ULIČKOU PŘÍZRAKŮ (3)

Tento kontrast mezi extrémní endogamií ben Siracha a extrémní exogamií Nabuchodonozora může naznačovat další důvod, proč je ben Sirach spojován s Jeremiášem, tedy kromě výše uvedené gematrické^[17] ekvivalence. Targum Šeni Ester ze šestého století představuje královnu ze Sáby, jak si zvedá sukně a Šalamounovi odhaluje svoji nadměrnou ochlupenost, stejně jako to uvádí Abeceda ben Siracha. Tato epizoda se vyskytuje v rozsáhlém výkladu, který je částečně uvozen Nabuchodonozorovou krádeží Šalomounova trůnu. Když končí epizoda Šalomouna a královny ze Sáby, Targum Šeni Ester rychle přeřadí na jinou kolej, aby v nesouvisejícím kontextu pojednal o Jeremiášovi. Abeceda ben Siracha může působit jako přepis této části Targum Šeni Ester, který poskytuje zastřešující vyprávění, jež tyto postavy spojuje v kontrastu s poněkud nesouvislým podáním targumického^[18] textu.

Opomenout by se neměla ani fonetická příbuznost lagoi s logoi. V závěrečném vyprávění Platónovy Faidros čteme:

„Člověk musí poznávati podle tak řečeného eidos, které vychází z mnoha vjemů a je myšlením (logismó) sbíráno v jednotu; toto pak jest vzpomínání (ánámnesis) na ona jsoucna, která kdysi uviděla naše duše, když konala cestu spolu s bohem, když se povznesla nad ty věci, o kterých nyní říkáme, že jsou, a pozdvihla hlavu ke skutečnému jsoucnu.“

Tato pasáž zcela neodpovídá vzpomínce na krásu, jak ji vyvolává erotické okouzlení, protože nejde o fascinaci jednou bytostí v její nezaměnitelnosti, nýbrž naopak o nalezení jednoty v „mnoha vjemech pomocí myšlení“. Platon má na mysli ještě něco jiného než erotickou anamnézu krásy, nebo chce spíše na této zkušenosti ukázat cosi obecnějšího, totiž rozpomínku na ideje vůbec. Augustin zvažoval posléze odmítnutou možnost představy vzpomínky na minulou blaženost, již chová každá duše individuálně, anebo je dědictvím lidského rodu. Přesto však cestou ke skutečnému jsoucnu je schopnost uvolňovat skryté obsahy (logoi). Podobně k tomu pozoruhodný odstavec z Prokla,^[19] v kapitole o Platónových námitkách XV.:

„Co je tedy divného na tom, když Homér vypráví, že byli Arés s Afrodítou spoutáni pouty Héfaistovými, jestliže i Tímaios označil ony tvůrčí formující principy (logoi), s jejichž pomocí nebeští bohové zrozené věci (imagines) sestavují, jako „pouta“? Univerzální Tvůrce je totiž vším a působí spolu se všemi bohy. A ovšem, když zase na druhou stranu mladí bohové ve snaze svého Otce napodobit vytvářejí smrtelné živé bytosti, které pak po smrti opět přijímají nazpátek, plodí všechna pouta v našem světě právě ve spolupráci s Héfaistem, a stejně tak předjímají i příčiny jejich rozpojení. Kdo totiž pouto poskytuje, ten zároveň ve všech případech ví, že je nutné je i rozpojit.“

Literární páter Stanton, pastor Církve nebeského poselství, nedělá stejnou chybu. V románu zaujímá doktorka Ritterová velmi dominantní roli v jeho duchovním vývoji, sexualitě a je rovněž příčinou jeho psychického zhroucení. Ve XII. kapitole, Hvězda, nutí doktorka Ritterová Stantona, aby si nalakoval nehty na nohou, a její přiznání traumatické sexuální minulosti v něm vyvolá vzpomínku na dětství. Nůžkami na nehty se opakovaně poškrábe na čele. Je to zjevení. Ritterová si také do svých knihoven ukládá folianty obsahující arkánní znalosti. Psycholožka učiní z transu zbraň proti glorifikovanému médiu z vedlejšího představení. Její mozek je „stále spojen s tím jeho neviditelným zlatým poutem, tenčím než pavoučí vlákno. Po něm jsou posílány příkazy do Stantonovy mysli.“ V obou filmech je to Molly, kterou hraje Coleen Grayová, resp. Rooney Maraová, která jako by řídila proudy coby Mamzelle Electra, dívka vzdorující bleskům. Ale je to právě Zeena, která je skutečným lákadlem pro okultisty, kteří tento film objevili.

„Bylo neuvěřitelné, jak Zeena dokázala vytáhnout z člověka věci pouhým pozorováním jeho obličeje,“ píše se v knize. „Stanem otřásl náhlý záchvěv chladného strachu. Ze všech lidí na světě, před kterými by mohl něco skrývat, to byla právě ona, protože dokázala číst myšlenky.“

Gresham se přidržuje staré esoterické školy tím, že do role věštkyně obsazuje ženu a muž je její kouzelnou hůlkou. V jižních státech Ameriky Zeena vypouští horoskopy a karty a prodává kořen Jeníka Dobyvatele. Křišťálová koule v jejích rukou má erotický podtext, zvlášť když ji pak nahradí láhev whisky. Zeena je obětí svého někdejšího šarmu. Ve filmu z roku 1947 je Petova smrt předurčenou nehodou, předpovězenou v kartách. Stan schovává pravou pálenku do Zeenina kufru na jevišti, ale vynálezci tajného kódu předá identickou láhev dřevného lihu, dnes známého spíše pod názvem metanol. Dá se to vykládat jako obětní přechodový rituál, protože jed prošel Zeeniným kufrem. Díky němu se zrodí Velký Stanton. Jeník Dobyvatel, známý také jako High John de Conqueror, John, Jack a v řadě dalších lidových variant, je hrdinou afroamerického folklóru. Je spojován s kořeny rostliny Ipomoea purga nebo Convolvulus scammonia – svlačce domácího, kořenem Jeníka Dobyvatele, jemuž se v americkém folklóru, zejména mezi lidovou magií tradice húdú, přisuzuje magická moc. Latinské slovo scammonia se váže k alkaloidu zvanému scammonin, jalapin či scammonium na bázi glykosidu usnadňujícímu defekaci, jde tedy o přírodní laxativum.

Muddy Waters se o něm v písních Mannish Boy a I’m Your Hoochie Coochie Man zmiňuje jako o Johnnym Cocheroo. Ve skladbě Mannish Boy zaznívá verš: „I think I’ll go down/To old Kansas too/I’m gonna bring back my second cousin/That little Johnny Conqueroo“ a ve skladbě I’m Your Hoochie Coochie Man se jmenuje John De Conquer Blue. Někdy je tento Jeník též africkým princem, synem konžského krále, který si prý sedlal obrovskou vránu zvanou „Stará známá“. Byl prodán jako otrok do Ameriky, ale přestože byl zotročen, jeho ducha nikdy nezlomili. Ve folklóru přežil jako vzpurný lidový hrdina, jakási postava trickstera, a to díky trikům, kouskům a úskokům, jež prováděl, aby unikl těm, kteří si z něj tropili žerty. Podobným archetypem jako vznešený Jeník Dobyvatel je i králík Br’er (srv. králíka z vyprávění o královně ze Sáby a Lilith) z příběhů o strýčku Removi od Joela Chandlera Harrise, který přelstí ty, kdož by ho chtěli chytit. O jeho dobrodružstvích (High John de Conquer) psala Zora Neale Hurstonová ve své folklorní sbírce The Sanctified Church.

V jednom tradičním příběhu o Jeníku Dobyvateli, jejž vyprávěla Virginia Hamiltonová a který pravděpodobně vychází z knihy Jeník, voják, a Eulalie, ďáblova dcera, se Jeník zamiluje do ďáblovy dcery. Ďábel zadá Janovi několik nesplnitelných úkolů: za půl dne musí vyčistit šedesát akrů půdy a pak ji osít obilím a za dalšího půl dne i sklidit. Ďáblova dcera (Lilith) vybaví Jeníka kouzelnou sekerou a pluhem – obojí jsou zástupné symboly pro phallus –, s nimiž tyto nesplnitelné úkoly splní, ale varuje ho, že její otec ďábel ho hodlá zabít, i když je splní. Jeník a ďáblova dcera ukradnou ďáblovi jeho vlastní koně; ďábel je pronásleduje, oni však uniknou z jeho spárů tím, že změní podobu.^[20]

„Vždycky mi připomínal, že mě pojmenoval po mentalistce^[21] Zeeně, s podobnou úctou, jakou katolíci nakládají při křtu se jmény svatých,“ říká Zeena. „Když se mi po letech narodil syn, otec trval na tom, aby se chlapec jmenoval Stanton. Myslela jsem si, že je tu jen jakási souvislost se stejným příběhem, z nějž vzešlo mé jméno, neboť jsem nikdy neznala otcovo rodné jméno, dokud jsem neopustila Satanovu církev, které pečlivě a úzkostlivě tajil, dokud si Lawrence Wright ve svém odhalení týkajícího se mého otce v článku Sympathy for the Devil^[22] pro časopis Rolling Stone v roce 1991 jeho rodný list neobjednal a v článku tento detail neodhalil.“

Film z roku 1947 nebyl kasovně úspěšný, přestože byl mistrnou americkou odpovědí studia 20th Century-Fox pod vedením Darryla F. Zanucka na italský neorealismus. Scénář k němu napsal Jules Furthman, bývalý novinář, který je autorem scénářů k drsným klasikám jako V dokách newyorských (The Docks of New York, 1928), Vzpoura na lodi Bounty (Mutiny on the Bounty, 1935), Mít a nemít (To Have and Have Not, 1944) nebo Hluboký spánek (The Big Sleep, 1946). Naturalistické prostředí, černobílá fotografie, všední pouťové kulisy a měkké střihy jako vizuální metafora ovlivnily filmy od Muž s röntgenovýma očima (The Man With the X-Ray Eyes, 1963) Rogera Cormana až po Sloního muže (The Elephant Man, 1980) Davida Lynche. Film si nakonec našel své diváky a vytvořil se kult, který byl stejně zběsilý jako kult pátera Carlislea v knize. Doma u LaVeye byl film trvalkou. „V kuchyni měl také obrovský filmový plakát a alespoň několikrát do roka jsme se na film dívali z celuloidu na domácím projektoru,“ vypráví Zeena.

„Dějová linie mu sloužila jako jakási předloha pro temnou triádu,^[23] podněcovala misantropickou vášeň jak ‚sestrojit lepší pastičku na myši‘, mylně věřil, že by mohl uspět v ‚oblbování vidláků‘ tak, jak se to nepodařilo ani fiktivnímu Stantonovi.“

V románu se Carlisle přiznává doktorce Ritterové: „Sakra, jistěže jsem podvodník. V tomhle zatraceném blázinci nezáleží na ničem jiném než na penězích.“ Ze zápisníku se dozví, že „dokáže ovládat kohokoli tím, když zjistí, čeho se bojí“, a využije to při vybavení a úpravách domu sloužícího k seancím. „Dokážu ho vyšperkovat od sklepa až po půdu,“ říká Stanton v knize. „Když budu chtít, předvedu jim druhý příchod Krista.“ Pak to udělá, zařídí si kázání v rozhlase a přiláká ty nejhorší typy bohatých hříšníků ochotných vsadit veškerou svoji hotovost na šanci na vykoupení. Zeena poukazuje na to, že představený prvního satanistického shromáždění měl stejný herní plán. Jak stojí ve zprávě FBI o LaVeyovi z roku 1980:

„LaVey prohlásil, že si je dobře vědom toho, že většina lidí spojených s Církví Satanovou jsou ve skutečnosti ‚fanatici, sektáři a podivíni‘. Uvedl, že jeho zájem o Církev Satanovu je čistě tržní.“

Zeena vysvětluje:

„Zpráva FBI jasně ukazuje, že zakladatel Satanovy církve nikdy nezamýšlel, že by jeho nové ‚náboženství‘ bylo něčím víc než jen podvodem za účelem získání peněz, přesně tak, jako i Stan Carlisle byl jen vychytralým šarlatánem.“

The Man With the X-Ray Eyes Karneval je pojízdná show se zrůdami, světem záclon, stínů a křiklavých plakátů na markýzách. Když si v knize páter Stanton nemůže dovolit duchovní samotu v Himálaji, říká, že si vystačí s Catskills.^[24] Greshamův román není o zločinu a trestu,^[25] hříchu a pokání. Morálka s tím nemá nic společného. „Šprta stvořil strach. Bál se vystřízlivění a hrůzy,“ píše se v knize.

„Jenže co z něj udělalo opilce? Strach. Zjistěte, čeho se bojí, a to mu prodejte. To je ten klíč!“

Podle rozporuplných zpráv Goulding, režisér původního filmu, v roce 1959 zemřel buď na operačním stole, nebo spáchal sebevraždu po svém sexuálním dobrodružství a následném veřejném skandálu. Po vydání Houdiniho životopisu, který se producenti snažili přetvořit v muzikál, se Gresham ubytoval ve stejném hotelovém pokoji na Times Square, kde napsal první verzi scénáře k filmu Ulička přízraků, spolykal hrst prášků na spaní a 14. září 1962 zemřel. Svého rozhřešení se nikdy nedočkal. Zeena dodává, že její otec zemřel sedm let předtím na následky kletby, kterou na něj uvalila v reakci za jeho přiznání, že na ni někoho poslal s úmyslem ji zabít. Lékař, který byl přítomen LaVeyově smrti, Zeeně sdělil, že „nikdy neviděl srdce tak důkladně prohnilé a bez naděje na záchranu“.

Když v listopadu 1947 natočilo Nat King Cole Trio instrumentálku s názvem The Geek, objevily se v karnevalové sekci Billboardu inzeráty s výhradami typu:

„Žádná podivínská, školometská či dívčí show“.

Gouldingova Ulička přízraků původně končila stejnou scénou, která uzavírá i del Torovu adaptaci románu. Magorství je poslední stádiem pouťových podvodníků a zlatokopů, kteří si zahrávají s okultismem, a Stanton vyšiluje tak dlouho, dokud se neupije k smrti. Studio trvalo na tom, aby byl natočen nový konec, který nabídne naději na vykoupení magora, jehož ztvárnil Power. Nové závěrečné titulky ve filmu se vysmívaly tomu, jak tento krok zmařil každou šanci na to, o co se film snažil.

„Jak může člověk klesnout tak nízko? Dostal se příliš vysoko.“

To, co je nahoře, je i dole, a naopak.^[26]

-konec-

---------------------------------------------------

PRAMENY:

[17] Gematrie je židovská numerologie, odvozování slov od číselné hodnoty hebrejských písmen.
[18] Targum, hebr. „překlad“, je označení pro aramejský převod hebrejského textu Bible.
[19] Radek Chlup: Proklos. Herrmann & synové, Praha 2009, str. 401.
[20] V mytologii, folklóru a fantasy literatuře je měnění podoby schopností fyzicky se proměnit díky vrozené nadlidské schopnosti, božskému zásahu, démonické manipulaci, kouzlům, čárám nebo zděděné schopnosti. Idea měnění podoby se objevuje v nejstarších formách totemismu a šamanismu, stejně jako v nejstarší existující literatuře a epických básních, jako je Epos o Gilgamešovi a Iliada.
[21] Ten, kdo používá bystrou mysl, hypnózu nebo sugesci k mistrné manipulaci s myšlením a chováním jiné osoby.
[22] Srv. The Rolling Stones: Sympathy For The Devil, viz https://youtu.be/Jwtyn-L-2gQ, souvislost najdeme v textu písně: „Pleased to meet you / Hope you guess my name / But what’s puzzling you / Is the nature of my game.“
[23] V psychologii temná triáda zahrnuje osobnostní rysy narcismu, machiavelismu a psychopatie. Temnými se nazývají kvůli jejich zlovolným vlastnostem. Výzkum temné triády se používá v aplikované psychologii, zejména v oblasti vymáhání práva, klinické psychologie a obchodního managementu.
[24] Catskill Mountains je rozsáhlé pohoří na severu státu New York v USA. Nachází se přibližně 160 km severozápadě od města New York a 65 km jihozápadně od Albany. Pohoří zasahuje do pěti okresů: Delaware, Greene, Schoharie, Sullivan a Ulster. Nachází se zde Catskill Park.
[25] Srv. Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest. Kniha o psychologii zločinu, jeho příčinách, zároveň ale je temným a poutavým příběhem o člověku, který je schopný zabít pro svou ideu.
[26] Srv. Tony Sokol: How Nightmare Alley Conjured Real Occult Worship. Den of Geek, February 11, 2022.