„Bohužel mám z herectví hodně poškozené koleno, takže jsem v záloze, kdyby někomu došly síly,“ vyprávěl na lavičce devětačtyřicetiletý Taclík, kovaný fanoušek sklářů. Straní jim od dětství, vyrůstal totiž v nedalekém Chlumci. „Můj nejoblíbenější hráč sedí dva metry ode mě,“ ukázal na bývalého útočníka Pavla Verbíře, ikonu Teplic.
Taclík litoval, že se nemohl do rozlučky Admira Ljevakoviče, Jana Rezka a maséra Eduarda Poustky zapojit víc. „Zranění kolena je v divadle nejčastější, v Anglii ho hercům ani nepojistí. Často skáčeme, padáme na kolena, takže se opotřebují víc než ve fotbale. A to si nedělám legraci,“ vykládal Taclík a dvakrát ubezpečil, že to myslí vážně.
„Když jsem byl mladý, krásný a o dvacet kilo lehčí, hrál jsem d’Artagnana a během jednoho představení jsem z dvou metrů dvaceti skočil desetkrát na zem. Moje herecký kolena prostě už nemůžou běhat, navíc jsem si ho namohl při rozcvičce, takže jsem tu jen symbolicky.“
Aktivně hrál fotbal za žáky v Chlumci, ale když vystudoval gymnázium v Duchcově, fotbal šel do ústraní. A teď je šlus i s tím rekreačním, kopnout si nejde ani svátečně. „Nehraju už asi pět let. I proto mi Teplice musely půjčit věci včetně kopaček, klub je na mě hodný,“ děkoval. „Jsem připravený jen na penalty!“
V nich by možná potvrdil roli komedianta. „Když jsme natáčeli film Po čem muži touží 2, tak jsme dělali scénu, že dávám penaltu. Asi patnáctkrát jsem minul bránu. Vedle mě stál Vláďa Šmicer,“ jmenoval vicemistra Evropy a vítěze Ligy mistrů, „a prý to v životě neviděl.“
Dorazili i Kabáti
Taclík nebyl jediný umělec na rozlučce, na lavičku se posadily i tři pětiny skupiny Kabát. Trenýrky měli muzikanti přes džíny, dresy přes riflové bundy. I oni propadli žlutomodrým barvám, Krulich dokonce s Teplicemi vyhrál žákovský titul.
„Slíbil jsem, že se zúčastním jen v případě, že budu dělat mentálního kouče Zdeno Frťalovi,“ usmíval se kytarista Ota Váňa. „Což se podařilo, ale došly mi cigarety a pivo tady není, na tom musíme příště víc zapracovat. Na další exhibici za deset let to bude v pořádku...“
Frťala, nynější šéf teplické mládeže a bývalý trenér Jablonce, Hradce Králové nebo Varnsdorfu, prý mentální podporu potřeboval. „Vždycky jsem hledal chybu u sebe, ale někdy jsem to možná přeháněl. Nic proti Čechům, ale veškerou kritiku jsme my Slováci byli schopní absorbovat, takovou jsem si nastavil laťku,“ líčil Frťala, bývalá dlouholetá teplická opora.
Masér Eduard Poustka (vlevo) a herec Marek Taclík po exhibici v Teplicích
Váňu a spol. k úprku na hřiště nevyhecoval, Kabáti neměli ani kopačky. „Nemůžeš dělat dvě věci najednou, dneska jsem tu jen za Zdenovo psychologa,“ vzpíral se hudebník s kšiltovkou na hlavě.
Teplicím fandí i další umělci. Baráž s Vlašimí sledoval Kamil Střihavka, který nazpíval klubovou hymnu, pravověrným sklářem je zpěvák a herec Václav Neckář.
Rozlučka legend skončila remízou 8:8, dojetím hlavních aktérů a dlouhotrvajícím potleskem víc než tří tisícovek fanoušků.
