O takové hrozbě se hovořilo začátkem května při zveřejnění auditu Světové antidopingové organizace WADA. Kejval, jenž je členem jejího výkonného výboru, minulý týden na zasedání WADA zjistil, že situace není tak vážná.
„Českým sportovcům sankce, které postihly za doping Rusy, nehrozí,“ řekl ČTK Kejval. Informace o výsledcích auditu, který odhalil více než čtyři desítky pochybení a porušení pravidel, ho ale znepokojily. „Nejen mě zaskočilo, že by v návaznosti na to mohly českému sportu v krajním případě hrozit sankce, kterým kvůli dopingovým problémům čelí ruský sport. Dostali jsme řadu dotazů od sportovců a sportovních funkcionářů, jestli je opravdu taková situace,“ uvedl.
Proto minulý týden na zasedání vedení WADA v Káhiře oslovil prezidenta této organizace Witolda Bańku a generálního ředitele Oliviera Niggliho. „Požádal jsem je o to, jestli by mi mohli říct, jestli se ta situace opravdu zakládá na pravdě a opravdu je takhle vážná,“ uvedl.
Lídři světového boje proti dopingu zjišťovali informace na centrále v Montrealu. A Kejvalovi pak přinesli pozitivnější zprávy, než jaké slyšel v Česku. „Byly tam nalezeny nějaké nedostatky, ale nebylo to v žádném případě nic zásadního. K dnešnímu dni je drtivá většina z nich už odstraněná. Jenom jednotky případů jsou věci, které se ještě musejí odstranit. Není ze strany WADA žádná povědomost o tom, že by tam byly některé zásadní problémy. To, že by nás čekal podobný případ, jako případ Rusů, v žádném případě nepřichází v úvahu,“ tvrdí Kejval. Výjimečně byl pro tento případ zbaven mlčenlivosti.
Šéf Českého olympijského výboru Jiří Kejval hovoří na akci Vzpomínka na Věru Čáslavskou v Národním divadle.
Šéf českého antidopingového výboru Jiří Janák, který se funkce ujal loni v létě, začátkem května na setkání s novináři tvrdil, že počet zjištěných závažných nedostatků je pro zemi úrovně České republiky mimořádně vysoký. Antidopingový výbor mimo jiné neplnil povinnost provádět mimosoutěžní kontroly registrovaných sportovců alespoň třikrát ročně. V Česku dosud převažovaly kontroly při soutěžích. V některých případech se nedodržovaly lhůty na odeslání odebraných vzorků do akreditované laboratoře v Německu nedaleko Drážďan.
Antidopingový výbor také předčasně oznamoval jména sportovců vybraných k otestování či nedostatečně kontroloval místa pobytu, která mají sportovci povinnost hlásit pro případnou dopingovou kontrolu, a nedůsledně řešil porušení této povinnosti. Problémy byly také v informování sportovců, kteří měli pozitivní test. Nebyli dostatečně poučeni o svých právech. Podrobnější zdůvodnění chyběla také v rozhodnutích o pozastavení činnosti. Současné vedení z chyb ve fungování Antidopingového výboru ČR viní své předchůdce.
