Všechno to začalo v březnu 1982 v Římě. Sedmadvacetiletý James Cameron přijel do italské metropole, aby si prohlédnul hrubý sestřih nízkorozpočtového hororu Piraňa II: Létající zabijáci, ze kterého byl po čtyřech natáčecích dnech vyhozen, jelikož producent Ovidio Assontis si usmyslel, že jenom on a nikdy jiný jest tím správným režisérem pro tenhle „fantastický“ projekt. Tehdy ještě rodák z kanadského města Kapuskasing nebyl dolarovým multimilionářem, a tak se během pobytu v italském hlavním městě živil především tím, že sbíral housky z táců se snídaní, které hotelová služba nechávala ráno hostům před pokojem. V nepříliš dobré fyzické i psychické kondici se mu jedné noci zdál horečnatý sen, ve kterém se chromový trup vynořoval z ohně po výbuchu a pomocí kuchyňských nožů se plazil po zemi.

Historicky vzato se rozhodně nejedná o ojedinělý případ, kdy se autor inspiroval vlastním snem. Nutno dodat, že častokrát se výsledné dílo setkalo s mimořádně kladným přijetím, jak dokazují i Sophiina volba od Williama Styrona, Suspiria od Argentovy spoluscenáristky/přítelkyně Darie Nicolodi, Frankenstein od Mary Shelley, ba dokonce i Avatar. (A s trochou nadsázky také Dobrodružství Žraločáka a Lávovky od Racera Maxe Rodrigueze). Cameron věděl, že téměř zadarmo získal kvalitní námět, jaký bylo nutné dále rozvinout do kvalitního příběhu. Stejně jako u svých dalších počinů, i tady se tak trochu inspiroval sci-fi Xenogenesis, kterou stvořil ve druhé polovině 70. let společně s kamarádem Randallem Frakesem a která se dočkala pouze krátkometrážní, nikoli celovečerní verze.

 










 

Snovému materiálu věřil ambiciózní filmař natolik, že de facto vyrazil vlastního agenta, kterému se hrubě nelíbil. Mimořádně odvážná záležitost na někoho, kdo teprve začíná. Ke spolupráci si naopak přizval producentku (a svoji pozdější manželku) Gale Anne Hurd, které prodal scénář za jeden dolar s tím, bude Terminátora sám režírovat, jinak nikdy nevznikne. Vyšlo to, a tak se pustil do obsazování. Pro titulní roli chtěl nejprve kamaráda Lance Henriksena, se kterým si dobře rozuměl na natáčení svého „debutu“ a který mu v kostýmu a s terminátorským make-upem vypomohl při navázání spolupráce se společností Hemdale Pictures. Nakonec dostal menší roli poldy Hala Vukoviche. V úvahu připadal i O. J. Simpson, jemuž tenkrát paradoxně nikdo nevěřil, že by mohl být zabijákem.

Pro Kylea Reese, který se stane krátkodobou, leč přesto osudovou známostí Sarah Connorové, se uvažovalo o Stingovi, kterému se scénář líbil, jenže nakonec odmítnul, když se dozvěděl o filmu Piraňa II: Létající zabijáci, od kterého se později oscarový tvůrce nemohl soudně distancovat, protože neměl dostatečné finanční prostředky, takže jeho jméno zůstalo v titulcích. Ve hře byla ještě hvězda Barbara Conana – jistý bývalý kulturista původem z Rakouska jménem Arnold Schwarzenegger. Na Jamese Camerona z doslechu neudělal nejlepší dojem, a tak chtěl na schůzce vyvolat hádku, aby s ním nemusel spolupracovat. Jenže se ukázalo, že si výborně rozumějí. Držitel Zlatého glóbu za drama Zůstaň hladový však s velkým nadšením mluvil o postavě Terminátora, takže režiséra přesvědčil, že robustní figura bude pro T-800 model 101 lepší.

Nicméně záhy se ozval Dino De Laurentiis, jelikož Arnold měl ve smlouvě opci na případné další dobrodružství neohroženého Cimeřana z dílny Roberta E. Howarda, takže se jako první vzniknul Ničitel Conan. James alespoň získal čas na to, aby si všechno lépe promyslel. Natrefil taky na Michaela Biehna, který se stal Kylem Reesem, ač o celé záležitosti zprvu neměl nejvalnější mínění: „Nejprve mi ten projekt připadal poněkud hloupý. Od okamžiku, kdy jsem poznal Jima, jsem změnil názor. V tu chvíli jsem po té roli zčistajasna opravdu zatoužil.“

 










 

První Terminátor se v mnoha ohledech vydal vlastní cestou. To platí i pro pojetí hlavní ženské postavy, která nebyla ozdobou, otrokyní, ani kráskou v nesnázích. Sarah Connorová byla zprvu obyčejnou servírkou, u které nic nenasvědčovalo tomu, že má sehrát jednu z nejklíčovějších úloh v budoucí válce lidstva proti strojům. Hlavní strůjce do této ikonické postavy obsadil svou pozdější manželku Lindu Hamilton, avšak do značné míry ji vyprofiloval podle své tehdejší manželky Sharon Williams, přičemž jméno dostala podle její kamarádky Sarah Burdick. Ve scénáři byla matka budoucího hrdiny Hnutí odporu popisována jako „devatenáctiletá, nevysoká, s jemnými rysy. Svérázně, přátelsky půvabná. Když přijde na večírek, zábava neustane, ale přesto by ji člověk rád poznal. Nádech zranitelnosti u ní maskuje sílu, o které sama nic netuší.“

Zajímavé, že James Cameron dokázal jedničku natočit za pouhých 6,5 milionu dolarů. Na jednu stranu to dává smysl, když prošel společnosti New World Pictures, kterou založil a vedl král béček Roger Corman. Na tu druhou nutno dodat, že na Terminátora 2: Den zúčtování (jenž běžel v českých kinech v roce 2017 ve 3D verzi) potřeboval 100 milionů, na Titanic 200 milionů a na Avatar ještě o 40 milionů víc. První Terminátor přitom od premiéry nezestárnul, což je dáno jednak tím, že se zabývá nadčasovými tématy, a jednak tou skutečností, že se jeho ambiciózní režisér a scenárista obklopil při realizaci mistry svého oboru, mezi něž rozhodně patřil Stan Winston, kterého doporučil původně oslovený Dick Smith, jenž výrazně dopomohl ke kultovnímu statusu Kmotrovi, Malému velkému muži, Taxikáři, Amadeovi, Starmanovi nebo Vymítači ďábla.

 










 

Jak na maskách, tak především na vizuálních efektech se podílela i společnost Fantasy II Film Effects, která měla na starosti modely a miniatury, včetně lovců-zabijáků, kteří projížděli po zničeném Los Angeles v roce 2029. Výjevy z budoucnosti vznikly ve studiu na plošině o velikosti zhruba tří metrů čtverečních. Většina záběrů s modely byla natáčena vysokorychlostní frekvencí 120 framů za sekundu. Velmi důležité bylo také nastavit správně osvětlení a celou plošinu zakouřit, aby nebylo vidět, že její zadní část je vyrobená z papíru. Terminátorova maska byla komplikovanou směsí jílu, sádry, laminátu a několika dalších přísad. Ovšem práci maskérek, která zabrala až pět hodin, se nevyhnul ani Arnold. Hrozivý kovový endoskleleton byl rozpohybován jak pomocí stop-motion animace, tak pomocí obětavosti Shanea Mahana, který samostatný trup v detailech a polodetailech nosil na zádech. Oči ovládali trikaři dálkově. Vytvořena byla i nekovová atrapa pro scénu, kde by mohlo dojít ke zranění herců i členů štábu. Vznikl také model kamionu i skoro celé ulice v L. A.

Z Terminátora se stal obrovský, nečekaný hit, kdy se rozpočet vrátil dvanáctkrát! Podařilo se upéct dokonalý mix popcornového spektáklu a zamyšleníhodného počinu, ve kterém zazněla jedna legendární hláška a kupříkladu nejdůležitější, znepokojivé informace předává voják poslaný z budoucnosti ještě vystrašené hlavní hrdince během automobilové honičky. Film ukázal i temnou stránku technologií, které je potřeba respektovat. Ovšem pořád platí, že případné selhání jest vždycky vinou člověka. První konfrontace tří klíčových postav se odehraje za doprovodu tohoto songu na Pico Boulevardu v clubu Tech Noir. Právě tenhle název se vžil pro samostatný subžánr, který varuje před rychlým technologickým vývojem a zároveň se inspiruje filmem noir. Není divu, že právě takhle James Cameron pojmenoval svou skvělou knihu vlastnoručních skic, která jest v anglickém originále k dispozici i u nás.

 










 

Autor v ní uvádí také jednu veselou příhodu z natáčení. Šlo o finální záběr, který nejprve nakreslil, aby kreslíř dokreslovaček (tzv. Matte Painter – post, který sám manžel herečky Suzy Amis zastával například na Útěku z New Yorku) Ken Marschall věděl, co a jak. Na jinak opuštěné silnici poblíž kalifornského města Lancaster tenkrát projelo během dotáčky s nepočetným štábem jediné auto. Bohužel bylo policejní. Řidič se členů hned ptal, jestli mají povolení. Devětadvacetiletý James Cameron odpověděl, že jsou studenti UCLA (University of California, Los Angeles) a pracují na semestrálním projektu. „Tak si posuňte ten stativ z kraje silnice a pospěšte si,“ řekl policejní důstojník a odjel. Sarah Connorová tak mohla (v zastoupení dablérky jménem Polly Apostolof) vyrazit vstříc bouřlivé budoucnosti.

Terminátor stál na začátku úspěšné franšízy. Není pochyb, že se jejímu stvořiteli podařilo svoji vizi naplno realizovat. Tedy až na pár drobností, na které holt nezbyly peníze. Vedle naturalističtějšího svépomocného opravování ruky muselo být ustoupeno od konceptu, že by byl kovový endoskeleton v polovině filmu terminován a SkyNet by poslal zpět Terminátora z tekutého kovu … Ale to už je jiný příběh. Jednička byla právem zařazena do Knihovny kongresu a pro své nesporné historické a estetické kvality i do Národního filmového registru. Jak uvedeno výše, taková dílka se vždycky vyplatí vidět na velkém plátně. V případě Terminátora budou mít příznivci a příznivkyně kvalitních podívaných jedinečnou příležitost v pondělí 20. června 2022 od 20:30 v kině Aero.


KOMPLETNÍ PROGRAM KINA AERO JE K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de, kniha Tech Noir: The Art of James Cameron