Poslechněte si celý rozhovor s politologem Jelínkem v Kontextu:
Jaká jiná novela občanského zákoníku vyvolává takové vášně jako manželství pro všechny? Podle Jelínka stejné, ne-li větší, emoce panovaly i v debatě o přijetí registrovaného partnerství v roce 2006. Tenkrát premiér Paroubek hledal témata, kterými by přitáhl k sociální demokracii mladé, liberální voliče z měst. Inspiroval se u svých zahraničních ideových souputníků a jejich témat a tak zastřešil a prosadil tento nový, značně osekaný, institut registrovaného partnerství.
„Tenkrát se podařilo protlačit úplný základ a dnes se dostáváme k těm nejcitlivějším otázkám, zejména ohledně adopcí a zda jsou stejnopohlavní páry schopné vychovat dítě tak kvalitně jako smíšený pár,“ rozebírá Jelínek.
Dva roky od prvního osvojení dítěte gay párem v Česku. Rodina teď žije v Nizozemsku |
Petr Laně se s partnerem Janem Rousem, kteří jako první stejnopohlavní pár v Česku adoptoval syna Vojtu, rozhodli přechodně přestěhovat do Nizozemska. Nechtěli mít soustavný pocit, že musí dokazovat, že se dokáží o dítě postarat. „V Nizozemsku jsme zjistili, že se dá žít i jinak. Že se nemusíme nikomu zpovídat nebo se obhajovat před někým, že můžeme být dobří rodiče. Tady to není potřeba,“ vysvětluje Laně, který s rodinou má stále trvalé bydliště v Česku.
Lukáš JelínekPolitolog, komentátor, novinář a pedagog. Absolvoval politologii na Masarykově univerzitě v Brně. Zabývá se systémy politických stran a moderní československou historii. Do listopadu 2020 byl prvním místopředsedou levicového think-tanku Masarykovy demokratické akademie (sociálně-demokratická vzdělávací instituce). Pracoval jako konzultant premiéra Vladimíra Špidly a poradce předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka (oba ČSSD). |
Právě oni uspěli v roce 2016 u Ústavního soudu se stížností na paragraf zákona o registrovaném partnerství, který znemožňoval adopce registrovaným partnerům, a prošlapali tak cestu dalším stejnopohlavním párům. K procesu adopce Laně říká, že to bylo „totální peklo“. „Nečekali jsme, že budou úřady k nám tak negativní. Ukázalo se, že spousta lidí je proti tomu a začali nám házet klacky pod nohy. Po té adopci jsme si řekli, že do toho znovu nepůjdeme,“ říká Laně, který se nyní s Rousem nachází v závěru adopčního řízení na jejich druhé dítě.
V adopcích tkví jedno ze zásadních úskalí, které vznikly osekáním zákona v roce 2006. Například Laně je zákonným zástupcem syna Vojty, ale to samé se nevztahuje na jeho partnera, který si ho osvojit nemůže. Existuje mnoho takových zádrhelů jako nemožnost nabytí společného jmění, žádný nárok na vdovský důchod nebo dědictví - věci, které jsou v manželství naprosto automatické.
„Pokud by vláda splnila svůj programový slib zlepšení práv registrovaného partnerství, i to by se dalo považovat za úspěch,“ říká Jelínek. S tím Laně nesouhlasí. „My nejsme žádní občané druhé kategorie. Platíme daně a plníme další povinnosti a toto právo je nám stále upíráno,“ hřímá Laně a dodává, že „je to jen další ústupek a my už ustupovat nechceme. Jinde to funguje, tak proč by to nemohlo jít i v Česku“.
Ani jeden si však nemyslí, že se manželství pro všechny dočkáme toto volební období. I když se pro něj najde dost hlasů ve sněmovně, stále je v cestě Senát a také prezident Zeman, který oznámil, že hodlá zákon vetovat. Podle Jelínka prezidentovi může a nemusí návrh přistát na stole. „Senát je ale konzervativnější než sněmovna a prosadit přes něj tento zákon nebude jednoduché. To ale neznamená, že se o to nemají poslanci pokoušet. I registrované partnerství se podařilo protlačit až na několikátý pokus a musíme se smířit s tím, že se to bude muset zkoušet znovu,“ upozorňuje.
Co má společného legalizace marihuany s manželstvím pro všechny? Je vhodná doba na jeho řešení? Ví vůbec Češi, co znamená registrované partnerství? Na co všechno partneři nemají práva? Poslechněte si podcast Kontext, kde se dozvíte víc!
