lidského faktoru’. Byl prvním českým žurnalistou, který v roce 1991 udělal ve Vilniusu v parlamentu, odděleném od ruských tanků barikádami, rozhovor s prezidentem Litvy Vitautasem Landsbergisem.“ připomíná mediální odborník.
Fotogalerie: - Globální dějiny a postliberální společnost
Založil web, který mu vrchnost nechala protiústavně vypnout
Rok poté uskutečnil během války na rozpadajícím se Balkáně rozhovor s posledním prezidentem Jugoslávie Stipe Mesičem. „Poprvé se Češi dozvěděli o tzv. romském exodu do Kanady až z jeho torontských článků v únoru 1997. Knihy provázel vlastními fotografiemi, z nichž uspořádal řadu výstav doma i v zahraničí. Napsal desítky publicistických scénářů pro televizi i rozhlas. Do řady zemí se vracel i několikrát. Poznal tak z mnoha pohledů Vietnam, Egypt, Maroko, Ukrajinu, Skandinávii, JAR, Velkou Británii, Izrael, Maltu, Balkán, Kubu, Thajsko, Francii, Rusko, Kanadu, USA či Španělsko, Itálii a Portugalsko. Za své knihy obdržel třikrát prestižní česko-slovenskou Cenu Egona Erwina Kische za výjimečná díla literatury faktu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V posledních letech se Břetislav Olšer angažoval na poli tzv. občanské žurnalistiky. „Založil si svůj web Rukojmí, na němž publikoval články své i jiných autorů zpravidla na oficiálním politickým a mediálním mainstreamem tabuizovaná témata. Pravidelně přetiskoval analýzy amerického ekonoma Paula Craiga Robertse, mezi autory Rukojmí patřili Jaroslav Bašta, Jiří Vyvadil a podobní. Není divu, že právě Rukojmí bylo jedním z prvních webů, které nechala naše politická a zpravodajská vrchnost protiústavně vypnout 25. února, v ten opravdu nehledaný den jistého výročí. Rukojmí se ocitlo na seznamu tzv. konspiračních webů, vedeném Nadačním fondem české žurnalistiky spolu s Konšpirátori.sk, společností Semantic Visions a projektem Atlas konspirací,“ upozorňuje mediální analytik.
Kádrovácké konsorcium se ani nepokoušelo předložit důkazy
Když pomine otázku, kde tyto soukromé subjekty berou mandát k tomu, aby posuzovaly jiná média, stačí se podívat na to, co je Rukojmí vyčítáno. „Jde například o témata sestřelení letu MH17, podezřelé aktivity Člověka v tísni a Prague Civil Society Centre, pochybnosti o oprávněnosti užívání akademických titulů Tomášem Halíkem, připomínání (geo)politického odkazu Coudenhove Kalergiho a tak dále. Co považuje výše uvedené kádrovácké konsorcium za ‚dezinformační narativy‘ šířené Rukojmím? Opět citujme: ‚Stát ve státě‘ a politické kauzy, New World Order teorie, kritika islámské imigrace či – jak jinak – ‚pro-kremelské dezinformační narativy‘. A jak už to tak bývá, nic z toho, z čeho tato parta viní Rukojmí, není podloženo sebemenší snahou o argumentaci a důkaz. Je to jen ukázání prstem: ten je fuj, od toho dál,“ zlobí se Petr Žantovský.
Břetislav Olšer se už delší dobu potýkal se zdravotními problémy. „Ale nepochybuji o tom, že protizákonný cenzurní zásah – doplněný navíc o lež z minulých dní, že weby jsou znovu zapnuty, jen si zkuste najít Rukojmí, neuspějete – byl pro pana Olšera skutečnou a vážnou ranou. A tak v něm odešel odpovědný občan a novinář, který sloužil faktům, i když nebyly vždy příjemné, a hledal pravdu, na rozdíl od těch, kteří se snaží ji vyrábět a násilím vnucovat za tučné odměny od zájmových skupin v pozadí. S odchodem pana Olšera ztratila naše alternativní média jednu z nejvýraznějších osobností. Čest jeho památce,“ uzavírá vzpomínku mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
