A tak v Japonsku hýřil americký prezident nápady, jak reformovat OSN, zejména Radu bezpečnosti s tím, že japonský spojenec USA by měl být jedním z členů Rady bezpečnosti. To je myšlenka stará nejméně 15, spíše 20 let, stejně tak jako úvahy o členství druhé nejlidnatější země světa – Indie v témže orgánu OSN. Zatím nikdo z dalších (i západních) velmocí tyto nápady nesdílí. Alespoň ne hlasitě.
Jste pro schválení „manželství pro všechny“?Anketa
Západní média kladla do Bidenových úst také úvahy (je otázka, zda je skutečně učinil či nikoliv) o snížení role Ruska a Číny v Radě bezpečnosti, coby autoritativních režimů. To se snáze řekne, nežli se to provede. Zejména díky projektu „Pás a stezka“ a díky účasti na rozvojových projektech jak v Asii, Africe tak i v Latinské Americe, lze těžko očekávat, že by role Číny v Radě bezpečnosti (tedy i Ruska) byla rozhodnutím většiny členských zemí OSN snížena. Není to realistická úvaha, už jen proto, že podle některých měření je Čína už dnes nejsilnější ekonomikou světa, která vyrábí 18% světové produkce. Těžko udělat z ekonomického obra politického trpaslíka.
Prezident Biden se v Tokiu také poněkud nečekaně zmínil o tom, že v případě zásahu ČLR vůči Tchaj-wanu, nebudou Spojené státy k případné anexi Tcaj-wanu přihlížet a vojensky zasáhnou. Předpokládám, že prezident mluvil především pro
americké publikum a tak trochu po zklamání, které musí nutně zažívat, neboť Rusům se na ukrajinském bojišti daří v posledních dnech eliminovat významnou část vojenských dodávek ze Západu, včetně moderních zbraní. To způsobuje v Doněcké oblasti velkou palebnou převahu ruského vojska nad ukrajinskou armádou.
Prezident Biden má jistě k dispozici dokonalé zpravodajské informace o tom, že Čína není vybavena k provedení invaze na Tchaj-wan potřebným počtem vyloďovacích plavidel, která by byla schopna provést invazi na ostrov, jenž Čína považuje
za svou odštěpeneckou provincii, podobnou té, která byla uskutečněna v červnu 1944 v Normandii. Čínské loďstvo v posledním desetiletí sice posílilo, ale nemyslím, že by Číňané měli zájem na výrobě vyloďovacích plavidel.
Čína je státem s čtyřtisíciletou tradicí. Státem, jehož nepřetržitá tradice jednotné vlády dosahuje již přes 2200 let. Tato doba uplynula od sjednocení Číny pod jejím prvním císařem. A Číňané mají jednu mimořádnou vlastnost, umějí být trpěliví a umějí čekat.
Nedávno jsme si připomínali padesát let od podpisu Šanghajského protokolu mezi Spojenými státy a Čínou.
Architektem tohoto paktu mezi Čínou a USA, zaměřenému proti rozpínavosti Sovětského svazu, byl ministr zahraničí USA Kissinger.
Ten ve svých pamětech připomíná tu pasáž jednání mezi americkým prezidentem Nixonem a předsedou Mao Ce-tungem, která se týkala právě Tchaj-wanu. Mao se tehdy vyjádřil na adresu Tchaj-wanu slovy: „Tchaj-wan, to je malý problém. Velký
problém je svět“. V dalších jednáních, která se nesla úvahami o budoucím připojení Tchaj-wanu k Číně, předseda Mao sdělil, že k němu dojde, i kdyby to mělo trvat 100 let. Jinak řečeno, Čína nikam nespěchala tehdy a nespěchá ani nyní.
Ostatně politická soutěž na Tchaj-wanu probíhá podle pravidel běžných v západních demokraciích. Momentálně je opoziční stranou na Tchaj-wanu strana Kuomintang, kdysi nesmiřitelný nepřítel čínských komunistů. Tato strana má ve svém programu jako jeden z hlavních bodů sjednocení ostrova s Čínou. Při uplatnění principu jedna země, dva systémy.
Nelze pochybovat o tom, že jednou, v blízké budoucnosti, strana Kuomintang, která má velmi přátelské vztahy k Čínské komunistické straně, parlamentní volby na Tchaj-wanu vyhraje. Pak nastane proces, na který již Západ včetně Spojených
států nebude mít velký vliv. Jestli to bude za pět nebo za deset let, je v zásadě jedno.
Tchaj-wan v tuto chvíli je největší dovozce zboží do Číny. Kapitálová provázanost čínských a tchaj-wanských firem je mimořádně velká. Tchaj-wanské firmy investovaly obrovský kapitál také na pevninské Číně. Z toho vyvozuji, že Čína má velký zájem ne stabilitě nejen celé oblasti, ale také Tchaj-wanu a že tedy vyčká věcí příštích a případnému vojenskému řešení by mohla dojít jen v krajním případě. Tím krajním případem je, že by se Tchaj-wan pokusil o vyhlášení své nezávislosti.
Na tom však nemají zájem ani Spojené státy, neboť i prezident Biden zdůraznil zásadu jediné Číny. Tedy ČLR je pro USA, které konec konců Čínu v roce 1972 dostaly do OSN a mezinárodních institucí, kde nahradila Tchaj-wan, jediným reprezentantem Číny. Implicitně vzato, Tchaj-wan je i podle USA jen její provincií.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
