Čtyřiadvacetiletá žena už byla v kánoi mistryní světa juniorek. Pak vicemistryní světa dospělých. Vítězkou závodu Světového poháru v Pau. I celkovou šampionkou Světového poháru v minulé sezoně.
Ovšem tohle bylo jedinečné. Nezapomenutelné. Doma.
Lepší scénář závodu by snad Tereza Fišerová ani nemohla vymyslet.
Nejrychlejší byla v neděli už v semifinále kanoistek. Do poledního finále potom nastupovala podle obráceného pořadí coby poslední z deseti vyvolených žen. Ztrácela na trati na obou mezičasech na průběžně vedoucí Němku Elenu Lilikovou, loňskou mistryni světa.
Ale v poslední třetině trati zvrátila česká vodní slalomářka běh věcí a vyhrála o celou sekundu.
Když konečný verdikt na časomíře uviděla, začala nadšeně bušit pěstmi do lodi. Křičela radostí, až uši zaléhaly. Předvedla eskymácký obrat radosti.
Tomu se říká euforie.
„Cítím se úžasně, ale pořád mi to trošku nedochází,“ vyprávěla. „Když jsem dojela do cíle a viděla, že mám sekundu náskok, vytryskly ze mě emoce.“
Usnu, ani nevím jak
Velmi vydařený víkend roudnické „obojživelnice“ v peřejích se začal psát už v sobotu. To se poprvé v kariéře probila do finále závodu Světového poháru i mezi kajakářkami a obsadila v něm páté místo.
Už tehdy rozdávala úsměvy na všechny strany.
„Usnula jsem pak v půl desáté, dostala jsem úplného vypínáka,“ líčila. „Ani jsem si nestihla nastavit budík, takže jsem ráno klidně mohla i zaspat. Ale probudila jsem se naštěstí v 6.30. Chvíli jsem si sice připadala, jako by mě přejel parní válec, ale to bývá po námaze vždycky.“
Za pomoci „probouzecích“ cviků a fyzioterapeutky dostala tělo opět do stavu připravenosti.
Potom jela. A parádně. Na rozdíl od největší ženské hvězdy svého sportu.
Zatímco Fišerová se radovala z prvenství v semifinále kanoistek, olympijská vítězka a sedminásobná mistryně světa v kategoriích C1 a K1 Jessica Foxová měla velmi zachmuřený obličej. Australská superstar nenavázala na sobotní triumf mezi kajakářkami, minula branku, postup byl fuč.
„Jessica je skvělá a já jí finále přála,“ reagovala na nečekaný vývoj závodu Češka. „Nejsem člověk, který by chtěl vyhrávat tak, že ve finále nejsou ti nejlepší. Naopak se chci s nimi co nejvíc poprat. Je mi Jess vážně líto.“
Přesto jí zároveň v hlavě zablikalo: Jess tam není, teď je šance.
Hned v úvodu finálových bojů minula branku další z hvězd, Britka Mallory Franklinová. Na obtížné trati chybovaly další ženy.
Jenže právě takové informace Fišerová před svým startem slyšet nechtěla. Nasadila si sluchátka a až do poslední chvíle si do nich pouštěla anglické písničky. Chtěla se odblokovat od okolního světa.
Neslyšela díky tomu, co přesně vykřikují do mikrofonu tradičně velmi hluční a rozdovádění hlasatelé Daniel Stach a Miroslav Lenc. Jenže ani její sluchátka nepřehlušila rachot tribun.
České kanoistky byly předtím v semifinále skvělé hned trojnásobně, třetí v něm dojela Martina Satková a čtvrtá její mladší sestra Gabriela.
„Ten ohromný kotel, co další naše holky hnal ve finále, nešlo neslyšet,“ přiznala Fišerová. Sama vyrazila ze startu s myšlenkou: Nejsem úplně zkoncentrovaná, to je špatné, myšlenky mi těkají.
Jenže jakmile vyjela na trať, spadlo to z ní. Po úvodních brankách se dostala do závodnického rytmu.
Únava? Jaká únava?
Obtížné silové trati má ráda. Ta pražská obtížná byla.
„A diváci mě hnali odshora až dolů.“
Jejich mocný hukot na trati registrovala, komentář hlasatelů opět ne. Nezaznamenala tudíž informaci, že ztrácí na Lilikovou na prvním mezičasu, že za ní zaostává o dvě sekundy na druhém mezičasu.
„Upřímně nevím, co jsem na trati vlastně dělala, takže se docela těším, až se kouknu na nějaké video, jaká ta má jízda vlastně byla,“ povídala. „Ale vnímala jsem, že některá místa, která jsem neměla úplně čistá v semifinále, jsem tentokrát doslova zaletěla.“
Druhou půlku tratě jela v transu.
„Ani jsem necítila, že by mé ruce byly unavené.“
Proťala fotobuňku a česká oslava mohla propuknout naplno: 1. Tereza Fišerová, 3. Martina Satková, 5. Gabriela Satková. To je tým!
Gabriela Satková si vzpomněla, jak za ní starší sestra Martina nadšeně skákala do vody, když v roce 2020 v Praze senzačně vyhrála mistrovství Evropy.
Teď přemýšlela, jestli nemá pro změnu skočit za medailistkou Martinou.
„Nemusíš, stačí objetí a pusa,“ říkala jí starší ze Satkových. Později ujišťovala: „Se ségrou se hecujeme a zároveň si přejeme navzájem. My dvě proti světu. Máme moc hezký vztah.“
KANOISTÉ NA JEDNIČKU. Martina Satková, Tereza Fišerová a Lukáš Rohan pózují s medailemi ze Světového poháru v pražské Troji.
Také jim se Troja 2022 zapíše do paměti nádhernými vzpomínkami.
A Fišerové? Po dvou náramně povedených závodech v pražském parnu?
„Je to pro mě obrovská pohádka se šťastným koncem,“ zářila krátce po poledni.
Koncem? Vlastně ještě ne.
Nebudu se bát
O šest hodin později umocnila svůj happy end dalším pražským vítězstvím ve vyřazovacím extrémním slalomu, nové olympijské disciplíně. Navzdory tomu, že v semifinále ji Číňanka Jen Ťia-chua trefila u branky špičkou plastového kajaku k pravému oku.
„Byla to vážně velká pecka. Asi do toho některé soupeřky šly malinko víc, než by musely, protože i Jessica Foxová dostala do hlavy. Určitě to nedělají naschvál, jen by měly mít loď víc pod kontrolou,“ říkala Fišerová s krvácejícím obočím.
Po rychlém ošetření v sanitce se rozhodla, že do finále extrémního slalomu i s obvazem nad okem nastoupí.
„Mohla jsem se buď bát, nebo do toho jít,“ prohlásila.
Nebála se. Šla do toho. A vyhrála. Znovu.
„Jsem bojovník, už jsem to mnohokrát říkala. Tak jsem to vybojovala.“
