Jako mladá jsem měla úžasné sny a velké ambice. Nic z toho se mi ale nesplnilo, až najednou se na mě štěstí usmálo. A to dokonce třikrát za sebou.
Myslím, že čas od času se každý z nás zamyslí nad svým životem. Vzpomene si, jaká měl kdysi přání, a srovnává je s realitou. Já jsem se za svým životem ohlížela krátce poté, co jsem oslavila padesáté narozeniny.
Musela jsem konstatovat, že mě pronásledovala spíše smůla. V mládí jsem byla moc zamilovaná do jednoho muže. Snila jsem, že se do mě také zamiluje. Bohužel, i když jsem se hodně snažila, nezískala jsem ho. Nakonec jsem se provdala za muže, z něhož se vyklubal nevěrník, a tak jsem se rozvedla.
Dcera, kterou jsem s ním měla, dala v období dospívání přednost svému otci a odstěhovala se k němu. Práce, která mě bavila a dávala mému životu smysl, skončila v okamžiku, kdy náš podnik zkrachoval. Říkala jsem si, že svět je nespravedlivý.
První pomoc
Byl konec ledna a já jsem se vracela domů. Zkracovala jsem si cestu přes park. Na jedné lavičce seděl nějaký muž. Zničehonic se zhroutil. Zareagovala jsem pohotově. Poskytla jsem mu první pomoc a současně zavolala záchranku. Přijela rychle.
Doktor mi řekl, že jsem tomu pánovi nejspíš zachránila život. Když sanitka odjela, musela jsem se na chvíli posadit na lavičku, abych se vzpamatovala. Náhle jsem pocítila, že za mnou někdo stojí. Otočila jsem se a spatřila podivnou ženu.
Řekla mi, že si za svoji pomoc zasloužím odměnu. Ať si přeji tři věci. Jako očarovaná jsem tedy vyslovila tři přání, která mě momentálně napadla. Žena se usmála a zmizela. Rozplynula se.
Když jsem přišla domů, udělala jsem si čaj a myslela na svá přání – získat hodného partnera, se kterým bych dožila, najít cestu ke své dceři a získat práci, která by mě bavila. Říkala jsem si, že bych byla vděčná, kdyby se mi splnilo jediné z těch tří přání. Už to by byl zázrak!
Zázraky se dějí
V následujících týdnech se ale opravdu začaly dít věci! Nejprve mi zavolala dcera. Třásla jsem se strachy, když jsem na ni čekala v kavárně, a bála se, jak bude setkání po letech probíhat. Dopadlo nečekaně dobře.
Mezi řečí jsem se dceři svěřila, že nemám dobrou práci. Přišla s nápadem, že u nich ve firmě by někoho s mými znalostmi potřebovali. Hned druhý den mi volala, že mohu nastoupit! Ani jsem tomu nemohla uvěřit.
Snad anděl?
Dvě z mých přání se splnila. Začala jsem věřit, že jsem v parku potkala anděla nebo dobrou čarodějku. Asi po půl roce vstoupil do mé kanceláře elegán s velkou kyticí. Byl to muž, kterému jsem na lavičce zachránila život.
Hned jsem pocítila velké sympatie a moje srdce zaplavila radost. V koutku duše jsem doufala, že to on bude ten pravý! A stalo se! S Ivanem už žijeme pět let a sedmiletou krizi chceme překonat svatbou.
Iveta (58), Zlín
