Ukázka:

Jsou tací, kteří trvají na své vidině růžové budoucnosti, rozplývají se nadšením nad naší rostoucí morální citlivostí a nad materiálním pokrokem. Tento pohled nesdílím. U většiny lidí nepochybně došlo, díky technologiím, k vítanému vylepšení života a zvýšení jejich životních šancí – v oblasti vzdělání, zdraví, délky života. Nicméně propast mezi tím, jaký svět je a jaký by být mohl, je hlubší, než kdy byla. Životy středověkých lidí byly bídné, ale bylo toho málo, co se dalo udělat pro jejich zlepšení. Naproti tomu neutěšená situace „spodní miliardy“ dnešního světa by se mohla změnit, kdyby se redistribuovalo bohatství tisícovky nejbohatších lidí planety. Selhání při odpovědi na tento humanitární imperativ, jejž jsou národy s to uposlechnout, jakákoli tvrzení o vzestupu základní morálky jistě zpochybňuje.

...........

Potenciál biotechnologie a světa kybernetiky je radostný – nahání ale také hrůzu. Už jsme, jednotlivě i kolektivně, natolik posilněni zrychlováním inovací, že můžeme – plánovaně, nebo v neúmyslném důsledku – zapříčinit globální změny, které budou stovky let doznívat. Chytré telefony, web a doplňky těchto technologií jsou už pro naše „zesíťované“ životy klíčové. Tytéž technologie by se ovšem ještě před pouhými dvaceti lety zdály být zázračné. Když tedy hledíme několik desítek let dopředu, musíme si ponechat mysl otevřenou, nebo alespoň pootevřenou pro průlomové pokroky, které se dnes mohou jevit jako science fiction. Životní styl, přístupy, společenské struktury nebo velikost populace nemůžeme spolehlivě předvídat ani na pár desítek let dopředu – tím méně pak geopolitický kontext, na jehož pozadí se budou tyto trendy vyvíjet. Navíc bychom měli být připraveni na nečekaný druh změny, která by mohla nastat během několika desítek let. Samotné lidské bytosti – jejich mentalita a jejich tělesná konstrukce – by mohly začít být ovladatelné díky zavedení genetických modifi kací a kyborg technologií. To mění hru. Když obdivujeme literaturu a artefakty, které přežily z antiky, cítíme se s antickými umělci a s jejich civilizacemi i přes propast tisíců let spřízněni. Nemůžeme však mít žádnou důvěru v to, že dominantní inteligence za několik století budou jakkoli souznívat s námi.

.................

Jsme svědky deprimujícího rozdílu mezi tím, co by se mohlo udělat, a tím, co se doopravdy děje. Nabízet větší pomoc samo o sobě nestačí. Je zapotřebí stability, dobré správy a efektivní infrastruktury, aby se výhody mohly v rozvojovém světě uplatnit. Súdánský magnát Mo Ibrahim, jehož společnost stála v  čele zavádění mobilních telefonů do Afriky, stanovil v roce 2007 cenu 5 milionů amerických dolarů (a 200 000 v následujícím roce) za vyznamenání příkladného a nezkorumpovaného vedoucího představitele afrických zemí – jeho cena za úspěchy ve vedení afrických států byla udělena pouze pětkrát. Není nejideálnější postupovat na úrovni států a národů. Některé kroky samozřejmě vyžadují spolupráci mnoha národů, ale jiné efektivní reformy je potřeba zavádět lokálně. Pro osvícená města se nabízejí obrovské možnosti, aby se stala průkopníky a razila cestu high-tech inovacím, které budou nezbytné ve velkých metropolích rozvojového světa. To vše představuje obzvláště znepokojující výzvu. Krátkozrakost není pouze vlastností volitelných politiků. Soukromí investoři také nemají horizonty sahající dostatečně daleko do budoucnosti. Developeři nebudou stavět nové kancelářské budovy, pokud se tyto budovy nezaplatí během (řekněme) třiceti let. Skutečností je, že většina výškových budov ve městech má „plánovanou dobu životnosti“ pouhých padesát let (útěcha pro ty z nás, kteří odsuzují jejich dominanci na obzoru). Na potenciální výhody a nevýhody ležící za hranicí tohoto horizontu se nebere zřetel.

....................

překlad Jana Krtková