Má za sebou skvělou sezonu, popáté v řadě ovládla Michaela Mlejnková anketu o volejbalistku roku. Ale především s francouzským klubem Volero Le Cannet získala mistrovský titul, svůj první v kariéře.
„Všechno si sedlo, bylo to super. Trenér tým skvěle poskládal,“ vrátila se pětadvacetiletá smečařka na srazu národního týmu před sobotním zápasem Evropské ligy se Slovenskem v Karlových Varech ke klubovému úspěchu.
Česká reprezentantka tak trochu zlomila prokletí, předtím se totiž mohla pyšnit jen devíti stříbrnými medailemi ze tří různých soutěží. Čtyřikrát to bylo v české extralize s pražským Olympem, kde působila rodačka z Jilemnice od svých 16 let, stejný počet druhých míst nasbírala s německým Stuttgartem a jednou byla vicemistryní i s polským Rzesówem.
Teprve letos ve francouzském Le Cannet vystoupala až na samotný vrchol a k tomu přidala triumf v domácím poháru. „Byla to krásná vítězství,“ dodala Michaela Mlejnková.
Teď si ale plníte reprezentační povinnosti a zatím na výbornou. Úvodní zápasy Evropské ligy v Chorvatsku (3:0) i na Slovensku (3:1) jste vyhrály a vedete tabulku skupiny. Co k tomu říct?
Musíme být spokojené, především s výsledky. Máme tady hodně mladých hráček, které se teprve začleňují do týmu, takže předvedená hra může být lepší, ale za šest bodů do tabulky jsme rády. I když máme co zlepšovat.
Co vůbec říkáte projektu Evropské ligy?
Slouží jako příprava na kvalifikaci o mistrovství Evropy a především pak podzimní mistrovství světa. Trenér si může vyzkoušet nové tváře, které by mohl použít v další fázi sezony. Některé starší hráčky si navíc potřebují po fyzicky náročné sezoně odpočinout, proto dostaly volno.
Volejbalistky mají v Evropské lize třetí výhru, znovu přehrály Slovensko |
Vy máte za sebou také náročnou sezonu, přesto jste tady a hrajete...
Není úplně špatné zůstat v zápasovém rytmu. I kdybychom postoupily do Final Four, prodloužím si sezonu maximálně o měsíc. I potom bude tři, čtyři týdny volno. To je tak akorát, aby si člověk odpočinul a začal zase s přípravou.
Navíc jste přijela povzbuzená ziskem francouzského titulu. Podpoří to chuť do volejbalu?
Samozřejmě, že vždycky, když se vyhrává, lépe se vám regeneruje a máte dobrou náladu. (úsměv) Všechno vidíte růžově, tohle bylo pro mě plus. Kdybych měla horší sezonu, bylo by to mnohem těžší.
Navzdory zisku titulu a vítězství ve francouzském poháru však Le Cannet opouštíte. Není to poněkud překvapivé?
Končí tam trenér, skoro všechny hráčky klub opouští. Vzniká tam nový projekt... Chvilku to vypadalo, že zůstanu, ale když jsem se dozvěděla jejich plány, začala jsem se zajímat o možnost jiného angažmá. A ve Francii jsem zůstat nechtěla. Chtěla jsem zkusit jinou zemi, rozhodovala jsem se mezi Itálií a Tureckem, kde jsou velmi kvalitní ligové soutěže.
Nakonec jdete do klubu Sigorta Shop z Ankary, co převážilo misky vah na stranu Turecka?
Nabídek bylo víc, rozhodovaly maličkosti. Nakonec to byly zajímavější finanční podmínky. Myslím, že ještě nejsem tak stará, abych nemohla ještě jednou jít do Itálie. (úsměv) To je odmalička můj sen, zahrát si tam.
Už jste působila v Německu, Polsku, ve Francii a teď jdete do Turecka. Brala jste to vždycky jako kariérní posun?
Dá se to tak říct. Z Německa jsem šla do Polska, kde byla liga kvalitnější. Po přestupu do Francie jsem si myslela, že tam úroveň nebude až taková, ale francouzská liga se za poslední dobu hodně posunula, určitě to nebyl krok zpátky. Navíc jsem měla v týmu důležitou roli, musela jsem být vůdčím typem. Měla jsem velkou zodpovědnost, i to mě posunulo.
Le Cannet leží nedaleko známého letoviska Cannes, takže to asi bylo příjemné místo na žití?
Samozřejmě, bylo to tam krásné a na takové prostředí si rychle zvyknete. Všechno bylo super, i s holkama jsme si sedly. Trávily jsme spolu hodně času i mimo volejbal, chodily jsme na jídlo nebo si jen tak někam sednout.
Jak to má vrcholový sportovec, který mění různé země, s opravdovým domovem?
Je to těžké, doma skoro vůbec nejste. Zvlášť když jste v nároďáku. Ale o to více si pak vážím každé chvíle, kterou mohu strávit v Česku. Ráda se vracím. Ale zase je to dobrá zkušenost, poznat jiné země, kulturu.
Umíte si představit, že byste se v některé ze zemí, kde jste působila, usadila natrvalo?
No, nevím. Možná jedině ve Francii.
Jde takhle kočovný život vydržet dlouho?
To má asi každý jinak. Až přijde moment, kdy máte všeho cestování plné zuby a nechcete každou chvíli měnit angažmá, nastane správný čas se usadit natrvalo.
U vás to asi ještě není na pořadu dne, jak vás tak poslouchám...
Ještě pár let bych chtěla vydržet v zahraničí. Plánuju však, že se jednou vrátím do české extraligy, ale asi ne v brzké době.
Máte kromě chuti zahrát si v Itálii ještě nějaké volejbalové sny. Třeba podzimní mistrovství světa, kam jste se kvalifikovaly?
Světový šampionát je velký úspěch, ale ještě výš stavím olympiádu. To by náš sport posunulo. Bylo by potřeba dostat ženský kolektivní sport na olympiádu, jako se to povedlo teď v zimě hokejistkám. Je dobré, že se tímhle směrem teď vynakládají finanční prostředky. Nejen pro volejbalistky, ale i pro házenkářky nebo basketbal.
Michaela Mlejnková* Narodila se 26. července 1996 v Jilemnici, s volejbalem začínala pod vedením svého otce v Turnově. *Do ženské extraligy poprvé nakoukla ve 13 letech v dresu Liberce. Ale už v roce 2012 si ji vytáhl známý trenér Stanislav Mitáč do pražského Olympu. * Už v 18 letech se vydala do volejbalového světa, hrála za Allianz MTV Stuttgart, polský Rzesów, s francouzským Volero La Cannet získala letos mistrovský titul a přestupuje do Ankary. * V reprezentaci, kde působí od roku 2013, i v klubu hraje na pozici přihrávající smečařky. |
