„Tady je to vysbíraný“: jak česká rodina Homolkových vstoupila na jeviště
Pražské Švandovo divadlo si na sebe na konci května svou novou premiérou adaptace filmu Ecce Homo Homolka vzalo nelehký úkol. Vyrovnat se zažité klasice československé nové vlny a dokázat, proč má vůbec smysl Papouškův dnes už zlidovělý kulturní hláškomat znovu uvádět.
Tvůrčí dvojice Kristýna Jankovcová a Adam Svozil svádí v Ecce Homo Homolka boj o aktualizaci s politickým přesahem stejně neohroženě jako děda Homolka se stlaním peřin, ty dveře se ale ne a ne otevřít.
Inscenace, jež z originálu dělá drama o neporozumění a prázdnotě lidských vztahů na pozadí člověkem nevratně poničené přírody, nabízí podívanou, která milovníkům původních Homolkových sice filmový zážitek připomene, ale netrumfne ho a neznalce k jeho vyhledání spíš nenamotivuje.
Na houbách
Vše začíná nostalgickou variací filmové melodie v podání Jakuba Kudláče a úvodní scénou romantického posezení v lese narušeného příchodem rodiny Homolkových, která je, jak jinak než hezky česky,