„Zahrát českou hymnu byl důležitý signál, že už nejsme nepřátelé, že jsme přátelé a partneři,“ prohlásil k tomu bavorský premiér Markus Söder, který zároveň oznámil, že v červenci oficiálně navštíví Prahu. Vystoupením bavorského premiéra tradičně vrcholí setkání sudetských Němců, neboť Svobodný stát Bavorsko je již desítky let jejich patronem.
Zeměpisná vzdálenost, jež Česko dělí od sněmů vyhnaných českých a moravských Němců konaných vždy na svatodušní svátky, se tentokrát zmenšila. Místo jejich srazu bylo ani ne dvacet kilometrů od české západní hranice, v padesátitisícovém Hofu.
Podle pořadatelů akce má jít stále více o „česko-sudetoněmeckou společnou slavnost krajanů z obou zemí“.
Putin chce vytvořit Eurasii s Moskvou jako centrem. Merkelová ho prokoukla, ale neměla dost odvahy, tvrdí Posselt |
Pozornost české veřejnosti směrem k Sudetoněmeckým dnům ovšem postupně uvadá s tím, jak mizejí negativní podněty využitelné v domácím politickém boji. Hlavně od chvíle, kdy se Sudetoněmeckému krajanskému sdružení (SKS) podařilo změnit stanovy a oficiálně se rozloučit s nároky na restituce a odškodnění.
Město Hof nacházející se mezi Smrčinami a Franckým lesem je od roku 1993 důležitým členem Euregio Egrensis a rozvíjí partnerské vztahy zvláště s Chebem a Karlovými Vary. Zdejší „Hala svobody“ (Freiheitshalle), kde se setkání sudetských Němců konalo, je moderní labyrint, na jehož roztodivné fasádě se prolíná kov a sklo s keramickými deskami.
Česko-německé prolínání
Zahájení letošního ročníku předcházelo kladení velkého věnce krajanského sdružení k památníku obětí vyhnání, k desce pod skulpturou přeraženého menšího oblouku překlenutého vysokým obloukem, který má symbolizovat německý národ. Drobná starší dáma v ústeckém kroji, jež se obřadu ujala, jako by svým příběhem dokládala někdejší úplné prolnutí českého a německého živlu. Jmenuje se Margaretha (doma: Markéta) Michelová, je zastupující zemskou šéfkou Svazu vyhnanců a kulturní referentkou SKS v Bavorsku a léta vyučovala na střední škole biologii a zeměpis.
Narodila se v Litoměřicích ve smíšené rodině, její matka byla primářkou dětského oddělení v litoměřické nemocnici. V rodině se mluvilo převážně česky a Margaretha byla prvním z dětí, kterému byla určena němčina, protože mateřský jazyk už asi nebude po válce po odchodu do Německa potřebovat. Přitom, jak paní Margaretha připomíná, její rodina je příbuzná s rodinou českého statkáře, vlasteneckého politika Václava Kratochvíla, jenž proslul organizováním protestního tábora lidu pod Řípem v roce 1868.
Příkladů až překvapující česko-německé vzájemnosti by se samozřejmě našlo více. Ostatně se zdá, že v hlavách skutečně ustupuje národovecky laděný resentiment smířlivému zájmu.
Dalším příznivým zjištěním je, že v publiku sudetoněmeckého sněmu sice převažují starší věkové kategorie, ale v sálech a výstavních prostorách s vlastivědnou tematikou potkáváme i velice mladé lidi, kteří se rádi pouštějí do hovoru. Atmosféra je přívětivá, u stánků jednotlivých českých a moravských okresů s historickým německým osídlením je poměrně živo, často je slyšet i čeština.
Mládenec v kroji s beraničkou říká, že je z Litomyšle, a posléze zjistíme, že jde o českého etnografa folkloristu. Do zástupu krojovaných se pak v hlavní den dopoledne zařadila i veselá skupina z Javorníku.
Karlova cena pro dva prezidenty
I přes tradiční česko-(sudeto-)německý rozměr bylo ale setkání našich bývalých krajanů letos ovlivněno brutálním ruským vpádem na Ukrajinu. Pravidelně udělovaná Karlova cena byla proto tentokrát přiznána hned dvěma osobnostem. První byl rumunský prezident Klaus Iohannis, který byl v Hofu osobně přítomný. Druhým laureátem se stal ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, jemuž má být ocenění fyzicky předáno, až to okolnosti umožní.
Bernd Posselt, mluvčí sudetských Němců a předseda krajanského sdružení, jenž byl řadu let poslancem Evropského parlamentu, několikrát konstatoval, že v Německu již převládl nekompromisní postoj k Putinovu válečnému dobrodružství. „Putin chce nejprve obnovit Sovětský svaz, pak rozdělit Evropu a nakonec vytvořit Euroasii od Lisabonu po Vladivostok,“ uvedl.
Ti, kdo dosud stojí stranou, se podle Posselta dělí do tří skupin. V té první, nejmenší, jsou osoby, jež ruský samovládce ideologicky přitahuje.
Druhá zahrnuje některé sportovce, hudebníky, případně i podnikatele, kteří se cítí poškozeni sankcemi, a zvláště pak činitele spojené s ruským režimem korupcí. Do třetí by Posselt umístil ty, kdo mají strach z eskalace konfliktu a použití jaderných zbraní.
Vyslanci spolupráce
K přítomným promluvil i bývalý český vicepremiér a nyní poslanec za KDU-ČSL Pavel Bělobrádek. Sudetské Němce v projevu ujistil, že Česko chce nadále intenzivně spolupracovat s Německem a že Praha přes všechna vzájemná příkoří hledí do budoucnosti. „Domnívám se, že právě sudetští Němci jsou skvělými vyslanci pro spolupráci, mají totiž k českým zemím osobní vztah a po stovky let přispívali k jejich rozvoji a přispěli k jejich jedinečnosti,“ řekl Bělobrádek.
Vystihl tak něco, co je zřetelně vidět v pohraničních oblastech Česka i Německa. Stačí se podívat na expozice v sálech a chodbách haly Freiheitshalle v Hofu, dokládající velký rozsah investic do obnovy vzácných staveb, přírodních a uměleckých památek, jež vracejí těmto regionům historickou kontinuitu.
