Musela jsem poslechnout hlas vnitřního šílenství. Touhle větou Aneta Adamčíková vysvětluje, proč dala před necelými deseti lety výpověď v zaměstnání a vrhla se na podnikání. Téměř bez peněz, bez výrobních prostor a bez jakýchkoli zkušeností.
Výsledkem uposlechnutí „vnitřního šílenství“ je značka přírodní a vegetariánské kosmetiky Biorythme, jejíž roční obrat se už vyšplhal k deseti milionům korun. Jít urputně za zdánlivě bláznivým nápadem se zkrátka někdy vyplatí.
Bláznivý nápad to možná byl, rozhodně však nespadl z nebe, naopak. „Jako děti jsme s mladší sestrou kreslily zásilkové katalogy. Sestra milovala koně, takže měla katalog s jejich potřebami, já nabízela různé gely a rtěnky, prostě kosmetiku,“ vzpomíná Adamčíková pobaveně.
Ještě o poznání větší pobavení u ní vyvolá závěr vzpomínky. „Podle zásady ‚čím dražší, tím lepší‘ jsem u nakreslených výrobků nasadila takové ceny, na jaké jsem se s reálnými produkty Biorythme nikdy nedostala,“ směje se.
I stávající ceny a z nich plynoucí zisk však stačí jak Adamčíkové, která je stoprocentním vlastníkem firmy, její sestře i třem stálým a čtyřem externím zaměstnankyním. Jestliže někdejší nápad na výrobu vlastní kosmetiky zaváněl rizikem, realizace voní úspěchem.
Záliba projevovaná v dětství malováním kosmetických produktů se ve studentské etapě Anetina života odrazila v absolvování VŠCHT, kterou ukončila na katedře věnující se právě tomuto oboru. Následně pracovala v biotechnologické společnosti na výrobu léčivých přípravků a později rovnou v kosmetické firmě.
Hlas vnitřního šílenství – abychom použili zde ustálený slovník – však sílil a šel už těžko přeslechnout. Adamčíková netušila, že má v sobě podnikavého ducha, a už vůbec netušila, co podnikání obnáší. Puzení připravit vlastní řadu kosmetiky ji přesto a vlastně zákonitě na podnikatelskou dráhu katapultovalo.
Přítel půjčil 250 tisíc, ona k nim z úspor přihodila dalších zhruba padesát. To byl jediný kapitál na rozjezd. Dílnu si našla na inzerát v Hostivicích za Prahou v objektu bývalého obchodu, který logicky nesplňoval legislativní ani hygienické parametry pro výrobu kosmetiky.
Zprvu proto nešlo o její výrobu, nýbrž o samotnou možnost s výrobou začít. Trýznivě se táhnoucí proces utnula Aneta Adamčíková návštěvou úřednice na stavebním úřadu, které sdělila, že má na kontě posledních třicet korun, že nemá co jíst a vinou byrokratických průtahů si nemůže na jídlo vydělávat. Pomohlo to ke konečné kolaudaci a odšpuntování byznysu.
Ještě když chodila do práce, používala Adamčíková vlastní deodorant bez hlinité soli. Ten se stal prvním výrobkem značky Biorythme a dodnes zůstává jakousi vlajkovou lodí. „Lidem ve spojitosti s mou značkou často naskočí právě deodorant,“ sděluje zakladatelka před devíti lety vzniklé firmy.
Oblíbenost deodorantu udala správný směr a Biorythme chytila správný biorytmus. Nyní jsou pod jejím logem vyráběny i přírodní balzámy na rty, pleťové krémy a svíčky, a v brzké době půjde na trh také odličovač na oči. V letech 2019 a 2020 měla firma obrat shodně devět milionů korun, loni 7,5 milionu.
Za poklesem, který nutně na první pohled vypadá jako signál pro alarm, stojí šťastná událost: Anetě se zkraje minulého roku narodila dcera a čerstvá maminka zvolnila především v marketingovým aktivitách, které leží na ní.
Přitom bývaly časy, kdy nedopustila, aby cokoli leželo na jiných. Sama sebe charakterizuje jako introvertku, která nechce nikoho obtěžovat, navíc měla pocit, že to nikdo neudělá tak dobře jako ona. Ke všemu se také zdráhala prozradit přesnou recepturu produktů.
Nebyl to správný přístup a Aneta Adamčíková to záhy zjistila. Přišlo varující zahřmění v podobě poměrně vážného zdravotního problému a mladá žena si uvědomila, že pokud přístup nezmění, koleduje si o trvalé trable. Stalo se a dílna v Hostivicích se zaplnila zaměstnankyněmi.
„A jsem velmi spokojená! Uvědomuji si, jaké dary v sobě nosili lidé kolem mě a já je nechtěla zahlédnout. I díky nim nejde naše receptura zkopírovat. Nezkopírujete ji bez atmosféry, bez energie a také bez prezentace na sociálních sítích, do které vkládám sama sebe,“ líčí podnikatelka.
Foto Kristina Černá
Když je jí připomínáno, jak všemi úskalími zdárně a takřka nepravděpodobně prokličkovala, ač startovala bez velkého počátečního kapitálu, zkušeností i bez dílny, reaguje slovy o velkém nárazu do reality.
„Byl to těžký boj, těžká nálož. Nic z toho, co říkáte, jsem skutečně neměla. Zato jsem měla pevnou víru, že se to povede. A ta byla nejpodstatnější,“ prozrazuje nakonec přece jen jeden recept.
