Chtěli byste portrét od humanoidní robotické umělkyně?
Jak přijme tento portrét britská královna, která je známá svým příklonem spíše k tradicím, se už asi nedozvíme. Možná se jen "robotická umělkyně" potřebuje zviditelnit, protože v našem lidském světě to takto chodí. Dáváš o sobě vědět, abys získal energii. Ať již přímo životní nebo prostě finanční. Aneb o kom se mluvívá...
A tak tvůrci oné robotické umělkyně vytvořili portrét britské královny a média se chopila této informace, no vždyť to může vzbudit emoce, a o to tady jde především, ne? Vzbuzováním emocí se naše média mnohdy živí. Jsme prostě lidé plní emocí. A právě emoce taková robotická umělkyně nemá, umí je ale "odečíst" z rysů ve tváři člověka, v očích má kamery, využívá počítačovou paměť k přeměně digitálních dat na fyzickou kresbu či malbu, dozvídám se.
I mé emoce to zdvihlo, a to nejsem z těch, kdo se umělé inteligence obávají, ale možná se mě téma ještě tak nedotklo, vždyť o tom mluvil i náš profesor na digitální technologie... až teď, když vidím obraz panovnice, vytvořený robotem, tak cítím určité snad rozhořčení, nebo jak to nazvat. Ne že bych se snad bála, že nám, kteří cokoliv malujeme vlastníma rukama a svým srdcem, roboti vezmou práci, ale přeci jen...
Zkouším si uspořádat myšlenky, co se to děje... uchopení výtvarného umění robotem i přijde jako skoro až svatokrádež, protože umění vždy obsahuje něco jako lidskou duši, její otisk, a ten přeci není robotický, čili umělý... jedině snad, kdyby se na našem vývoji, nás lidské rasy, podílela nějaká kosmická inteligence? Možná se robotů nemusíme bát... nebo snad jsou naše obavy oprávněné? Máme s nimi nějakou historickou zkušenost? Cosi v genech?
Co by na to řekli umělci jako byl Paul Gauguin nebo VIncent van Gogh? Zrovna na Gauguinův příběh jsem se nedávno dívala na Artu, dávali další z dokumentů, kde vystupovala i umělcova vnučka, která má nad krbem jeden z Gaugionových linorytů a nejen to, někde v rodě tu budou převzaté geny... sám umělec měl v sobě ne až tak obvyklou směs, matka byla Peruánka, otec Francouz, dětství strávil právě v Peru, a pak už se v evropské Francii 19. století úplně necítil, nebylo tedy divu, že jej přilákala divokost Tahiti, touha po návratu k přírodním kořenům.
Dílo Gauguina přetrvalo, a je stále v oblibě, až díky dokumentu jsem se tedy dozvěděla, že ony nádherné barevné šaty, do kterých oděl malíř své ženy na obrazech, už na ostrově k vidění příliš (nebo snad vůbec) nebyly, že už byly Tahiťanky zcivilizované po evropském způsobu, čili v upjatých šatech jen bílé či černé barvy, ale malíř oděl ty ženy do oděvů, které jsou bližší jejich přirozenosti, jejich přírodní smyslnosti a půvabu
A jak by to celé vyhodnotil robot? Kamerami v očích by zaznamenal ony puritánské oděvy až ke krku, a portrét Tahiťanky by byl realisticky možná dokonalý, avšak bez onoho "něčeho navíc", co pravé umění má. Oné příchuti či vůně, kterou malíř cítí, a do obrazů vtělí... čili nadsmyslových vjemů, které slovy nepopíšeš, a někdy se do malby také dostanou... to žádný robot doufám nikdy umět nebude, protože na co takové roboty? To bychom popřeli sami sebe.
Uff, to mi to dnes jde, tohle tvůrčí psaní. Stačí jedna zpráva o "robotické umělkyni"... a tak si hodím pomyslně kamenem, či spíše kamínkem, protože mi bylo dáno mít emoce, cítit, vnímat, domnívat se či přímo přemýšlet a analyzovat... vida, co vše lidský mozek ve spojení se srdcem (duší) umí.
Roboty bych využila na práci, která je pro lidi obtížná, ať dělají mechanické úkony, a nastavují své umělé končetiny tam, kde je to pro lidi nebezpečné, třeba jako výzkumné drony, ale do umění se prosím příliš nepleťte. Jedině snad jako taková kuriozita to může být, může to i tvůrcům oné uměkyně přinést pozornost či peníze, nebo další zakázky. Dobrá, chápu, ale prostě ozvat se musím.
A snad mi to zdejší robot dovolí, nevím jistě, zda tu hlídá počet článků na den, uvidíme.
A na závěr si odpovím i na položenou otázku, nechtěla bych takový portrét. Ani to snad není nějaké přílišné staromilství, vždyť umělou inteligenci ráda využívám, už už je to ťukání do klávesnice, zhmotňování a posílání myšlenek do éteru, to je velká výhoda všech těchto moderních vymožeností jakou jsou mobilní telefony a mnohé další přístroje.
A už mi tu ňufá fenka, pejsek naší dcerky, svou tlamou říká: všímej si mě... zvířecí bytosti, která potřebuje poňufat. Stejně jako člověk. Takže konec dnešního ťukání... je čas na poňuchání... :-) A tohle roboti taky přeci nikdy nebudou umět, jak to umí člověk či zvíře (savec).
Co myslíte?
Vlasta Fišrová
Novodobý alchymista, básník a tak trochu i šíbr
Zaujalo mě poutavé vyprávění o krásách přírody jednoho člověka putujícího krajinou. Natáčí se u toho na mobil na sociální síti a vše zčerstva sdílí svým přátelům a příznivcům. Tady už může posluchači zablikat červená kontrolka.
Vlasta Fišrová
Farář, psycholog či laskavý, moudrý, starší člověk?
V diskusi o významu církve v dnešních časech jsem tu dnes natrefila na zajímavou myšlenku. Týká se péče o člověka v obtížných situacích, kdo se může ujmout role utěšitele či přímo psychologa. Což u věřících zastávající faráři.
Vlasta Fišrová
Snílek Václav
Chytrý telefon mi krátce po svátku sv. Václava nabídl nový videoklip Václava Neckáře s písní Snílek. Zpěváku Václavovi a jeho hudebnímu týmu, který jej doprovází, se podařilo navázat na ojedinělou Půlnoční.
Vlasta Fišrová
Láska a inspirace namodro
Psala jsem tu ódu na Toyen a mé setkávání s nejlepšími českými malíři, nejen surrealisty, pokračuje dalšími zážitky. Obrazy nejen v originálech na zdech, ale i jako velké puzzle či pexeso, tak se dnes představuje umění.
Vlasta Fišrová
Člověka nepřebarvíš, jen se vybarví
Malířka Toyen byla fenomenální osobností, která dovedla přetavit své trauma v umění, ceněné dnes milióny při dražbách. Zemřela takřka v zapomnění a osaměle, přátelé odešli dřív. Surrealismus má ale stále co říct. Naše nevědomí.
Vlasta Fišrová
Stesky toužící koncesionářky
Dát si v neděli večer Kurz manželské touhy v podání veřejnoprávní televize, která nám i děkuje, že si tohle platíme, přiměje našince i k pokusu o ne zrovna vlídnou recenzi. Naštěstí vše zachraňuje všímavá autistka.
Vlasta Fišrová
Zahoďte ty berličky
Vyřkl na mou adresu jeden starší pán, kterého jsem míjela ještě s berlemi cestou ze zdravotního střediska. A já ty berle doma opravdu odložila. Krásný to pocit. Troufnout si jít zas jen po svých, po 73 dnech umělé opory.
Vlasta Fišrová
Bezdomovectví umí řešit ve Finsku, poučíme se tu?
Při studiu jsem se dostala k článku, který popisuje finský projekt Housing First. Účinný způsob, jak pomoci stovkám až tisícům bezdomovců. Mají to vyzkoušené. Své síly spojil stát, obce a neziskový sektor. A co je podstatou?
Vlasta Fišrová
O stařence, která tence plakala a hlasitě chrápala
Pět dní na chirurgii oblastní nemocnice, kde paní Jasmínová prožívá nejen svůj vlastní příběh, ale i osudy spolupacientů. Kde bolest střídá úleva a s ní přicházející naděje, že bude líp. O lidské sounáležitosti.
Vlasta Fišrová
Když se tvým ošetřujícím lékařem stane Dr. Hawkey Pierse alias Alan Alda
Noha nahoře, berle, bolest a obklady, i to k životu někdy patří. Jaké mi to přináší povyražení a zároveň poučení se dozvíte v mém desateru momentálního lazara. Dobrá nálada a snad i něco nadhledu doufám že nechybí.
Vlasta Fišrová
Bezdomovec je taky člověk, i když už se chová spíš jako zvíře
Ve městě na severu Čech, který je mým domovem, přibývá bezdomovců, kteří přežívají na lavičkách, rampách u vietnamských večerek či různých zákoutích na hromadách hadrů a starých matrací. Chodím pěšky, tak se mnohdy potkáváme.
Vlasta Fišrová
Komunita jako společenství lidí, které něco spojuje
Nás lidi dovedou spojit nejrůznější témata, ne vždy bychom se ale nazvali komunitou. Ta mívá jedno výrazné pojítko. Čím se tedy komunita liší od tlupy, spolku, party či klubu?
Vlasta Fišrová
Intimní identita iniciativní ireportérky
Aneb snaha o inteligentní introspekci a poté integraci pojmů z oblasti psychologie, aneb zkouška se blíží a biflování mě nebaví. Tak si to dejme třeba takto. S panem Piagetem, Eriksonem a Kohlbergem společně.
Vlasta Fišrová
Miluju sobotní rána, kdy je tu klid a můžu psát
Kurz tvůrčího psaní už skončil, dobrá nálada naštěstí nikoliv. Ozývá se chuť pokoušet literární múzu, zvláště pak veselé historiky erotické. Nejdřív si dám kafíčko a domácí makovník s čokoládou, pak už se chopím pera klávesnice.
Vlasta Fišrová
Ahoj krásko, jak se dnes máš?
Napsal mi nějaký Roman Kantor, co má v ikonce roztomilého pejska, a na Fb zdi pár fotek z výletů. Tak jsem hned zrušila "přátelství", které trvalo sotva pár vteřin, neb tohle vypisování po netu s tajemným neznámým, není moje hobby
Vlasta Fišrová
Za čím vším najdeš úsměv Audrey Hepburn
Z velikánské tapety na zdi se na nás usmívá půvabná princezna, která jezdí na prázdniny do Říma nebo snídá u Tiffanyho, já přitom sedím či spíš ležím na podlném zubařském křesle, nebolí to, máme tu přeci včelku v podobě anestezie.
Vlasta Fišrová
Jak mi úkol do školy přinesl práci snů
Na pozici průvodkyně MŠ nastoupí od září žena, která patří k původním zakladatelům naší alternativní školy, napsal Radim a dodal: Vlasta miluje děti a ony jí, je kreativní, kvalifikovaná a má spoustu zkušeností.
Vlasta Fišrová
Halina na krovkách, vůbec si ale nezoufá
Přiznám se, že čtu i bulvár, neb se u toho bavím. Halinu Pawlovskou mám ráda za její styl humoru, i za to, jak nosí svá kila. A jsou tu další humoristé, nebo spíš nejsou? Humoru je ve veřejném prostoru málo. Ne že bych si zoufala.
Vlasta Fišrová
Jak jsem se probudila v roce 2037
Jednoho dne roku 2027 jsem se rozhodla zapojit se do výzkumu možností nového preparátu, který vyvinuly nejmodernější laboratoře v USA. Pilulku cestování časoprostorem totiž doporučoval i Elon Musk, známý to inovátor této doby.
Vlasta Fišrová
O Julii Lescaut, matce a komisařce
Ve volných chvílích teď sleduji francouzský seriál o rázné a zároveň půvabné komisařce, která žije svou prací i svými dětmi. Děti jsou tedy pro ní víc, nemá to s nimi snadné. Je totiž rozvedená, tahle filmová hrdinka.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 611x
Profesně působím ve školství, je mi blízká alternativa.
Mail: vlasta.fisrova@seznam.cz