Zemřela operní pěvkyně Lenka Šmídová

Lenka Šmídová se narodila 15. prosince 1961 v Praze. Dle vlastních slov formovalo její vnímání umění a kultury prostředí Malé Strany. V raném věku do třiceti let obsáhla zásadní role sopránového dramatického oboru. Díky velkým možnostem svého hlasu se postupně dostala k mezzosopránovým a altový rolím. V pozdních rolích rozvíjela svůj mimořádným komediální herecký talent. Mnoho diváků si ji také pamatuje jako nezapomenutelnou Káču v Dvořákově opeře Čert a Káča na prknech Národního divadla, Divadla J.K. Tyla v Plzni a dalších scén.
V rámci Umělecké rady sólistů Národního divadla neúnavně usilovala o spravedlivé pracovní podmínky pro české pěvce. Během svého života získala nespočet cen, mezi něž patří například Cena Emy Destinnové (1988). Naposled vystoupila na prknech Národního divadla 17. dubna 2022 jako Lotinka v Dvořákově Jakobínu.

Studovala zpěv u Heleny Tattermuschové na pražské kozervatoři a u Reného Tučka na Akademii múzických umění. Následně se věnovala studiu na Accademia Lirica L’Arte e Corale v italském Osimu.

Jako sólistka opery Národního divadla v Praze působila od roku 1990, kdy nastudovala roli princezny Eboli v opeře Don Carlos Giuseppe Verdiho. Mimo jiné zde ztvárnila role: Káča (Čert a Káča), Martinka (Hubička), Háta (Prodaná nevěsta), Stařenka (Její pastorkyňa), Ježibaba (Rusalka), Marcellina (Figarova svatba), Carmen (Carmen), Mrs. Quickly (Falstaff), Děčana (Braniboři v Čechách), Filipěvna (Evžen Oněgin), Amneris (Aida), Fenena (Nabucco), Adélaide (Kráska a zvíře), Mořská panna (Čarokraj), Preziosilla (Síla osudu), Maddalena (Rigoletto), Dorabella (Così fan tutte), Sonětka (Lady Macbeth Mcenského újezdu) a další.

Po rozdělení souborů v roce 1998 působila zároveň ve Státní opeře Praha. Zde nastudovala mimo jiné role: Carmen (Carmen), Amneris (Aida), Azucena (Trubadúr), Preziosella (Síla osudu), Santuzza (Sedlák kavalír), Dorabella (Così fan tutte), Varvara (Káťa Kabanová).

Kromě českých scén je třeba také zmínit mezinárodní kariéru, kterou Lenka Šmídová rozvíjela v 90. letech, zejména na italských a francouzských jevištích, vystupovala také ve veronské Areně a opakovaně v Opéra de Monte-Carlo.

Národní divadlo uvedlo 7. února 2019 operu Miloše Orsona Štědroně Don Hrabal s podtitulem “Poetické obrazy ze života Bohumila Hrabala”. Lenka Šmídová v této inscenaci excelovala v roli Matky – jedné ze tří osudových Hrabalových žen.

17. dubna 2019 uvedlo pražské Národní divadlo premiéru video-opery Tramvestie Petra Wajsara na libreto Pavla Novotného podle jeho stejnojmenné básnické sbírky. Lenka Šmídová zde tvořila kvartet vokálních hlasů společně s Janou Horákovou Levicovou, Dušanem Růžičkou a Jiřím Sulženkem.

V roce 2021 ztvárnila v libereckém Divadle F. X. Šaldy roli Markýzy v Donizettiho opeře Dcera pluku. „Já osobně budu na Lenku vzpomínat jako na ženu s velkým srdcem, na ženu, která vždy ráda pomohla, jako na profesionální zpěvačku, která dokázala přinést na jeviště neutuchající energii. Děkujeme ti, milá Lenko, za vše!” napsala krátkou vzpomínku šéfka operního souboru Linda Hejlová Keprtová.

Vedle pěvecké kariéry zastávala roli asistentky režie a nápovědy. Spolupracovala například s Davidem Radokem, Milošem Formanem, Petrem Formanem, Andreiem Serbanem, Christopherem Aldenem, Robertem Wilsonem či Jiřím Heřmanem.