Praha - Přesně 80 let od okamžiku, kdy českoslovenští výsadkáři Jan Kubiš a Jozef Gabčík provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, se dnes v pražské Libni odehrála rekonstrukce útoku. Namísto původní ostré zatáčky pod zámečkem Vychovatelna, která kvůli výstavbě mimoúrovňové křižovatky zanikla v 80. letech minulého století, se připomínka památného činu konala krátce po 10:30 u nynější stejnojmenné zastávky autobusu. Následoval pietní akt u památníku věnovanému operaci Anthropoid. Akci přihlíželi stovky lidí, politici a velvyslanci Česka, Slovenska i Británie a další hosté.
Vzpomínkovou akci v Libni zahájil v 9:30 přelet britského stíhacího letounu typu Hawker Hurricane, s nímž bojovali piloti 310. československé perutě v britské Royal Air Force (RAF).
Po skončení rekonstrukce nad Libní proletěla trojice bitevních vrtulníků Mi-24. Následoval vzpomínkový akt u památníku Anthropoid s pokládáním věnců, kterého se zúčastnila šéfka britské diplomacie Liz Trussová a její český protějšek Jan Lipavský (Piráti), ministři obrany Česka a Slovenska Jana Černochová (ODS) a Jaroslav Naď, zástupci armády, Prahy, osmé městské části či velvyslanci několika států.
Před pietou zazněla skotská hudba jako připomínka toho, že Gabčík a Kubiš před výsadkem v protektorátu absolvovali výcvik ve Skotsku, přítomní si také vyslechli britskou, slovenskou a českou hymnu.
Na programu je ještě přehlídka vojáků a civilistů v dobovém oblečení a jízda historických vozidel. Akce pokračuje odpoledne i v sobotu hudebními vystoupeními nebo přednáškami historiků v Thomayerových sadech u Velkého Löwitova mlýna. Oslavy připravila Praha 8 ve spolupráci s ministerstvem obrany, Vojenským historickým ústavem a hlavním městem.
Slovák Gabčík a Čech Kubiš zaútočili na Heydrichův vůz 27. května 1942 krátce po půl jedenácté dopoledne. Nejmocnějšímu muži tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava a spoluautorovi takzvaného konečného řešení židovské otázky se osudnou stala silnice pod Vychovatelnou. Právě tudy projížděl v otevřeném mercedesu cestou ze zámku v Panenských Břežanech, kde bydlel se svou rodinou, na Pražský hrad.
Jeho příjezd netrpělivě očekávala trojice parašutistů - ke Gabčíkovi s Kubišem se přidal Josef Valčík z výsadku Silver A. V půl jedenácté Valčík kapesním zrcátkem signalizoval, že se Heydrichův vůz objevil na dohled. Do zastávky v zatáčce v té chvíli právě vjížděla tramvaj a protektorův řidič ještě více zpomalil.
Plán, že Gabčík Heydricha zastřelí, se nezdařil, protože parašutistovi v rozhodující chvíli zřejmě selhal samopal. Kubišovi se však podařilo odpálit granát, který nacistu zranil. Zastupující říšský protektor pak 4. června zemřel v nedaleké nemocnici Bulovka na celkovou sepsi organismu.
Nacisté reagovali na atentát terorem, vlnou poprav a represí vůči civilnímu obyvatelstvu. Symbolem odplaty okupační moci se staly vypálené obce Lidice a Ležáky. Kubiš s Gabčíkem a dalšími pěti parašutisty vyslanými z Británie zemřeli 18. června po boji, když se odmítli vzdát mnohonásobné přesile a opustit vyzrazený úkryt v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici.
Výročí atentátu si Česká republika letos poprvé připomíná jako oficiální významný den označený jako Den národního vzdoru. Atentát na Heydricha je považován za největší čin evropského domácího odboje během druhé světové války a přispěl k poválečnému obnovení Československa.
Projev starosty Prahy 8 Ondřeje Grose (ODS):
Vážené paní ministryně, vážení pánové ministři, Vaše excelence, Vážený pane primátore, dámy a pánové,
dnes jsme tady všichni bez rozdílu funkce, ty jsou totiž v demokracii pomíjivé. Jsme tu proto, abychom uctili nejspíše největší odbojový čin v dějinách druhé světové války. A přestože všichni vnímáme, že aktéři samotného útoku patří oprávněně na národní piedestal, vzpomeňme stovky nikoliv bezejmenných, ale málo vzpomínaných hrdinů, kteří riskovali životy nejen své, ale svých nejbližších, aby pomohli našim hrdinům, kteří ukončili život a kariéru Reinharda Heydricha, chladné a nelidské zrůdy. Mnoho z nich jsou naši předci z Libně, Kobylis, Bohnic, Karlína a dalších částí dnešní Prahy 8. Proto jsou po nich pojmenovány ulice v nejbližším okolí. Přesto si myslím, že je to vlastně to nejmenší, co jsme k jejich uctění udělali.
I to, že památník, kde se dnes nacházíme, musela v roce 2009 postavit radnice Prahy 8 z iniciativy paní místostarostky Ludkové a nikoliv naše republika, je smutný fakt. Ten je dnes napravován přítomností paní ministryně obrany, která nad celou sérií vzpomínek převzala záštitu a myslím, že se neurazí, když ji zde nazvu svou milou a váženou kolegyní. Děkuji jí za to, že se zde dnes Armáda ČR podílí důstojným způsobem na připomínce Operace Anthropoid.
Je třeba dnes připomenout i to, že dnešní 27.květen je již Významným dnem ČR, o co jsme jako vedení osmé městské části od loňska usilovali. Zůstane tak zaznamenán v kalendářích jako Den národního vzdoru. Za to, že se tak stalo si dovoluji poděkovat všem poslancům a senátorům, kteří pro změnu zákona hlasovali. Ale jednomu z nich, panu místopředsedovi senátu Jiřímu Oberfalzerovi, děkuji obzvlášť, jelikož si naši iniciativu vzal za svou a výrazně pomohl jejímu prosazení.
Vzpomeňme na to, že na konci května 1942 byla válečná situace horší než svízelná. Němci zahajovali drtivou ofenzívu na východě, rozhodně málokdo mohl předpokládat, že je nacistická diktatura na počátku konce. O to víc vynikne hrdinství všech, kteří neváhali a svým přičiněním rehabilitovali pověst českého národa jako národa nepoddajného, nikoliv poraženého. Národa, který se nikdy nevzdává, i když je jeho situace zdánlivě beznadějná.
Je neuvěřitelné, že se tehdy úplně obyčejní lidé vzepjali, a byli ochotni nezištně a za cenu obrovského rizika pomáhat našim vojákům vyslaným do německými nacisty okupované vlasti.
Obávám se, že ve shonu a každodenních starostech, ve víru nelehkých posledních let poněkud zapomínáme, že naši předci prožívali mnohem a mnohem horší časy.
Musíme neustále mít na paměti slova z krypty kostela v Resslově ulici: Jsme Češi, nikdy se nevzdáme!" Takoví musíme být i v nelehké budoucnosti.
