Významná filosofka Nancy Fraserová zkoumá základní podmínky kapitalismu a ukazuje, jak by se proti němu mohla spojit sociální hnutí. „Zahalené tváře kapitalismu“ budou také tématem jejích berlínských přednášek.
Klimatická, ekonomická a demokratická krize: Nancy Fraserová vidí „zdrcující problémy“ naší současnosti jako vzájemně provázané a ne od sebe oddělené. Všechny jsou způsobeny jedním a tím samým společenským systémem, říká známá americká filosofka – kapitalismem.
Christian Pfeiffer: „Mužská dominance ohrožuje přežití lidstva“
Chápe a analyzuje kapitalismus nejen jako ekonomickou formu, ale jako kompletní sociální systém, který nám přinesl klimatickou katastrofu a koronavirus. A také: kapitalismus má tendenci podkopávat práci, životní úroveň a politickou demokracii
Práce v podmínkách kapitalismu
V posledních letech pracovala Nancy Fraserová na teorii kapitalismu, která se nezabývá pouze ekonomií v užším slova smyslu, ale také jejími základními podmínkami. Jako předpoklady pro ziskové kapitalistické hospodářství identifikuje tři druhy práce: vykořisťovanou námezdní práci dělnické třídy, vyvlastněnou práci, kterou vykonávají především rasově stigmatizovaní lidé, a pečovatelskou práci, kterou vykonávají především ženy.
Fraserová nyní chce ukázat, jaké jsou mezi těmito formami souvislosti – a jak by se emancipační hnutí mohla spojit.
Thomas Piketty: Nerovnost a ideologie
Newyorská filosofka bude od 14. do 16. června přednášet v rámci Walter Benjamin Lectures přednášet v berlínském Domě světových kultur na téma „Tři tváře kapitalistické práce“. Svými přednáškami chce přispět k rozvoji teoretického rámce, který ukazuje souvislosti mezi různými problémy, snahami a boji v kapitalismu – „bez ohledu na to, jak rozdílné jsou zkušenosti s tímto systémem, který je vždy jeden a tentýž“.
Hlavní tezí Fraserové je, že feministické, antirasistické a antiimperialistické boje naší doby lze v jádru považovat za boje za práci. Skutečná alternativa ke stávajícímu kapitalismu by mohla vzniknout, kdyby tato tři emancipační hnutí rozpoznala, že jsou spojenci v jednom a tomtéž pracovním boji.
Kde je kontrahegemonie?
Nancy Fraserová však v současnosti vidí „vážný nesoulad mezi rozsahem emancipační angažovanosti na jedné straně a rozměry problémů na straně druhé“.
V mnoha hnutích sice existuje velké nasazení, ale je „rozptýlené, izolované, téměř neexistuje koordinace“. Prohlášení plná dobrých úmyslů o solidaritě se nepromítají do něčeho jako společný projekt – „nebo, řečeno slovy Antonia Gramsciho, do jakési kontrahegemonie“.
Michael E. Mann o strategii nečinných
Předpokladem je sdílené pochopení společné příčiny různých problémů. Fraserová si stěžuje, že náš pohled na to, co je kapitalistická společnost, se v průběhu let zúžil – ve smyslu oficiální ekonomiky, kde se vyplácejí mzdy, vyrábí, nakupuje a prodává zboží a vytváří se zisk.
Podle toho chápání je kapitalismus to, co se objevuje v účetnictví společností.
„Ale to, co se děje v rodinách nebo komunitách, co se děje s přírodou nebo se státem a politickým systémem, je jen zřídkakdy vnímáno v kontextu kapitalismu. Podle mého názoru je to chyba. Kapitalismus je obrovský, stejně velký jako feudalismus.“
Nancy Fraserová
V tomto systému má kapitál – třída lidí, kteří vlastní velké společnosti, investoři atd. – pádné důvody využívat nesvobodnou nebo jen částečně svobodnou pracovní sílu, pokud je pro ně dostupná, protože je velmi levná. „Zapadá to do jejich logiky, když mohou profitovat z levné domácí práce nebo pečovatelské práce, aniž by za ni platili.“
To jim umožňuje udržet nízké náklady na pracovní sílu a dosáhnout zisku, vysvětluje. Nemusí také napravovat ekologické škody, které nepřetržitě způsobují. Systém podporuje ty, kteří vlastní kapitál a „zasvětili svůj život jeho akumulaci, aby nenapravovali své škody, aby nic nevydávali na reprodukční náklady vstupů, které používají“.
Zmeškané spojení
Fraserová odkazuje na knihu Black Reconstruction z roku 1935, v níž W. E. B. Du Bois rozvíjí tezi, že dějiny USA by byly jiné, kdyby se hnutí za zrušení otroctví spojilo s bílým dělnickým hnutím ve společném pracovním boji.
„Ukázalo se však, že v cestě stál rasismus bílých dělníků“, rekapituluje filosofka. „Nebyli schopni pochopit, jak jim situace zotročených černochů škodí. Domnívali se, že by mohli získat výhodu, kdyby zachovali stávající stav. Du Bois jim jasně ukázal, že se mýlí.“
Kniha je jakousi diagnózou tragédie, zmeškaného spojení, které mohla vést k nové formě demokracie.
Vedle antirasistických hnutí dnes existuje také celá řada feministických bojů, které jsou velmi úzce spjaty s otázkou práce, včetně například požadavků na velkorysejší rodičovskou dovolenou, lépe placenou péči o seniory a péči o děti.
To vše jsou boje za přehodnocení reprodukční práce.
„Jde o to říci, že společnost si této práce váží a je ochotna ji zaplatit a organizovat. A to velkoryse a na vysoké úrovni, což znamená upřednostňovat lidi před ziskem.“
Nancy Fraserová
Globální jih jako skládka
V současné fázi kapitalistického vývoje je demokracie určována majetkem a penězi, což je podle Nancy Fraserové velká ztráta. Podobně lze argumentovat i v souvislosti s globální otázkou Severu a Jihu.
„Koneckonců, všichni jsme se v souvislosti se změnou klimatu, koronvirem a podobně dozvěděli, že se sami nejsme schopni chránit. Škody, které těchto oblastech napácháme, nejenže tu jednoduše zůstanou, ale obrátí se proti nám,“ vysvětluje. „Pokud tedy chceme přežít, musíme přestat považovat globální Jih za skládku toxického odpadu.“
Na otázku, zda by se kapitalismus zhroutil, kdyby se veškerá outsourcovaná pečovatelská práce začlenila do kapitalistického systému námezdní práce, Nancy Fraserová odpovídá: „Myslím, že by se výsady kapitalismu přinejmenším značně omezily. To nás přivádí k zajímavé otázce: v jakém okamžiku lze říci, že systém již není kapitalistický, protože kapitál je natolik omezen, že jej nelze hromadit ve velkém měřítku?“
Kapitalismus ve své historii často překvapil a ukázal se jako velmi vynalézavý. Třeba bude jednou existovat nová forma ekofeministického kapitalismu, ale nad tím bychom si nyní neměli lámat ohlavu.
Výzva Fraserové naopak zní: „Pojďme společně pracovat na dekarbonizaci ekonomiky, obraťme priority společenské reprodukce a zisku, zrušme vykořisťování! Udělejme to všechno a pak se rozhodněme, zda to nazveme kapitalismem, nebo ne.“
Méně by mohlo být více
Fraserová vyzývá ke kvalitativnějšímu myšlení.
„Nejde jen o to, zda budu mít méně věcí, ale o to, zda budu mít naplněnější, citově bohatší a spokojenější život. To je něco, co nám kapitalismus určitě nemůže dát.“
Nancy Fraserová
To, co může nabídnout, je nivelizováno jako zboží, forma spotřeby – „která se z dlouhodobého hlediska stává trochu vyčpělou, něco se ubírá z kvalitativního aspektu života“.
Čas na radikální odklon od nadměrné spotřeby
Filosofka Fraserová se na současnou dobu nedívá nijak optimisticky. Ale tento okamžik není navždy vytesán do kamene. Antonio Gramsci hovoří o interregnu, přechodné fázi.
„Vycházíme z neoliberalismu a ještě nevíme, kam kráčíme,“ domnívá se Nancy Fraserová. V současné době podle ní staré umírá a nové se ještě nemůže zrodit. Místo toho se objevují „nejrůznější chorobné příznaky. Žijeme v době chorobných příznaků, protože staré nefunguje a my zatím nevíme, jak vytvořit nové. Je to však situace, která v sobě skrývá mnohá nebezpečí, ale také mnoho možností“, shrnuje americká filosofka.
