FENOMÉN: TOXICITA (16)

Kolem čtvrt na devět večer 19. února 1994 přivezli na pohotovost v nemocnici Riverside General Hospital v jižní Kalifornii ženu. Žena byla sotva při vědomí, nesouvisle mumlala, dýchala zrychleně a mělce, srdce jí bilo příliš rychle. Tyto příznaky nebyly pro personál pohotovosti ničím neobvyklým. Viděli je už mnohokrát, i když obvykle u starších pacientů. Glorii Ramirezové bylo pouhých 31 let. Protokol v takových situacích je dobře zavedený - dostat vzduch do plic pacienta, dostat do krevního oběhu léky zmírňující příznaky. Maureen Welchová, respirační terapeutka, se postarala o první z těchto opatření, nasadila pacientce plastovou masku na nos a ústa a podala jí vzduch prostřednictvím Ambu-bagu. Mezitím byl Glorii Ramirezové nitrožilně podán koktejl rychle působících léků - valium, versed a ativan na uklidnění, lidokain a bretylium na kontrolu srdečního tepu. Když tyto metody nepřinesly kýžený výsledek, byl přivolán záchranný vozík. Pacientce bylo svlečeno tričko, aby jí mohly být na hrudník přiloženy pádla. V té době si členové resuscitačního týmu všimli mastného lesku na její kůži a zachytili štiplavý zápach, trochu připomínající česnek, vycházející z jejích úst.

Uprostřed této horečné činnosti bylo třeba získat krev na rozbor, aby lékaři pochopili, s čím mají tu čest. Tento úkol dostala na starost zdravotní sestra Susan Kaneová a pustila se do něj svým obvyklým, efektivním způsobem. Nejprve pacientce potřela ruku alkoholem, pak zavedla katetr a připojila injekční stříkačku. Když se pak stříkačka naplnila tmavou tekutinou, Kaneová si všimla chemického zápachu. Podala stříkačku Maureen Welchové a pak se naklonila blíž, aby vystopovala zdroj podivného zápachu. Welchová k injekční stříkačce přičichla a také něco zaznamenala. Krev byla cítit jako čpavek. Poté předala injekční stříkačku Julii Gorchynské, rezidentce medicíny. Gorchynskiová podržela injekční lahvičku proti světlu a všimla si podivných béžově zbarvených kapiček, které v krvi plavaly. V tu chvíli se nacvičená rutina pohotovosti začala vymykat kontrole. První, u koho se projevily příznaky, byla zdravotní sestra Susan Kaneová. Kaneová odcházela z traumatologického oddělení, když se náhle začala kymácet. Určitě by upadla, kdyby u ní nebyl lékař pohotovosti Humberto Ochoa a nezachytil ji. Když sestru opatrně spouštěl na podlahu, Ochoa si všiml, že má teplotu. Přivolal nosítka a Kane byla odvezena z pohotovosti.

Na druhé straně místnosti se u doktorky Julie Gorchynské také začaly projevovat příznaky. Zcela náhle se jí zatočila hlava a udělalo se jí nevolno, nedokázala se udržet na nohou. Gorchynskiová se vypotácela z místnosti a sesunula se na židli u sesterského stolu. O chvíli později se sesunula ze židle na podlahu. I ji naložili na nosítka. Pak její příznaky nabraly znepokojivý směr. Začala se nekontrolovatelně třást a přestala dýchat. Pak se dech obnovil, aby se na několik vteřin zastavil a znovu se rozběhl. Jedná se o potenciálně nebezpečný stav známý jako apnoe. Mezitím se na traumatologickém oddělení právě zhroutila respirační terapeutka Maureen Welchová.

Na pohotovosti nyní vypukl naprostý chaos. Několik členů personálu si začalo stěžovat, že se jim dělá špatně. Někteří se vypotáceli z místnosti, jiní byli nuceni sedět, protože se jim pod nohama něco nezdálo. V tu chvíli nemělo vedení nemocnice jinou možnost než vyhlásit stav nouze. Většina personálu úrazového oddělení byla evakuována na parkoviště spolu s pacienty. Jediní, kdo zůstali uvnitř, byli lékaři a sestry, kteří stále bojovali o to, aby udrželi Glorii Ramirezovou naživu. To se nedařilo. Navzdory veškerému úsilí doktora Ochoa a jeho týmu Gloria rychle slábla. Krevní tlak jí stále klesal a léky ani elektrické šoky neměly žádný účinek. Ve 20:40 se její srdce zastavilo. Ve 20:50 Ochoa oznámil konec. Gloria Ramirezová byla mrtvá.

Venku na parkovišti se mezitím odehrávala surrealistická scéna. Lékaři a sestry dostali příkaz svléknout se do spodního prádla z obavy, že jejich oblečení bylo kontaminováno nějakou škodlivou chemikálií. Tito do půl těla oblečení zdravotníci se nyní proháněli mezi lůžky a ošetřovali své pacienty v matné oranžové záři světel na parkovišti. Někteří z těchto pacientů byli samozřejmě jejich kolegové. Doktorka Gorchynska měla stále třes a zástavu dechu; Susan Kaneová jako by ztratila kontrolu nad končetinami, které se jí zmítaly a křečovitě svíjely. Objevila se také nová oběť. Zdravotní sestra Sally Balderasová byla jednou z těch, které nadále ošetřovaly Glorii Ramirezovou. Nyní začala zvracet a stěžovala si na pálení na kůži. Brzy byla příliš slabá na to, aby se postavila, a musela být položena na nosítka.

Vedení nemocnice si mezitím vyžádalo od okresního úřadu tým pro kontrolu nebezpečných látek, protože se domnívalo, že na pohotovost mohla uniknout nějaká toxická látka. Tým dorazil kolem jedenácté hodiny večerní a vstoupil na pohotovost v kompletních ochranných oblecích, což ještě umocnilo sci-fi atmosféru této chaotické noci. Prohlídka byla důkladná a vyloučila všechny obvyklé podezřelé - sirovodík, fosgen, oxid uhelnatý. Ve skutečnosti tým  nenašel nic, co by mohlo způsobit hromadný výskyt příznaků. Pro vedení nemocnice to byla úleva, ale záhadu to jen prohloubilo. Na traumatologickém sále číslo jedna mělo tu noc službu třicet sedm zaměstnanců. Z nich dvacet tři mělo příznaky. Pět z nich muselo být hospitalizováno přes noc, zatímco u ostatních bude pobyt delší a následky extrémnější. Susan Balderasová měla být deset dní upoutána na lůžko, postižena křečemi a apnoe. Julie Gorchynská musela strávit dva týdny na jednotce intenzivní péče. Během té doby jí byla diagnostikována hepatitida, pankreatitida a avaskulární nekróza, což je stav, při kterém začne odumírat kostní tkáň. V jejím případě nemoc napadla kolena. Několik měsíců po propuštění musela chodit o berlích.

Co však způsobilo tyto hrozné příznaky? Společným jmenovatelem byla samozřejmě nedávno zesnulá Gloria Ramirezová. Onemocněl téměř každý, kdo s touto nešťastnou ženou přišel do styku. Mohl se v jejím těle nacházet nějaký neidentifikovaný patogen, nějaká toxická chemikálie? Existoval jen jeden způsob, jak to zjistit, a tak byla nařízena pitva. Měla být provedena s veškerými bezpečnostními opatřeními, lékaři měli být oblečeni do neprodyšných ochranných oděvů. Pracovali se vzorky krve, tkáně a vlasů, z nichž každý byl analyzován úřadem koronera. O sedm dní později byly výsledky k dispozici. Nebylo zjištěno nic neobvyklého. Bylo načase problém vystupňovat.    
Lawrence Livermore National Laboratory je soukromá poradenská společnost, která nabízí špičkové forenzní analýzy širokému spektru klientů, včetně státních a federálních orgánů činných v trestním řízení. V březnu 1994 sem byly odeslány vzorky tkáně ze srdce, jater, plic, mozku a ledvin Glorie Ramirezové a také vzorky krve a žluči.

Testy, které byly na těchto vzorcích provedeny, využívaly nejmodernější počítačem řízené forenzní technologie a byly vyčerpávající. Zjistily řadu anomálií, ale nic, co by se nedalo vysvětlit Gloriiným drogovým režimem. Nedávno jí byla diagnostikována neoperovatelná rakovina děložního čípku v pozdním stadiu a užívala předepsané léky. Užívala také velké dávky kodeinu a tylenolu, aby si ulevila od bolesti. To však nemohlo způsobit srdeční dysrytmii, která ji zabila. Rozhodně to nemohlo vysvětlit příznaky pracovníků pohotovosti. Tyto závěry byly velmi neuspokojivé. Poskytly však úředníkům Ministerstva zdravotnictví podporu pro příběh, který začali budovat. Forenzní tým nenašel žádné toxické látky a výsledky krevních testů postižených zaměstnanců pohotovosti nepřinesly nic neobvyklého. Nyní se ukázalo, že nejmodernější forenzní laboratoř v zemi vyšla naprázdno. Všechno to ukazovalo jedním směrem. Dne 2. září 1994 přišlo oficiální oznámení. Došlo k závěru, že nevysvětlitelné příznaky jsou důsledkem "hromadné sociogenní události". Říkalo se tím, že pracovníci pohotovosti podlehli masové hysterii.

To pochopitelně nebylo přijato dobře. Ve skutečnosti to vyvolalo pobouření. Jednalo se o zkušené a profesionální zdravotníky. Vyhrocené situace, v nichž jde o život, byly jejich běžnou praxí. K tomu byli vyškoleni, s tím se setkávali každý den svého pracovního života. Naznačovat, že je jednoduchá situace se srdeční zástavou přivedla k úzkostnému zhroucení, bylo nejen urážlivé, ale i pomlouvačné. Ale vedení nemocnice to nijak neohromilo. Správně poukázalo na to, že zdravotníci, kteří Glorii Ramirezovou do nemocnice přivezli, kteří byli v její těsné blízkosti v sanitce a kteří dokonce přišli do styku s její krví při zavádění nitrožilní linky, neutrpěli žádné špatné následky. Rovněž uvedli, že všichni pracovníci pohotovosti, kteří trpěli příznaky, byli ženy. Mužští zaměstnanci, jako například doktor Ochoa (který byl u Ramirezové déle než kdokoli jiný), žádné nepříznivé účinky nepocítili. Z toho vyplývalo, že ženy jsou k hysterii náchylnější než muži. V moderní době by to pravděpodobně vyvolalo rozruch.

V tomto případě to vyústilo přinejmenším v jednu žalobu. Julie Gorchynskiová žalovala nemocnici Riverside General Hospital o náhradu škody ve výši 6 milionů dolarů. Později Maureen Welchová vydala výzvu pro Livermore Labs a požádala je, aby se na důkazy znovu podívali. Ke cti společnosti Livermore slouží, že souhlasila. Toto druhé šetření odhalilo překvapivý detail, který byl napoprvé nějak přehlédnut. Ukázalo se, že Gloria Ramirezová měla ve zvyku pokrývat se od hlavy až k patě dimethylsulfonem, známějším jako DMSO. Tato látka má poněkud pohnutou historii. Na začátku 60-tých let se prodávala jako krém na uvolnění svalů a byla považována za všelék na nejrůznější neduhy. Lékaři ji pravidelně předepisovali jako lék proti bolesti nebo na snížení stresu, profesionální sportovci ji používali na zmírnění namožených svalů. Pak ale přišla studie z roku 1965, která naznačila, že pravidelné používání DMSO může vážně poškodit zrak uživatele, a výrobek upadl v nemilost.

Když se zájem o něj koncem 70-tých let obnovil, nebyl již v léčivé formě k dispozici. Jediným výrobkem, který jej stále obsahoval, byl průmyslový odmašťovač, dostupný v železářství. Problém byl v tom, že DMSO obsažený v tomto odmašťovači byl 99 % čistý na rozdíl od mnohem méně koncentrované formy, která byla v 60-tých letech ve svalových krémech. Právě ten používala Gloria Ramirezová, aby zmírnila nesnesitelná muka své rakoviny v pozdním stádiu. Když byl nyní identifikován možný viník, začala laboratoř zkoumat potenciální nebezpečí DMSO a učinila důležitý objev. Působením kyslíku se DMSO mění na dimethylsulfát. Ten ve formě par ničí buňky v očích, plicích a ústech. Když se dostane do těla, může způsobit křeče, delirium a ochrnutí. Přesně tyto příznaky zaznamenal zdravotnický personál v noci, kdy byla Gloria Ramirezová přivezena na pohotovost. Jak vidno o masovou hysterii se nejednalo.

Utrpěli otravu dimethylsulfátem. Tuto teorii potvrzují i další skutečnosti případu. DMSO krém by vysvětloval mastný lesk, kterého si lékaři všimli na Gloriině kůži, a kuličky v její krvi. Vysvětloval by také "česnekový" zápach vycházející z jejích úst. Zdálo se, že záhada byla konečně vyřešena. Byl tu jen jeden problém. Rodina Glorie Ramirezové kategoricky popírala, že by kdy užívala DMSO. Ať už se na tento případ díváme jakkoli, je to tragédie. Mladou ženu, matku dvou malých dětí, postihla strašlivá nemoc. Bolest musela být nesnesitelná, a protože lékařská věda jí nedokázala pomoci, uchýlila se k zoufalým opatřením. Nezachránilo ji to a nám zůstala bizarní lékařská hádanka, kterou musíme vyřešit. Stále totiž s jistotou nevíme, co se té noci na pohotovosti Riverside General stalo.

-pokračování-