Návrh usnesení o Listině práv žen představila Republikánská strana v Kongresu, jako reakci na bláznivou legislativu Josepha Bidena. Vůdcem této kampaně je republikánka Debbie Lesková, zástupkyně Arizony ve Sněmovně reprezentantů USA.
Situace s právy žen je ve Spojených státech už skutečně tristní. Demokraté mažou rozdíly mezi pohlavími a tvrdí, že ženy mají stejná práva a povinnosti jako muži, a to i přesto, že biologické rozdíly ženám na jedné straně nedovolují dosáhnout určitých schopností muže a na druhé straně opomíjí jedinečné potřeby a zájmy žen.
Těhotný muž?
Jako typický výjev z programu ochrany práv žen v podání Demokratické strany můžeme vidět u těhotného muže v reklamě firmy Calvin Klein z počátku letošního května, při příležitosti oslav Dne matek.
Nejde rozhodně o žádnou fotomontáž či srandičku, nýbrž o skutečně morbidní projev práv žen v provedení progresivistické levice. Jde o trans muže (tedy původně ženu) Roberta Beteho a jeho partnerku Eriku Fernandesovou z Brazílie. „Můžeme se reprodukovat biologicky nebo ze srdce“, říká pár v reklamě. Mezitím už Roberto porodil a podělil se o svůj zážitek na instagramu.
Připomeňme, že trans člověk je psychicky narušená osobnost, která se nejčastěji domnívá, že je opačného pohlaví, než ukazují jeho biologické znaky. Tato zákeřná porucha psychiatrického rázu způsobuje i jiné bludné představy, např. to, že postižený člověk nemá žádné pohlaví. Psychika člověka je však složitý konglomerát projevu a vlivů a tomu odpovídá i nepřeberný počet pohlaví, které tito lidé navenek deklarují. Problémem liberální části společnosti je snaha tyto nemocné jedince v jejich bludu utvrzovat místo toho, aby jim byla poskytnuta kvalifikovaná lékařská pomoc v překlenutí této nešťastné fáze života.
A co anorexie?
Vliv módního průmyslu na chování především mladší generace je neoddiskutovatelný. Vzpomeňme např. na epidemii bulimie a anorexie, která postihla západní společnost v nedávné době jako následek vychrtlých symbolů krásy na předváděcích molech módních značek.
Společnost však naštěstí zareagovala naprosto správně a netvrdila těmto velmi hubeným a současně psychicky narušeným dívkám, že jsou tlusté. To by bylo obětí daleko více. Že se tento praktický a úspěšný postoj nedaří prosazovat i u těch, kteří nevědí, jakého jsou pohlaví, je tedy tragické.
Podpora nedůvěry ve vlastní pohlaví ze strany firmy Calvin Klein je tak jen novým projevem těchto módních vlivů působících především na teenagery.
Firma Apple se nenechala firmou Calvin Klein zahanbit a vydává novou sadu emotikonů pod názvem „těhotný muž“. Snaha o standardizaci nenormálního chování je zde zřejmá, leč u obchodních firem jde také pochopitelně o zisk, což může na jedné straně demonstrovat propojenost Demokratické strany a skupiny firem BigTech, ale takové soukromoprávní výjevy mají především své obchodní opodstatnění (navíc si nemusíte výrobky firmy Apple pořizovat).
Na slovech záleží a ta nesprávná bolí, říká klasik. A tak progresivisté z celého světa přicházejí se stále novými aspekty trans inkluzivity. Třeba některé britské nemocnice ustupují od termínu „mateřské mléko“ a nahrazují ho „lidským/prsním mlékem“ a slovo kojení nahrazují souslovím „krmení lidským mlékem“ (jako by mohlo někdy jít třeba o opičí mléko).
Stejně tak neužívají slova matka nebo mateřství a upřednostňují slova rodič nebo perinatální stav. Úsměvná je náhrada za slovo „otec“. Korektnější se jim zdá slovo „spolurodič“.
Jak připsal britské nemocnici nějaký transfób: „Matka je rodič, ze kterého dítě pochází, bez ohledu na pohlaví. Prsa na ženském těle produkují mléko. Prsa na mužském těle neprodukují žádné mléko.“
Jiný transfóbní jedinec napadl nemocnici ohledně situace, kdy dárce spermatu je nebinární člověk (ani muž – ani žena). Umíněně se dotazuje, jak se bude říkat takovému dárci. Otec to být nemůže, ten má vždy mužské pohlaví…
Rodící člověk?
Zpátky do Spojených států, kde vláda Josepha Bidena důsledně trvá na právech duševně nemocných. V návrhu státního rozpočtu 2021-2022 se například užívá namísto slova „žena/ženy“ výhradně slovo „rodící člověk/rodící lidé.
Demokratický zástupce v texaské Sněmovně reprezentantů James Talarico nedávno všechny pohlaví spočítal a vyšlo mu šest. Tento bývalý učitel angličtiny a absolvent pedagogiky na Harvardu se při projednávání návrhu zákona o zákazu účasti trans sportovců při zápolení na veřejných školách zeptal svého republikánského kolegy Colea Hefnera, kolik existuje pohlaví. Hefner odpověděl, že existují dvě pohlaví. A to je chybná odpověď, existuje jich šest, reagoval s nadhledem demokratický poslanec.
Návrh texaského zákona, který dosud nebyl schválen zde.
Pro porovnání můžete posoudit odpověď progresivisty Talarica z Texasu s odpovědí jiného progresivisty v podání Bronislava Poloczka z českého filmu Černí baroni.
Demokrat Talarica to samozřejmě nemá jen ze své hlavy. Jeho alma mater Harvardská univerzita skutečně tvrdí, že fakta o genderové diverzitě říkají jasně, že neexistují jen dvě pohlaví.
Konkrétně tvrdí: „Anatomické charakteristiky nemusí vždy odpovídat genderové identitě, genderovému vyjádření, sexuální orientaci, hormonálnímu složení, fyzické anatomii a/nebo tomu, jak se člověk vnímá v každodenním životě… Změna pohlaví se u člověka může projevit i ze dne na den.“ A ten, kdo šíří transfobní dezinformace, dopouští se tím systémového násilí, doplňuje své úvahy tato elitní univerzita.
Pohřbít jí jako muže nebo ženu?
Smutnějším příběhem je sebevražda patnáctileté australské dívky, která se domnívala, že je chlapec. Ke smrti došlo loňského 4. března. Chudinka má za sebou totiž hned dva pohřby a bude mít také dva náhrobní kameny poté, co se její rodiče u soudu pohádali o její pohlaví. Matka a otec nešťastné dívky se však byli schopni domluvit na rozdělení popela fifty-fifty po zemřelé dívce. Otec trval na původním ženském pohlaví, zatímco matka byla přesvědčená o tom, že šťastnější bude její duše, pokud budou ostatky pochovány jako mužské.
Asi rok před smrtí byla dítěti diagnostikována hraniční porucha osobnosti. Co skutečně stojí za sebevraždou tohoto mladého člověka těžko soudit, ale byla to puberťačka, a ty mívají velmi složité psychické problémy, které se musí řešit nejen citlivě, ale také pro ně srozumitelně a jednoznačně. To, že dívka nežila ve zcela komfortním rodinném zázemí a musela užívat antidepresiva, dokládá především bizarní umíněnost matky, když se s otcem přetahovala o urnu s popelem, aby si ho pak navážili půl na půl.
Lidé, kteří prodělají přeměnu pohlaví, zůstávají po zbytek svého života v ambulantní psychiatrické péči a velmi často „vyřeší“ své trápení nakonec sebevraždou. Statistiky hovoří o 90 % těch, kteří musí docházet až do pozdního věku k psychiatrovi a až 45 % těch, kteří podstoupili chirurgické zprznění, si vezmou život. Je tedy zřejmé, že přitakání nemocnému a utvrzování ho v jeho bludu, rozhodně není z hlediska medicínského efektivní a vědecké řešení.
Australan Patrick Mitchell se ve svých dvanácti letech necítil příjemně a tak se rozhodl, že se stane dívkou. Nechal si narůst vlasy a začal brát hormony, kvůli kterým mu narostla prsa. Ale po dvou letech Mitchell změnil názor. Svěřil se své matce a vysvětlil, že se chce změnit zpět na chlapce… Takových příběhů je velké množství.
Diskriminace žen
Na obrázku je členka Sněmovny reprezentantů USA z Arizony, Debbie Lesková (63). Její rodinný život s prvním manželem se nevyvedl. Manžel jí opakovaně surově bil, a to i v době, kdy byla těhotná. V roce 1993 se s ním rozvedla a později se provdala za současného manžela Joea Leska. Od těch dob se věnuje problematice domácího násilí a zejména ochraně žen před despotickými manžely. Svými konzervativními názory přitáhla v roce 2017 pozornost kongresových republikánů – její nominaci do sněmovních voleb podpořil i prezident Donald J. Trump. Ve volbách v roce 2020 porazila svého demokratického soupeře Michaela Muscata se ziskem 60 % hlasů.
Lesková je zastánkyní prezidenta Trumpa a je samozřejmě proti potratům. Nevěří na globální oteplování, říká, že jde o pochybné učení. Je podporovatelem svobody držení zbraně a je pro stavbu zdi na mexické hranici.
Co se týče LGBT práv, myslí si, že vymezování práv podle sexuálního měřítka je svou podstatou chybné, protože vytváří nerovnosti a diskriminuje biologické ženy, které se cítí být ženami.
K tomu ještě řekla: „Násilí na ženách páchají především muži. Jde o velké množství případů po celé zemi. Ženy tedy potřebují účinnou ochranu. Jakékoliv míchání a relativizace pohlaví násilí na ženách neodstraní. Vím, o čem mluvím, musíme se vrátit na začátek…“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!