Recenze Asus ZenBook Pro 14 Duo: dvojí pohled na věc

• Když je jeden displej málo, druhý je hned po ruce pod ním
• Kvalitou zpracování jde příkladem, víko i většina šasi je z kovu
• Nyní lze zakoupit jedinou konfiguraci za cenu lehce přes 50 tisíc

Ve světě přenosných počítačů existuje mnoho způsobů, jak se odlišit od ostatních: tělo z recyklovaných materiálů, mini-LED displej, nebo třeba extra nízká hmotnost. Inu, ani jedné z těchto možností Asus při návrhu námi testovaného ZenBooku Pro Duo 14 UX8402 nevyužil. Místo toho raději udělal všechno po svém a osadil do notebooku dva displeje.

Když se mě někdo zeptá na výrobce notebooků, který se snaží nejvíce odlišit, napadne mě nejdříve Asus. Jeho počiny za poslední roky jsou docela divoké, některé lepší a některé horší. Koncept ZenBooku Duo není žádnou novinkou, do rukou se mi však dostal poprvé. A první dojmy? Vskutku hodně zajímavý způsob, jak do přenosného počítače dostat dva displeje. A ono to i docela funguje.

Z obsahu balení by se mohli ostatní učit

Nutno podotknout, že výrobce chtěl, aby balení vypadalo co nejlépe. A povedlo se mu to, jen možná použil více plastu, než by se mi líbilo. Už na první pohled poznáte, že nejde o levný počítač. Tím důležitějším je však samozřejmě obsah. V balení najdeme příslušenství navíc – kromě obligátní nabíječky i kvalitně zpracované tenké pouzdro a přídavné nožičky. Ty můžete nalepit zespodu na notebook a následně jej manuálně nadzvednout. Zřejmě chtěl dát Asus uživatelům volbu, osobně jsem je však nepoužíval.

Hezký na pohled, praktický při práci

Po vybalení notebooku mě překvapila jedna novinka, a to logo na víku. To není úplně stejné, které jsme vídávali dříve. Spíše mi evokuje Star Trek, svět se zkrátka mění. Zpracování víka je samozřejmě příkladné. Velmi příjemný kovový povrch však kazí jedna vada – po čase na něm začnou ulpívat otisky prstů. Stále jde však o menší potíž než v případě lesklého povrchu a na rozdíl od jiných počítačů lze tento snadno vyčistit. Zbytek je taktéž kovový, takže se nemusíte bát, že Asus použil nekvalitní materiály. Plast je zde sice použit, ale jen v minimální míře.

Jak jsou na tom panty? Jedná se o vskutku sofistikované řešení. Jak můžete vidět na fotografiích, když otevřeme hlavní displej, nakloní se nám i ten sekundární. I tento systém prochází postupnou evolucí, kdy dříve byl displej vsazený přímo do základny. A byť má náklon v podstatě jen pár stupňů, zlepšuje požitek z používání mnohem více, než by se mohlo zdát. Hlavní panel lze otevřít do poměrně standardních 135°.

Vcelku zajímavý je fakt, že víko nemá panty vsazené do základny, nýbrž do onoho sekundárního panelu. Zda toto řešení vydrží, těžko říct… I nyní jsem viděl, jak se spodní panel vlnil při otevírání. Ale nějaké problémy s tím, že by něco nedrželo, jsem nezaznamenal – všechno je maximálně pevné.

I základna disponuje neobvyklou pevností. Zatímco u většiny notebooků lze zaznamenat alespoň malou míru prohnutí, ZenBook rozhodně není tím případem. Z velké části za to nese zásluhu použitý materiál, kterým je, jak již bylo řečeno, kov. Ten je opravdu skoro všude. Jediné místo, kde není, je okolo klávesnice.

Netradiční uspořádání? Otázka zvyku

Obecně se základna zcela odlišuje od jiných laptopů, opět kvůli displeji. Zatímco ostatní mají touchpad pod klávesnicí, tady je vedle ní a podložkou pod ruce vám jest stůl. Že si na touchpad vedle klávesnice nezvyknete? Ale kdeže – po pár dnech používání tohoto uspořádání jsem si zvykl natolik, že když jsem potřeboval udělat něco na svém MacBooku, hledal jsem touchpad vpravo od klávesnice.

Uspořádání klávesnice naštěstí zůstalo standardní. Navíc po zjištění, že jsem schopen s tímto rozložením pracovat podstatně déle bez únavy, jsem si jej ještě více oblíbil. Samozřejmě zde nenajdeme numerickou klávesnici. Kam by se asi vešla, že? Vlastnostmi jde o poměrně klasickou klávesnici, kterou najdeme i u ostatních ZenBooků. Zdvih má 1,4 mm a nedá se očekávat jakákoliv mechanika, ale ani takováto klasika není vůbec špatná. Bez potíží jsem na ní napsal takřka celou recenzi.

Byl jsem lehce překvapen tím, že Asus nevyužil svého touchpadu s integrovanou numerickou klávesnicí, jakou jsme mohli vidět u jiných modelů, dokonce i u předchůdce. Inu, asi by stejně byla moc malá, takže žádná škoda, na účetnictví stejně tento stroj není. Nebo snad měl výrobce osadit ještě jeden displej místo touchpadu?

Alespoň že touchpad umí vícedotyková gesta, a to tak že velmi dobře. Zajímavé je, že nejpohodlněji se mi touchpad ovládal, když jsem měl počítač na klíně. Mám poměrně velké ruce, takže jsem počítač chytil celou rukou a po dotykové plošce jezdil palcem. Kvalitou sice ani zdaleka nedosahuje na MacBooky, ale i tak jde o jeden z lepších modelů ve světě Windows.

Kromě standardních kláves nám Asus nad touchpadem přichystal ještě tři bonusová tlačítka. Jedno z nich je zapínací. Není v něm sice čtečka otisků prstů, ale aspoň jde o mikrospínač, takže není tak snadné jej zmáčknout. Dalším z nich se vypíná sekundární obrazovka a tím třetím můžete přepínat obsahy jednotlivých obrazovek. Sice to nefunguje na 100 %, ale i tak se jedná o velkého pomocníka.

Radost pohledět. Dvakrát

A nyní konečně k tomu nejzajímavějšímu, a to displejům. Pokud jste zvyklí pracovat na více monitorech najednou, bude tohle pro vás jako dar z nebes. Osobně jsem na počítači asi nejvíce programoval a na druhém, menším panelu, měl otevřenou dokumentaci k projektu. Je to vskutku příjemné, když nemusíte přepínat mezi okny, a navíc na panelu zbývá hodně místa např. pro komunikátor nebo hudební přehrávač. Máte opravdu hodně možností.

Chápu však, že toto řešení není pro každého a chce to chvíli zvyku. Hodně pomůže i fakt, že oba panely jsou dotykové, obzvlášť u toho menšího. Jen mě trochu mrzelo, že ačkoliv mají oba panely 120 Hz a jsou hezky hbité, ten menší není OLED a při zobrazení tmavých barev je to bohužel docela vidět. I tak jde o velmi kvalitní panel typu IPS, což zaručí dobré pozorovací úhly a velmi věrné barvy. Jen černá barva je prostě spíše šedá.

Rozdíl mezi barvami mi připadá jako mezi mým starým MacBookem Pro 13 a novým Pro 14. Na mini-LED je radost pohledět, kdežto standardní IPS na starším modelu působí vybledle. U Asusu se hezky kouká na hlavní panel a druhý zkrátka zaostává. Na druhou stranu, při práci jsem si toho nevšímal. Proč? Většinu času se věnujete hlavnímu panelu a ten druhý zobrazuje vedlejší informace.

OLED na mini-LED nijak neztrácí, nebo je to obráceně? Spíše to druhé. Ať tak či onak, ani s jednou technologií nešlápnete vedle. Zůstává však otázkou, jak dlouho vlastně OLED panely v noteboocích vydrží – vypalování se zcela ještě nezbavily. Inu, to nám řekne až čas. Pokud si pamatujete ještě časy starých CRT monitorů, které taktéž měly tendenci se vypalovat, tak si určitě vzpomenete na spořiče obrazovek. I zde jeden takový máme, nicméně bych řekl, že je lepší mít displej prostě vypnutý.

Asus u hlavního panelu rozhodně nešetří pojmy. Pantone Validated, 100% DCI-P3, HDR True Black 500 a tak dále… Nemohu zcela zhodnotit přesnost barev, krom toho nejsem grafik – pro mě je důležité, že displej vypadá perfektně i venku. Maximální hodnota podsvícení je 550 nitů, což je poměrně hodně a jeho použití i při krásně modrém nebi je bez problémové. Druhý panel je taktéž bez problémů použitelný, jeho naklonění trochu pomáhá tomu, že je na něj lépe vidět. Jeho maximální hodnotu podsvícení bohužel výrobce neudává.

Trochu chaotické mi připadá nastavení podsvícení. To bohužel není synchronní. Ačkoliv chápu, že občas chcete mít nastavenou rozdílnou hodnotu, uvítal bych možnost nastavení sladit. Menší panel se nastavuje pomocí softwarového panelu, který lze naštěstí schovat – docela mě na obrazovce štval. Ten větší se zase nastavuje pomocí operačního systému nebo přes klávesnici.

Takové to normální audio

Tu a tam se stane, že i já si potřebuji pustit hudbu nahlas a nemám nic jiného než notebook. ZenBook Pro 14 Duo není v této disciplíně zcela marný, ale také nijak extrémně nevyniká. Jako velká většina dnešních laptopů, i tento má certifikaci Dolby Atmos, což je ale vlastně jen takový nablýskaný ekvalizér. Rozhodně nečekejte prostorový zážitek, jako s domácím receiverem a kvalitní audio sestavou.

Mikrofon si vede o něco lépe. Jsou tu dva a jejich kvalita je vskutku dobrá. Není to samozřejmě nic, co by bylo dnes nějak výjimečné, ale jde rozhodně o prvek, kde se dá ušetřit a já jsem rád, že Tchajwanci k takovému řešení nepřistoupili. Na online konferencích rozhodně ostudu neuděláte, toho se bát nemusíte.

Windows Hello

Chybí vám čtečka otisků prstů? Inu, Asus naštěstí čtečku nahradil něčím snad ještě pohodlnějším, a to webkamerou kompatibilní s Windows Hello. Ta je sama o sobě docela kvalitní, její obraz je i při horším osvětlení plynulý a na rozdíl od levnějších modulů netrpí tolik na zvýšené množství šumu, byť si ho všimnete. Jde tedy o lehce nadprůměrnou 720p kameru s 60 fps, která odvede svoji práci při home office velmi dobře a nebudete se za ni muset na online konferencích stydět.

Hardwarová výbava

V nabídce najdete hned několik variant, které se liší jak cenou, tak i výbavou. U nás zatím lze objednat trochu jinou variantu, než jsme měli na testování my. Narozdíl od námi testovaného kousku má poloviční úložiště, tedy 512 GB, na druhou stranu má dvojnásobnou kapacitu operační paměti, a to 32 GB. Všechno ostatní se shoduje s tou naší.

Nicméně pokud byste chtěli trochu jinou konfiguraci, Asus nabízí nejen silnější, ale i slabší procesory, kdy i5-12500H má o dvě výkonná jádra méně a i9-12900H má zase o dvě jádra více. Operační paměť lze při koupi také konfigurovat, její kapacita může mít až 32 GB, což se dá považovat za dostačující i do budoucna.

Grafickou kartou pak může být GeForce RTX 3050 Ti, ale je otázka, jestli ji nutně potřebujete. Vzhledem k tomu, že rád provozuji jiné operační systémy než Windows, vybral bych si rozhodně variantu bez dedikovaného čipu. Pokud si však chcete po práci i něco zahrát, rozhodně nebude Nvidia špatnou volbou.

Počítač se k okolnímu světu připojuje několika způsoby, kabely i bezdrátově. Zatímco bezdrátovou konektivitu nám obstarává celkem standardní Intel AX211 s podporou moderních technologií jako Wi-Fi 6 a Bluetooth 5.3, drátová konektivita je trochu zajímavější. Máme zde 2× Thunderbolt verze 4.0, takže rychlost až 40 Gb/s je samozřejmostí, jedno 10 Gb/s USB-A, pak HDMI plné velikosti ve verzi 1.4, Combo Jack 3,5mm pro audio a čtečku microSD karet. Tu mimochodem můžete klidně použít i pro rozšíření úložiště – ze základny vyčnívá jen natolik, aby se dala i vyndat. No a tím to končí. Trochu mi to připomíná Apple a jeho styl, jelikož oba Thunderbolty jsou na jedné straně. Pokud tedy máte dokovací stanici, nemůžete si vybrat, kam ji dáte.

Intel Alder Lake v akci

A nyní k velmi zajímavému aspektu, tedy k hardwaru. Asus vsadil na nejnovější generaci procesorů Intel Alder Lake. Ty se vyznačují nejen podstatně navýšeným výkonem oproti předchozí generaci, ale jsou revoluční architekturou podobnou big.LITTLE od ARMu. Máme zde totiž dva typy jader, výkonná a efektivní. Celkem jich je zde 14: 6 výkonných a 8 úsporných.

Výkon je velmi slušný – Intel se posunul nejen ve směru výkonu více jader, ale zároveň v tom jednovláknovém. Tomu vděčí hlavně posunu v architektuře jader Golden Cove, která je značně optimalizována. Úsporné režimy procesoru jsou očividně také o něco dál, v klidovém režimu počítač takřka netopí. Na druhou stranu jde nejspíše o důsledek nasazení úsporných jader, která jsou postavena na Atomech, konkrétně na architektuře Gracemont. Výkonem se blíží plnotučným jádrům generace Skylake.

Nečekejte ovšem něco jako Apple Silicon, Intel si v zátěži rád zatopí. Ještě aby ne, jeho nominální TDP je 45 W, to není málo. A v zátěži tato hodnota ještě vzroste na úctyhodných 115 W, což si žádá řádné chlazení. Ačkoliv nejde o úplně nejhlučnější počítač, rozhodně jej nepřeslechnete. Ve vlaku jsem jej ovšem neslyšel ani v zátěži, takže budete obtěžovat hlavně sami sebe při pobytu v tiché místnosti.

Na hry to moc není

Jsem rád, že Asus nutně nenasazoval dedikovaný grafický čip a využil toho integrovaného v procesoru. Intel Iris X^e sice není nejrychlejší akcelerátor, ale jeho výkon je více než dostatečný v módu desktop replacement a zvládne i nějaké ty starší hry. Problém nedělají ani AAA tituly, pokud se spokojíte s nižším rozlišením. Jako příklad uvedu dva, GTA V a Cyberpunk 2077. První ze jmenovaných běží velmi dobře i v nativním rozlišení při nastavení nízkých detailů. Druhý v nativním rozlišení sice běží, ale snímková frekvence je natolik nízká, že se hra nedá hrát. Když se však uskromníte s kvalitou, dosáhnete na zcela hratelný zážitek. CD Project Red na hře očividně pracuje a Intel taktéž při návrhu Intel Iris X^e odvedl dobrou práci.

Jak jsem však již zmínil, existuje i dražší konfigurace s dedikovanou grafickou kartou od Nvidie. Jde o GeForce 3050 Ti, což není úplně nejslabší zástupce dedikovaných grafických čipů, byť má jen 4 GB vlastní paměti. Výkonem se Intel s tímto akcelerátorem měřit nemůže, výkon GeForce je v mnoha případech více jak trojnásobný. Zaplatíte však i cenou toho, že máte potencionálně nižší výdrž na baterii a provoz Linuxu nebude úplně bezproblémový – sice jsou už vydané open-source ovladače, ale v praxi použitelnost pokulhává.

Paměti pro běžné použití tak akorát

Kapacita operační paměti se u notebooků s ohledem na budoucí vývoj špatně posuzuje. Dnešní trend pájení pamětí na desku je bohužel novým standardem a budoucí upgrade tak není možný. Asus se touto cestou vydal také, a to docela zamrzí. Kapacita 16 GB sice není úplně málo, ale v některých případech nestačí.

Jedním z případů, kdy se mi stalo, že mi došla operační paměť, bylo programování. Měl jsem otevřeno mnoho oken ve webovém prohlížeči, hudební přehrávač a samotný editor, přičemž jsem narážel na limity při kompilování. Nedej bože, kdybych chtěl ještě otevřít virtuální počítač. A to je opravdu škoda, protože dva displeje a počet procesorových jader k tomu vyloženě vybízí.

Fofrdisk

Co mne překvapilo, bylo úložiště. Jeho kapacita 1 TB sice není nijak závratná, na druhou stranu jde o zcela dostatečnou hodnotu. Mnohem více však zaujme jeho rychlost, která už nadprůměrná je, a to díky PCIe sběrnici verze 4.0. Ve slotu spočívá standardní modul M.2 2280 od Samsungu, takže alespoň v něčem máme možnost upgradu. Samotná výměna by neměla být nikterak těžká – spodní kryt drží několik šroubků.

Pracovní den je tak akorát

Pokud jste zvyklí pracovat celý den jen mobilně, představuje ZenBook Pro 14 Duo dobrou volbu. Ačkoliv jeho výdrž není nijak nadprůměrná, spíše průměrná, tak vzhledem k tomu, že jde o notebook se dvěma displeji, se to dá pochopit.

Rychlost nabíjení je příkladná. Ještě aby ne, dodávaný adaptér má vysokých 150 W. Bohužel to však znamená, že při použití USB-C bude počítač hlásit, že potřebujete silnější adaptér – maximální výkon totiž činí jen 100 W. Ani tak nebyl problém s běžným používáním, pomalejší bylo jen nabíjení.

Windows, tentokráte 11

Předinstalována jsou Windows 11 ve verzi Home. Nutno podotknou, že na Alder Lake stejně nejsou Windows 10 optimalizována, takže zde jde o pochopitelnou volbu. Pro varianta by však počítači slušela podstatně více. Což o to, výrobce ji nabízí, ale bohužel není standardem.

Bloatwaru není zase tolik jako dříve, ale i tak se sem nějakým způsobem dostal McAfee, ten nejotravnější antivirus. Naštěstí ostatní software má nějakou hodnotu, ať už mluvím o MyASUS, nebo ScreenXpert. První zmiňovaný se stará o správu a nastavení počítače. Druhý zase pomáhá s prací s displeji.

A co něco jiného než Windows? Byl jsem zvědavý, jak bude fungovat Linux, a tak jsem zkusil Ubuntu. Nejnovější verze 22.04 se přímo nabízela, a i při běhu z flashdisku fungovalo takřka všechno. Problém byl s podsvícením menšího panelu, které se mi přes nastavení systému nepodařilo změnit. Nicméně dotykové panely fungovaly na jedničku a systém byl velmi příjemný na používání.

A co na závěr?

Asus s modelem ZenBook Pro 14 Duo UX8402 předvedl, že notebook se dá v dnešní době udělat úplně jinak, netradičně. Dva panely jsou sice s námi už nějaký pátek a nový ZenBook je jen další iterací, která opět celý koncept vylepšuje. Nejde samozřejmě o zcela dokonalý kousek, určitě má své mouchy a celý koncept není pro každého. Pokud ale využijete dva panely, které fungují zcela nezávisle, můžete mít v ZenBooku velmi silného parťáka.

Konkurenci asi úplně nemá, celý koncept je vcelku unikátní. To je na jednu stranu škoda, více takových počítačů bych rozhodně uvítal. Na druhou stranu – potenciálních zákazníků, kteří by ocenili dva displeje v přenosném počítači, není tolik a asi bych se ani nedivil, kdyby jednou řada Duo skončila. Nicméně už několikátá generace tohoto zařízení úplně nesvědčí o tom, že by to měl výrobce v plánu.

Asus ZenBook Pro 14 Duo UX8402

8.4

Design a konstrukce

9.0/10

Hardwarová výbava

9.0/10

Konektivita

7.5/10

Výdrž baterie

9.0/10

Displej

8.5/10

Vstupní zařízení

7.5/10

Klady

• kvalita zpracování
• dotykový OLED
• druhý displej umí být užitečný
• příjemné používání
• decentní vzhled
• Intel Alder Lake

Zápory

• konektory ve stylu Applu
• jen microSD čtečka
• procesor umí zatopit
• není pro každého

Autor článku

Pavel Štrobl

Především IoT vývojář, který má v oblibě moderní technologie a auta. Rád píše recenze na různá zařízení, díky čemuž si je může vyzkoušet. Nemá rád houby a zbytečné složitosti.