Trumpova příprava na comeback. Pořád má na republikány největší vliv, soudí publicista

Máme po dalším kole primárních voleb ve Spojených státech, tzv. primárek, shrňme, kolik uspělo kandidátů a kandidátek, které podpořil bývalý americký prezident Donald Trump.
Ono trošku závisí na tom, jak to člověk počítá, protože celkem velká řada těch kandidátů, který podpořil, jsou kandidáti, kteří vlastně neměli žádného silného oponenta, takže to byla od Trumpa taková sázka na jistotu. Pak se to hodně liší stát od státu. Jedny z těch prvních primárek probíhaly například v Ohiu a v Indianě a tam Trump měl velké úspěchy. Mám pocit, že zrovna v těchto státech, jestli si to pamatuju správně, vyhráli snad všichni kandidáti, které podpořil. Teďka v těch dalších už je to trošičku komplikovanější a ukazuje se, že Trumpova podpora nemá úplně napříč Spojenými státy úplně stejnou váhu a že ti voliči a ta Republikánská strana se v různých koutech Spojených států chová trošičku jinak.

Než rozebereme ty konkrétní Trumpovy koně nebo kandidáty, tak možná ještě obecnější otázka. Co se teď děje ve Spojených státech? S tím, jak Trump podporuje kandidáty do primárek, snaží se dostat zpátky k moci? A jak na to Američané reagují?
Ono moc není pochyb o tom, že se Trump bude chtít ucházet o znovuzvolení v roce 2024. A do jisté míry ano, ty právě probíhající primárky, i když tam nejde primárně o Trumpa, primárně jde o volby do Kongresu, tak budou brát jako trošku právě referendum o Trumpovi a o tom, jak teda budou úspěšní jeho kandidáti, což samozřejmě ukáže ten směr k těm dalším prezidentským volbám. A samozřejmě jsou i v té Republikánské straně určití politici, kteří se snaží trošku teďka si tak sondovat, jestli by náhodou nemohli do těch primárek prezidentských v roce 2024 jít proti Trumpovi, tak jestli by něco takového nemělo smysl. Primárně se mluví nejčastěji o guvernérovi Floridy Ronu DeSantisovi 

Nicméně z těch průzkumů dlouhodobě vychází, že stále nejoblíbenější osobou, mezi republikány, nejoblíbenějším politikem je drtivě stále Trump. A ty výsledky těch primárek, byť jsou,jak jsem zmiňoval, záleží stát od státu, celkem potvrzují, že ano, Trump je stále nejdominantnější postavou v Republikánské straně. 

Vy jste zmínil, že to jsou primárky do voleb, které budou na podzim do tzv. midterms. Co to je za volby?
To jsou víceméně každé dva roky doplňující volby do Kongresu. V těch se volí za prvé znovu celá dolní komora Kongresu. A pak třetina senátorů má volby a je to rozvrstvené, ve kterých státech, kteří ti senátoři obhajují. Ale znamená to, že se případně může změnit kontrola Kongresu, který teďka ovládají velice těsně, obzvlášť v Senátu, velice těsně demokraté a docela se očekává, že o tu kontrolu v listopadu přijdou. Ty midterms jdou  většinou brát jako takové právě jako referendum o tom, jak se daří prezidentovi, který je právě v Bílém domě. A tady se opravdu očekává, že pravděpodobně nastane republikánská výhra. Otázka je spíš jak drtivá, než jestli.

Zpět k těm primárkám. Mě asi nejvíc zaujal výsledek v americkém státě Georgia, kde Trump před dvěma lety prohrál a po tamním státním tajemníkovi, tehdy ve velmi proslulém, dnes už telefonátu, který pak zveřejnil deník The Washington Post, chtěl, aby našel nějakých dodatečných asi 11, 12 tisíc hlasů. 

Zaujal vás taky ten výsledek? Protože ten státní tajemník Brad Raffensperger vlastně obhájil své místo. To se asi úplně nečekalo. Respektive je to pro Trumpa prohra. 
Trošku se to čekalo. Ono víc lidí tam sledovalo spíš než ty volby ohledně toho secretary of state, kterým je právě Brad Raffensperger, ty větší volby, kterými jsou volby guvernéra. A  tam vlastně ale ta dynamika byla podobná a obhajoval guvernér Brian Kemp, který je velice konzervativní kandidát, dalo by se ve spoustě politických názorech označit za dost  vlastně trumpovského kandidáta. Až na jeden klíčový, a to sice, že on právě nepodporoval Trumpa v roce 2020 v těch snahách zvrátit ten volební výsledek v Georgii a potažmo teda v celých Spojených státech. A čímž samozřejmě Donalda Trumpa naštval, protože Donald Trump jako si na tu, řekněme republikánskou loajalitu hodně potrpí, což vedlo k tomu, že Donald Trump podporoval vyzyvatele Briana Kempa, kterým byl David Perdue, to je bývalý republikánský senátor, který právě v těch volbách 2020 prohrál svoje křeslo za Georgiu ve federálním Senátu. 

Nicméně tady se právě ukázalo, že ten Trumpův endorsement nemá ve státě Georgia až takovou sílu, Brian Kemp je tam už nějakou dobu guvernérem, místní republikánští voliči ho znají a Davida Perdua docela drtivě porazil. A jak říkám, ono se trošku čekalo. Mám pocit, že toto čekal i David Perdue, který ostatně, psalo o tom několik amerických médií, v závěru té kampaně ani moc tu kampaň nevedl, neplatil si žádné televizní reklamy, což vždycky takový ukazatel v Americe toho, jak moc vážně ten kandidát tu kampaň vede. A já myslím, že on musel vědět, že to směřuje k prohře. A pak už prostě holt neutrácel peníze za tu kampaň.

Takže toto se čekalo, myslím si, že to opravdu vypovídá o tom, že v Georgii prostě republikánští voliči spíše přihlédli k tomu, koho znají, než to, co si myslí o jejich lokálních volbách Donald Trump. Nemyslím si, že to jde brát jako úplné nějaké jednoznačné odmítnutí Trumpa. Spíš jako takový signál, že tady si prostě republikánští voliči myslí svoje, myslí si, že svůj stát znají lépe.

A mimochodem ten motiv election fraud proklamovaný Donaldem Trumpem, co se stal v roce 2020, byl nějaký podvod s volbami, nebo nebyl? Tak jak to Trump vždycky prohlašuje, jak významným motivem tohle je právě v těch v letošních primárkách?
Tady konkrétně v Georgii to byl ten nejvýznamnější rozdíl mezi těma dvěma kandidáty a jinak byli oba poměrně konzervativní. Zároveň pro to trumpovské křídlo Republikánské strany, myslím si, že nebyl David Perdue úplně ideálním kandidátem. On, dokud byl ještě ve federálním Senátu, tak myslím, že byl jedním z nejbohatších členů amerického federálního Senátu a je to spíš takový ten tradiční republikán. Takže myslím si, že to nebylo úplně nejlepší kombo pro Trumpa, který se vůči tomu stranickému establishmentu často vymezuje.

No a co další americké státy a další Trumpovi koně? Co třeba Pensylvánie? Lékař Mehmet Oz. Lékař muslimského vyznání? 
Pensylvánie byla hodně zajímavá taky. Myslím si, že na ní jde ilustrovat spoustu té dynamiky ohledně Trumpa v Republikánské straně. A zároveň taky byla zajímavá kvůli tomu, že podobně jako v Georgii se tam dost lámal chleba u těch minulých prezidentských voleb, takže to samozřejmě všichni bedlivě sledovali. Ano, Donald Trump podpořil televizní celebritu, Doktora Oze, a některé lidi to trošku překvapilo, protože v těch volbách tam zároveň byla i kandidátka, která minimálně na papíře vypadá jako více trumpovským kandidát, Kathy Barnett, tu Trump nepodpořil. A spekuluje se samozřejmě o tom, proč to Trump udělal. Ono se dá spekulovat dlouze o tom, jak si vlastně Trump vybírá kandidáty. Ale myslím si, že tady je nejbanálnější vysvětlení, že prostě Trump má rád televizní celebrity stejně jako byl on sám a že tady zvítězilo toto hledisko.

A tam se, pokud vím, ještě v tuto chvíli stále dopočítávají hlasy, jestli vyhraje buďto Dr. Oz, nebo jeho nejsilnější konkurent David McCormick, který opět je takový tradiční republikánský kandidát, má za sebou, řekněme investiční minulost a tak, je to opravdu zase trošku ta tradičnější Republikánská strana a tam se uvidí, jak to přesně dopadne.

Co Ohio a J.D. Vance, autor bestselleru Hillbilly Elegy, to je takový vhled do života, řekněme bílé rodiny amerického Středozápadu sužovaného chudobou. Jsou tam sociální problémy, drogy. Existuje i filmová adaptace té knihy…
J.D. Vance je taky zajímavý příběh. On vlastně v roce 2016, jak zmiňujete, napsal tu knihu, která pro spoustu amerických liberálů byla takovou vysvětlivkou, proč se vlastně může něco takového stát, jako že tady najednou velká část Ameriky podporuje takového kandidáta jako Donald Trump. Paradoxně sám Vance v té době říkal, že nakonec Trumpa  v roce 2016 nevolil. Následně začalo být dost jasné, že má vlastní politické ambice a že teda půjde do těchto voleb. On kandiduje do právě federálního Senátu a začal se naprosto zjevně ucházet právě o Trumpovu podporu. On tam vyhrál v těch primárkách. Ta kampaň trvala šíleně dlouho, on si nevedl úplně nejlépe. Právě když mu Trump vyjádřil podporu, tak to byl jeden z těch zlomových momentů, který ho vyhnal z těch průzkumech nahoru. 

A zároveň je tam zajímavé, že jeho o nejsilnější konkurent, tedy Josh Mandel, opět by šel označit za vlastně trošičku trumpovštějšího ještě kandidáta. Zatímco u toho J. D. Vance mám pocit, že to jde vykládat tak, jako že u něj je to taková pragmatická volba, že chce být spojovaný s Trumpem, a bůh ví, co si vlastně myslí sám někde uvnitř své hlavy a jak to má politicky. A je to spíš opravdu pragmatická volba. Tak Josh Mendel je opravdu pravověrný trumpovec, ale opět Trump tady vsadil na známější tvář a někoho, kdo je pro něj asi osobně známější.

A opět Trump podpořil J. D. Vance, ale ten porazil vlastně trumpovštějšího kandidáta, to je něco, co se opakuje ve více státech, ve více těch primárkách. Takže i když jsou třeba občas nějací trumpovští  kandidáti poražení, tak ono jich je třeba v těch primárkách víc, takže jejich hlasy jsou rozdělené. A myslím si, že občas to maskuje to, jakou sílu mají kandidáti, kteří mají podobné politické postoje jako Trump, tak občas jsou rozděleni do více táborů. Je to případ té Pensylvánie, je to případ tady Ohia.

Kde jste zaznamenal tu největší prohru nějakého trumpovskému kandidáta? Byl to Madison Cawthorn? 
Madison Cawthorn v Severní Karolíně asi zaznamenal nejdrtivější prohru, ale mám pocit, že to je dost specifický případ, protože on v té Republikánské straně naštval úplně všechny. Za takovou standardní prohru největší bych asi označil toho Davida Perdua v Georgii.  Nicméně ten Cawthorn je samozřejmě taky velice zajímavý případ, ale jak říkám, velice specifický, protože Madison Cawthorn byl jeden z nejmladších členů Kongresu, který se dostal do Kongresu právě v minulých volbách a byl velice hlasitý. Bylo vidět, že sází na takovou tu strategii, že teda bude hodně slyšet v celofederálních médiích a bude říkat kontroverzní věci.

A pak to ale postupně podle mě začal trošičku přehánět a vlastně si poštval proti sobě velkou část své vlastní strany, která pak v posledních týdnech před těmi primárkami na něho vlastně docela velice nepokrytě začala útočit a každý týden se víceméně vyjevil na Madisona Cawthorna nějaký skandál a bylo naprosto zjevné, že v jeho straničtí kolegové otevřeli své tajné složky a poskytují médiím co nejvíc skandálu ve snaze ho sejmout. Tam začalo to všechno tím, že on v nějakém podcastu řekl, že ho kolegové ve Washingtonu zvou na orgie, kde se podává kokain.

Pak zároveň z toho nějak trošičku vycouval. Zároveň v průběhu roku říkal, že vlastně bude kandidovat v Severní Karolíně v jiném okrsku, čímž naštval velkou šedou eminenci severokarolínské politiky republikánské Arthura Popea. Takže on si poštval úplně všechny. A pak jenom bylo jenom otázkou, jestli skutečně ta masivní kampaň, kterou proti němu vedli jeho vlastní straníci, jestli vyjde. A evidentně vyšla, i když vlastně ještě před několika týdny se v těch průzkumech drží celkem vysoko, tak nakonec ty primárky úplně projel. 

Co to všechno vypovídá o republikánské straně? Jací jsou republikáni v roce 2022? Co byste o té straně řekl?
Tak jak už jsme tady naznačili, jde opravdu trošku se bavit o tom, že je to takové referendum o Trumpovi. Mám pocit, že ty primárky teďka vypadají trošku tak divoce, že se sondují ti ne trumpoviští republikáni, jestli teda můžou něco urvat. Zároveň já bych zdůraznil, že mi přijde, že dělat si představu jenom podle těch primárek je trošku ošemetné, protože republikáni celkem umí se sjednotit před těmi všeobecnými volbami a docela bych čekal, že najednou v těch listopadových volbách to bude daleko jednotnější fronta. Oni se vybijí teďka v těch primárkách. Když zjistí OK, teď je to takto, tito kandidáti jsou nejsilnější, tak se za nimi srocují a hlavně jim půjde o to porazit demokraty, k čemuž opravdu směřují. Neřekl bych asi, že Donald Trump má republikánskou stranu pevně v rukou, ale rozhodně je prostě stále nejdominantnější osobou na tom poli. S největším vlivem. 

Já jsem směřoval k takové, promiň mi, až návodné otázce, jestli ty primárky nejsou zpolitizované. A ta hlavní témata, jestli nejdou do ústraní spíš. Jestli se skutečně neřeší jenom Trump.
Trošku to tak samozřejmě je, ale záleží konkrétní primárky od primárek, konkrétní zápasy, ale ano, Trump nebo to téma je vždycky, místo na kterém se láme chleba. A jinak jsou ti kandidáti často poměrně dost podobní.

Dovolte mi vrátit se ještě na závěr k jednomu významnému, smutnému dni v tomto týdnu. Asi 80 mil od San Antonia v Texasu střelec zabil nejméně dvě desítky lidí na základní škole. V drtivě většině šlo o děti. V kontextu primárek, o kterých se bavíme, je to pro americké politiky téma, nebo už jsou natolik otrlí, že se to prostě zase jenom přejde?
Téma to určitě je a určitě o tom bude ještě v průběhu celé té kampaně až do listopadu hodně slyšet. Ona ta texaská střelba už teďka podle těch čísel, když to řeknu čistě matematicky, trošku cynicky, tak je, pokud vím, třetí nebo čtvrtá největší v americké historii, co se týče střeleb na školách. A okamžitě na to naskočili všichni politici. Ale ona v této otázce je ta americká politika dost polarizovaná. A je vlastně dost jasné, co budou říkat demokratičtí politici, kteří budou se snažit to využít pro nějaké zpřísnění, regulaci zbraní a naopak se proti tomu budou vymezovat republikánští politici.

A já si myslím, že ale na ten samotný výsledek těch listopadových voleb to nemůže mít až zas takový efekt. Myslím, že je to trošičku podobné, jako když se v posledních týdnech v souvislosti s únikem informací z amerického Nejvyššího soudu, který se zjevně chystá zrušit precedens ohledně potratové politiky ve Spojených státech. To také bylo velké haló, ale průzkum za průzkumem ukazují, že v těch listopadových volbách, podle čeho se voliči orientují, je primárně ekonomická situace ve Spojených státech a inflace a tato témata, jako je potratová politika, jako je regulace zbraní -  ano, ona jsou hodně vidět v tom mediálním prostoru, ale voliči se podle nich až tak nerozhodují. Nevím přesně ty čísla teďka ohledně zbraní, ale opravdu bych to přirovnal k těm potratům, kdy pak z průzkumů vychází, že jenom asi čtvrtina voličů říká, že by nebyli ochotní volit kandidáta, který má jiný názor na tuto otázku než oni. Takže ano, ono je to dramatické téma, mediálně dramatické téma, ale minimálně v těchto nadcházejících volbách do Kongresu se na tom pravděpodobně moc lámat chleba nebude.

To znamená, že by byl boj o druhý dodatek Ústavy, to znamená držení zbraní v těch podzimních volbách tématem, to je utopie?  Velkým tématem?
To se pravděpodobně nestane. Respektive ano, ono to bude v tom mediálním prostoru, ale že by se podle toho rozhodovali voliči, to zas tak nehrozí. A myslím si, že ono to jde trošičku ilustrovat na jedněch texaských primárkách, kdy vedení Demokratické strany se postavilo za jednoho kongresmana, který se snaží obhajovat svoji demokratickou nominaci ve 28. okrsku v Texasu. Henry Cuellar který je jeden z mála demokratů, který je na té konzervativní straně, co se týče potratů a zároveň taky od Národní střelecké organizace americké má tzv. A rating, že teda hlasuje velice v jejich zájmu, ale je to demokrat. 

Jeho vyzývala  už podruhé místní politička, která je daleko více progresivní. Je to více takové to řekněme křídlo Bernieho Sanderse v té Demokratické straně, Jessica Cisneros. A teďka to vypadá, že on ji o pár desítek hlasů porazil. Co je tam zajímavé, že opravdu celé vedení té Demokratické strany podpořilo Henryho Cuellara i přesto, že se tváří, že jsou pro ně důležité federální ukotvení práva na potrat. I když samozřejmě po té  střelbě se tváří, že je pro ně důležitá regulace zbraní.

Zároveň ještě tam je taková pikantérie, že v průběhu těch primárek provedla -  razie je asi silné slovo -  ale prohledávala bydliště Henryho Cuellara FBI v souvislosti s nějakým podezřením, o kterém zatím FBI moc neřekla, ale má to být něco v souvislosti s korupcí a s Ázerbájdžánem. Byly to dramatické primárky a přes toto všechno vedení demokratů se srotilo za tímto kandidátem, který vlastně, pokud by měl člověk věřit jejich pozici ohledně potratů a ohledně zbraní, tak by neměl být úplně jejich nejsilnějším kandidátem. A stejně ho tvrdě podporovali. A bez jejich podpory by pravděpodobně neobhájil.