Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Afriky 2022

Jako první nám v pořadu bude zpívat a hrát legendární postava angolské hudební scény, zpěvák Bonga, ze svého nového alba Kintal da Banda. Bonga slaví neuvěřitelných 50 let své umělecké kariéry. Při té příležitosti vzpomíná, že jako malému se mu ve 40. letech minulého století dostalo trojího vzdělání – v tehdejší katolické koloniální škole, na ulici a v rodině. A právě tuto formaci ze strany nejbližších dnes považuje za nejdůležitější a vzpomínkám na toto období také věnoval své nejnovější album. Při jeho tvorbě se mu prý v hlavě objevovaly vzpomínky na prarodiče, strýce a tety, bratrance a sestřenice a sousedy. Společné povídání i chvíle u tradiční angolské hudby zvané semba. Album však není jeho jediným bilancováním. Svůj rodný dům Bonga přeměnil v muzeum své dlouholeté kariéry. Vystavuje v něm všech 40 alb, která natočil, fotografie, zlaté a platinové desky, symbolické klíče k městu Buenos Aires, které obdržel, titul Rytíře řádu umění a literatury a další ocenění, která získal v Kolumbii, Mexiku, Portugalsku a dalších zemích. Bongovo nové album vyšlo v polovině února a hned 1. března se v žebříčku World Music Charts Europe jako novinka umístilo na krásném 14. místě. O měsíc později už bylo čtvrté.

Královnou afrických hudebních nástrojů je kora. Historie tohoto nástroje sahá do 13. století a její pravlast se nachází z oblasti, kterou dnes tvoří region Gabu v Guineji-Bissau, jih Senegalu a Gambie. Nástroj měl podle legendy původně 22 strun. Když ale zemřel Jaly Mady Wuleng neboli Rudý griot, první hráč na koru, odstranili jeho přátelé jednu strunu na jeho památku. Od té doby zná svět koru jako nástroj s 21 strunami a takto se dostala do dalších zemí, do Mali, Guineje, Pobřeží slonovinky nebo Burkiny Faso. Nám bude v pořadu na koru hrát Dawda Jobarteh z Gambie. Jeho album Soaring Wild Lands je zajímavé tím, že na něm spojil melancholický zvuk západoafrické kory s nejtypičtějším komorním tělesem západní hudby, se smyčcovým kvartetem.

Sidi Abdallah pochází z města Agadez, které leží ve středním Nigeru na jižním okraji Sahary. Jedná se o důležité centrum kultury pouštních Tuarégů. Sidiho otec Abdallah Oumbadougou byl jedním ze zakladatelů moderní tuarežské hudby, zvané pouštní blues, a syn pokračuje v rodinné tradici. Ve svých písních zpívá o boji Tuarégů za autonomii a sebeurčení, ale také vzpomíná na svého otce. Do tradiční hudby přináší současnou energii. Své první album Issiktane nahrál v základním rockovém obsazení – kytara, basa a bicí.

Jako dalšího si představíme Adêho, 33letého zpěváka, skladatele a producenta, narozeného na ostrově Maio v souostroví Kapverdy. Interpret, který už 15 let žije ve Španělsku, představuje na své novince kombinaci tradiční kapverdské hudby s moderními styly. Vedle folkloru své rodné ostrovní republiky se Adê inspiruje také hudbou africkou a afro-brazilskou. Jako hosté na albu účinkují další kapverdští hudebníci Tibau Tavares a Jenifer Solidade, dále Andrea Motis ze Španělska nebo brazilský akordeonista Mestrinho. Adêho cílem je ukázat světem pomocí hudby prostotu, radost a pohostinnost, vlastnosti, které si sám spojuje s Kapverdskými ostrovy. Na Kapverdách po dlouhá staletí přistávaly lodě, které pluly z Portugalska do Brazílie, i ty, které mířily do portugalských kolonií v Africe – tedy do dnešního Mozambiku nebo Angoly. Proto se zde vyvinula originální kultura včetně výrazných hudebních stylů.

Své první dlouhohrající album po 14 letech vydal loni v říjnu ghanský hudebník Atongo Zimba. Zařadil na ně 11 písní, ve kterých se západoafrická hudba zvaná highlife prolíná s afrobeatem, R&B, karibským dancehallem, hip-hopem, reggae a gospelem. Atongo Zimba zpívá v několika jazycích – ve svém mateřském, zvaném fra fra, dále v hauštině, v jazycích ga a twi a také anglicky. Zpívá o osobních i mezietnických vztazích, o každodenním životě, o lásce, o Bohu a také o rozvoji Ghany a obecně Afriky. Doprovází se na kologo, africký drnkací nástroj, známý také pod názvy xalam nebo ngoni  a považovaný za předchůdce banja. Podle legend se v západní Africe na tento nástroj hraje už 2000 let.

Jihoafrická zpěvačka Nomfusi vyrůstala na chudém předměstí ve Východním Kapsku. Zatímco její otec si odpykával 21letý trest vězení, o dceru se starala samotná matka. Ta pracovala jako hospodyně a zároveň byla lidovou léčitelkou a přirozeným hudebním nadáním. Právě od matky se Nomfusi učila zpívat. Bohužel, když bylo dceři dvanáct let, matka zemřela na AIDS. O tři roky později na tutéž nemoc zemřela i teta, která se o Nomfusi a její sourozence starala. Dívka však dokázala využít svůj talent a velmi brzy se stala uznávanou hvězdou, která svým uměním inspirovala sirotky a další chudé děti v Jihoafrické republice, Svazijsku a Malawi. V současné době se živí hudbou a zároveň podporuje různé dobročinné organizace. Její nové album The Red Stoep vyšlo v září 2021 v Německu a obsahuje písně, které pojednávají o zpěvaččině dětství a dospívání. Důležitými tématy jsou také sociální nespravedlnost a boj proti násilí na ženách. Hudebně album vychází z tradiční africké hudby, ale také z gospelu, jazzu a takzvaného afro-popu.

SinaUbi Zawose pochází z hudební rodiny z Tanzanie. Od svých deseti let se učil tradičnímu tanci a hře na bubny s učitelem a svým příbuzným Hukwem Ubim Zawosem. Po jeho smrti se Sina Ubi začal věnovat hudbě samostatně. V roce 2008, tedy jako 13letý, vydal své první album Wichimaje, které nahrál se svými sourozenci. V pořadu si poslechneme jeho aktuální singl Am Sorry.

Na 13. místo žebříčku World Music Charts Europe vstupuje v červnu 2022 nové dvojalbum souboru The Master Musicians of Jajouka z Maroka. Jajouka je název zapadlé vesnice v horách severního Maroka. Obývá ji kmen Ahl Serif, potomci arabského léčitele Sidiho Hamida Sheicha, považovaného místní lidovou tradicí za svatého. Specifická hudební tradice se zde udržuje od starověku – proto si místní hudebníci vysloužili přezdívku „rokenrolová kapela stará 4000 let“. Tamní hudbu objevil pro Evropany na začátku 50. let britský malíř a básník Brion Gysin. Do vesnice jej zavedl jeho kolega, malíř Mohammed Hamri, jehož matka z této lokality pocházela. Gysin, který v severním Maroku sledoval jinde zapomenuté rituály, vystopoval původ této kultury až někam do staré Persie a starověkého Řecka. V horách severního Maroka se například zachovaly zvyky, které si antičtí obyvatelé poloostrova Peloponésu spojovali s bohem pastýřů Panem. V roce 1968 se pak Gysin vydal do Maroka znovu, společně se zakládajícím členem Rolling Stones Brianem Jonesem, a pořídili první kvalitnější nahrávky této hudby. Hudební tradice ve vesnici Jajouka stále žije a v květnu 2022 vyšlo nové dvojalbum Dancing Under the Moon, které produkoval současný vedoucí hudebních aktivit v této lokalitě Bachir Attar.

Hudba hned tří kontinentů se prolíná na albu Quicksand skupiny Black Mango. Za tímto projektem stojí francouzský producent Philippe Sanmiguel, který už 16 let žije v západoafrickém Mali. Produkoval nahrávky tamního kytaristy Samby Tourého, spolupracoval se skupinou Tartit, kterou tvoří hudebníci z národa Tuarégů, nebo s dalšími oceňovanými muzikanty Anansym Cissém nebo Djimém Sissokem. Black Mango je jeho autorský projekt, na který si zve spřátelené africké hudebníky a ve kterém mísí rock, blues a západoafrickou hudbu. Na albu Quicksand, které vyšlo v dubnu 2022, účinkují jako hosté někteří zmínění hudebníci – například Samba Touré nebo Anansy Cissé. Důležité je však ještě jedno jméno. Hugo Race, australský bluesový hudebník známý i z tuzemských pódií, byl v Mali v době, kdy Sanmiguel své album dokončoval. Nabídl se, že s nahrávkou pomůže, odvezl si rozpracované album do Austrálie a tam jednak nahrál syntezátory a elektronický doprovod a postaral se o finální produkci alba. 

Give Me Hope je název nového alba soulového zpěváka J. P. Bimeniho z afrického Burundi a jeho skupiny The Black Belts. Písně na albu jsou inspirovány jak klasickými soulovými nahrávkami z 60. let, tak současným afro-funkem. Bimeni, který pochází z burundské královské rodiny, uprchl v roce 1995 ve svých 15 letech před občanskou válkou a genocidou. Usadil se ve Walesu, kde se také seznamoval se svými hudebními vzory. Hudbu bral jako svůj úkryt před hrůzami, které jako dospívající zažil.

Nigerijský zpěvák a hudebník Segun Akinlolu, který vystupuje pod přezdívkou Beautiful Nubia, vydal nedávno nové dvojalbum Huru Hara. Akinlolu zpívá jorubsky a anglicky a hraje jednak na kytary, jednak na jorubské bubny a další rytmické nástroje. Beautiful Nubia se narodil v roce 1968. V necelých 30 letech založil hudební vydavatelství EniObanke, které dodnes nejen vydává jeho alba, ale například organizuje festival tradiční hudby v Nigérii. Velkých úspěchů zpěvák dosahoval na začátku nového milénia – v roce 2002 se z jeho písně Owuro L’Ojo stal v Nigérii celonárodní hit. Segun Akinlolu však není pouze skladatel a zpěvák. Vystudoval veterinární lékařství a osm let se jako veterinář živil. Kromě toho má diplom z žurnalistiky.