Pardubice - Východočeské muzeum v Pardubicích na pardubickém zámku uvedlo výstavu světově uznávané sklářské výtvarnice Jiřiny Žertové. Autorka v srpnu oslaví devadesátiny, u příležitosti jejího jubilea muzeum výstavu pořádá. ČTK to řekli kurátoři Ján Gajdušek a Jan Ivanega.
Fotogalerie
"Její díla jsou velmi silná, dokáží na sebe strhnout pozornost," řekl Gajdušek. Výtvarnice také k jubileu vydává svoji monografii, dodal.
Žertová vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru monumentální malby a skla Josefa Kaplického. Vytvářela kompozice z částí foukaných do forem, dotvářených malbou nebo brusem. První ocenění získala už v roce 1957 na Milánském trienále. V 60. letech spolupracovala se sklárnami ve Škrdlovicích a v Novém Boru.
V 70. letech se věnovala skleněné plastice, tímto obdobím výstava začíná. Vytvářela velké barevné foukané dutiny. Proniká jimi světlo, během denní doby se tak proměňují. Od 80. let kombinovala sklo s kovem, dřevem, drátem, tabulkovým sklem.
"Na objekty i podstavec používala dripping, s tím přišel Jackson Polock, pravidelnými, rytmickými tahy nanášel vrstvy barvy na objekt nebo plátno," řekl Gajdušek.
V té době také vznikl pojem ošklivé sklo, umělci chtěli skleněné umělecké objekty zbavit jejich vážnosti a dekorativnosti. K tomu právě používali barvu a jiné materiály. Výraz vymyslel sklář a pedagog Vladimír Kopecký. Žertová pak kromě barvy spojila sklářské objekty s nalezenými a vyhozenými věcmi.
Od 90. let Žertová přestala pracovat s foukaným sklem, které začalo být velmi drahé, a začala stavět z tabulového skla různé objekty, třeba Babylonskou věž. "Vršila ho na sebe takovým způsobem, kterým docílila zvláštního optického objektu, vytváří zvláštní architektury. Na každou výstavu se znovu skládají, vypadají tak pokaždé trochu jinak," řekl Gajdušek.
Její díla vystavovaly prestižní galerie po celém světě, v New Yorku, Chicagu, Londýně, Hamburku, Frankfurtu nebo Tel Avivu. Její dílo je trvale vystaveno i v pardubické expozici S.K.L.E.M. Ve sbírce pak Východočeské muzeum opatruje na tři desítky jejích plastik a váz.
"Krásně můžeme na výstavě vidět autorčin vývoj, na začátku nezapřela zájem o hutnicky tvarované sklo, s tím se seznámila ve sklárnách, jen technologii monumentalizovala, odpoutala od formy, aby sloužila k estetickému účelu," řekl Ivanega.
