Místo výcviku jsme šli pomáhat s povodněmi, vzpomíná oceněný zakladatel záloh

Když major Mojžíš v roce 1983 skončil střední školu, přemýšlel o pokračování ve studiu na vysoké škole, vždy ho to však táhlo k armádě. Podle vyprávění ale v té době armáda nebyla úplně podle jeho představ, jak ji známe nyní. Proto se rozhodl zvolit civilní zaměstnání a stal se stavebním inženýrem. „Stále jsem měl však vztah k vojenství a k vojenské historii,“ vzpomíná.

Po revoluci se Mojžíš začal více zajímat právě o vojenskou historii a spolupracoval také s Klubem vojenské historie v Rokycanech. Když začala později armáda připravovat systém dobrovolných cvičení, oslovil jej tehdejší náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.

6 fotografií

Nejprve se vytvořila mechanizovaná četa ve Strašicích a později v roce 2002, když to umožnila legislativa, se stanovila tanková rota aktivních záloh.

Začátek byl podle Mojžíše pouze o nadšení. „Fyzické prověrky a zdravotní prohlídky přišly až později, ze začátku šlo pouze o podchycení lidí, kteří měli zájem zkusit si aktivní zálohy. Kdo zjistil, že to vydrží, tak mohl podepsat kontrakt. Tam už pak začaly zdravotní i fyzické prověrky.“

Major zažil i několik paradoxních scén, kdy se u lékařů přimlouvali, aby dotyčný prošel zdravotní prohlídkou a mohl do záloh. Se smíchem vypráví, že se dříve po lékařích chtělo, aby napsali naopak jinou zprávu, díky které by se jít na vojnu nemuselo.

Z aktivních záloh mohou zájemci zamířit mezi speciální jednotky

Zážitků má Mojžíš na celý život. Přímo na předávání medailí bylo 15 lidí, se kterými před dvaceti lety začínal a stále s nimi slouží, což je podle jeho slov na tankovou rotu o počtu třiceti lidí hodně. „Vzpomínali jsme na nasazení na povodních, kdy jsme místo výcviku v roce 2002 šli pomáhat. To nám také hodně dalo. Stmelil se kolektiv, na tom jsme stavěli hodně dlouho. Jeden druhému si musel pomoc. Byla to jedna z klíčových situací.“

Mimo pomoci v povodněmi zpustošených oblastech se Mojžíš dostal i na mnoho jiných cvičení, kdy spolu s dalšími záložáky zažili hromadu bahna nebo teploty pár stupňů nad nulou.

Podle majora však nikdy nebyla chvíle, kdy by se rozhodl ze záloh odejít. „Naopak nás to motivovalo v tom, abychom zjistili, co v nás je. Boj s překážkami člověka povzbudí. Navíc jste zodpovědný své rotě, není to pouze o tom, že jim velíte, ale musíte jim také zabezpečit cvičení a spoléhají na vás.“

Koncepce mít u každé bojové jednotky i jednotku záloh, se podle Mojžíše ukázala jako perfektní. Profesionálové a záložníci si podle jeho slov začali na sebe zvykat. „Bylo nás málo a začali jsme tím tak prošlapávat cestu. Když jsme se stali součástí celku, tak jsme dosáhli toho, čeho jsme chtěli. O tohle jsme usilovali, aby nás začali brát profesionálové jako sobě rovné. Mladí mají díky tomu další možnost, jak se realizovat.“

Voják po nabrání zkušeností může poté přejít od aktivních záloh do armády, což se podle Mojžíše velmi často děje.

Medaili, jakožto poděkování za výtečné výsledky a aktivní přístup, získalo sedm desítek záložníků. (24. května 2022)

Zahraniční operace

Během udílení ocenění padla také otázka na novou zahraniční operaci, do které budou poprvé nasazeny také aktivní zálohy. Armáda už na červen připravuje jejich vyslání do mnohonárodního bojového uskupení na Slovensku.

„Já bych taky rád šel, ale nemůžete být brzdou jednotky. Musíte být fyzicky zdatný a přinést užitek. Je to spíše pro ty mladší, kteří vstupují do jednotek a jsou ve výcviku. Já bych to doporučil každému, ať si to vyzkouší a může dál pokračovat. Jeden z mých kamarádů jednou řekl, že dokud slouží, tak se cítí mlád,“ řekl na závěr Mojžíš.