Zmizím ve tmě (Michelle McNamara)

Zodiac a Jack Rozparovač byli žabaři. Zabiják z Golden State byl děsivější, měl toho na svědomí více a desítky let policii úspěšně unikal. Jedna žena se ho léta pokoušela odhalit, ale předčasně tragicky zemřela. Její nedokončená kniha o pátrání se posléze stala bestsellerem a také předlohou stejnojmenného dokumentárního seriálu na HBO.

V letech 1973 až 1986 terorizoval Kalifornii tzv. Násilník z East Area. Nejprve napadal osaměle žijící ženy. Vloupal se v noci do jejich domu, překvapil je ve spánku a znásilnil. Po patnáctém znásilnění začal napadat i páry. Ženu s pistolí v ruce donutil, aby muže spoutala a když byl silnější protivník ze hry, odtáhl ženu do obývacího pokoje a surově se jí zmocnil. Později už mu nestačilo ani tohle a začal vraždit. A opět si troufl i na dvojice. Přezdívku získal podle oblasti východně od kalifornské metropole Sacramento, kde začal řádit (připisují se mu ale také vloupání a vražda spáchaná tzv. Pleničem z Visalie). Později se přesunul na jih státu, kde dostal přezdívku Původní noční stalker, neboť si tamější policie jeho činy nespojila s těmi poblíž Sacramenta a ve Visalii. Připisuje se mu padesát znásilnění, třináct vražd a na sto dvacet vloupání. V roce 1986 udeřil naposledy a pak se už navždy odmlčel. Řada lidí soudila, že buď zemřel, nebo byl zatčen za jiný trestný čin. Desítky let se však ani s nejnovějšími poznatky ohledně DNA nepodařilo noční přízrak dopadnout.

Když bylo Michelle McNamara čtrnáct let, kousek od místa, kde bydleli, někdo zavraždil čtyřiadvacetiletou ženu. Pachatele se policii nepodařilo nalézt a případ v mladé Michelle vzbudil zájem o nevyřešené skutečné zločiny. Později se jako novinářka rozhodla, že se pokusí přijít na to, kdo byl onen Násilník z East Area, který způsobil, že se ženy ve druhé polovině sedmdesátých let začaly doma zamykat, navštěvovat kurzy sebeobrany a spát s kladivem pod polštářem. Byla přesvědčena, že se jí při důkladném a metodickém studiu všech dostupných materiálů, s odstupem času a s potřebným nadhledem, podaří pachatele nalézt. Možná bude jeho jméno poznamenáno ledabyle někde na okraji vyšetřovacího spisu…

Kontaktovala řadu bývalých policistů a pro své obsesivní pátrání získala jak přátele (včetně podpory svého manžela, komika a herce Pattona Oswalta), tak i zcela neznámé lidi, tzv. „internetové detektivy“, kteří se podobnými nevyřešenými případy zabývali. Už dříve založila blog True Crime Diary, kam teď své poznatky směřovala a přes který rovněž získávala nové kontakty a informace. Prostudovala obrovské množství spisů, prohlédla si stovky fotografií z míst činu. Vzhledem ke spojitosti případů z East Area a jižní Kalifornie dala sama neznámému fantomovi přezdívku Zabiják z Golden State (Kalifornii se někdy přezdívá Golden State – Zlatý stát), která se posléze ujala. Michelle se musela ponořit nejen do myšlení zabijáka, ale také do pocitů obětí zažívajících nekonečné minuty nebo spíše hodiny hrůzy. O svém pátrání také začala psát knihu. Stres spojený s termínem odevzdání rukopisu a neúnavným pátráním si však vybraly svou daň. Michelle, nejmladší ze šesti sourozenců, zemřela v pouhých šestačtyřiceti letech na následky nadměrného požití léků proti nespavosti a úzkosti, v kombinaci se skrytou srdeční vadou. Jejího do poloviny dokončeného díla se ujal Michellin rešeršér a „internetový detektiv“ Paul Hayes spolu s Michelliným kamarádem a investigativním novinářem Billy Jensenem.

V úvodu knihy najdeme předmluvu Gillian Flynn, autorky knižního hitu Zmizelá, dále mapku vyznačující některá místa činů, výčet několika obětí znásilnění a všech obětí vražd. To vše je doplněné jmény vyšetřovatelů. Co pak ale na knize trochu zarazí, je chaotické uspořádání jednotlivých událostí. Další kapitoly totiž skáčou na přeskáčku do různých let. Jednotlivé případy jsou v nich popsány věcně a s odstupem typickým pro literaturu faktu. Mezi to jsou pak vměstnány kapitoly vyprávěné autorkou v první osobě, kde jednak líčí svou spolupráci s bývalými policisty a lidmi zainteresovanými do případu, a jednak své pocity a postřehy z navštívených lokalit, ve kterých se některé zločiny odehrály. I tady skáče do různých časových období, bez chronologického sledu. Překvapivě se ani nedozvíme, jak její samotné pátrání začalo, jaké byly v tomto směru její začátky, což trochu zamrzí. Na konci knihy ještě Hayes s Jensenem přidali další kapitolu, o doslov se postaral Patton Oswalt a vše pak uzavírá přetisk dvou novinových článků z roku 2018.

Zmíněnou neuspořádanost naštěstí zachraňuje autorčin čtivý styl, vyprávěčský talent, zapálení pro věc, a především samotná podstata případů. Tohle není o vraždách nechutně bohatých podnikatelů, kde jim jejich konec s trochou škodolibosti přejete. Není to ani o vraždách mafiánských bossů nebo drogových dealerů, které těm „smažkám“ přejete. Tohle je totiž o případech, které se mohly stát každému. Stačí jen trocha představivosti… Je teplá letní noc, manželé pokojně usnuli ve své posteli, ve svém domě v poklidné čtvrti, s pocitem bezpečí. Ten ale zmizel v okamžiku, kdy je probudilo ostré světlo. Do jejich ložnice vnikl vetřelec s kuklou na hlavě, v jedné ruce baterku, ve druhé pistoli. Sladké sny vystřídala nejhorší noční můra. Eliminace manžela, znásilnění, a v pozdějších případech i ubití obou manželů. Něčím, co bylo zrovna po ruce, poleno, pohrabáč, hasák… Díky tomu všemu je kniha Zmizím ve tmě (jde o část věty, kterou obětem občas násilník šeptal „Jestli cekneš, vrazím do tebe nůž a pak zmizím ve tmě!“) mrazivým, a přesto fascinujícím čtením, které Vás k sobě připoutá, takže Vám nakonec bude jedno, o jakém roku zrovna daná kapitola pojednává.

Závěrečná část knihy je poměrně hořká. Jak už víme, Michelle se nedočkala ani jejího vydání, ani dokumentární mini série na HBO natočené podle knihy, a ani satisfakce v podobě dopadení Zabijáka z Golden State. Zemřela v dubnu 2016, pachatele Josepha DeAngelo se podařilo dopadnout na základě nových poznatků souvisejících s DNA téměř na den přesně o dva roky později. Bývalý policista DeAngelo, v době zatčení dvaasedmdesátiletý důchodce na vozíku, přes deset let dělal „co ho bavilo“, pak žil více jak tři dekády spokojeně a nenápadně v sousedství několika svých obětí. Byl dokonce otcem tří dcer! Nyní o něj bude na doživotí postaráno za státní peníze. Aby té hořkosti nebylo málo, policejní složky tvrdily, že Michellina kniha k dopadení pachatele nepřispěla (jeho jméno se v jejích tři a půl tisících souborů a desítkách bloků a dalších dokumentů nikdy neobjevilo). K zájmu veřejnosti o případ prý ano, ale k objasnění ne. S tím zase nesouhlasí autorčini kolegové, kteří spolu s ní strávili hledáním zabijáka několik let.

Ať už přispěla Michelle svou knihou k dopadení DeAngela nebo ne, přikláněl bych se k názoru Gillian Flynn z předmluvy. O tom, kdo byl Zabiják z Golden State, tahle kniha není. Je především o posedlosti dotáhnout správnou věc do konce. O umanutosti, neúnavném pátrání a schopnosti dávat věci do souvislosti. O touze po spravedlnosti neutuchající ani po desítkách let. O prioritě dobrání se pravdy na úkor soukromého života a vlastních problémů. Mimo jiné také o tom, jak se tehdy ve slunné Kalifornii žilo. Jak dnes mnohými nostalgicky obdivovaná sedmdesátá léta nebyla jen o surfování a Beach Boys, ale byla také o strachu žít v době, kdy policejní složky zrovna dvakrát nespolupracovaly a svědkové se dvakrát nehrnuli hlásit něco podezřelého. I proto mohly všechny ty zločiny projít někomu tak drzému a chladnokrevnému, jako byl DeAngelo. Který navíc řádil v době, kdy znásilnění bylo posuzováno na úrovni vloupání do domu a mohlo být dokonce potrestáno pouhou podmínkou.

Pokud máte možnost, doporučuji shlédnout zmíněný dokumentární seriál z produkce HBO, který měl televizní premiéru v roce 2020. V téměř uměleckém zpracování najdete rozhovory s bývalými policisty, několika přeživšími oběťmi a těmi, kdo Michelle s knihou pomáhali. Rozhovory jsou doplněny záběry ze soukromého archivu autorčiny rodiny, a dokonce i několika rozhovory s autorkou. Velkou část celkem sedmidílné série také tvoří výmluvně vybrané pasáže z knihy (čte herečka Amy Ryan) doplněné hranými záběry především s důrazem na popisované detaily. To vše, včetně výborné a velmi výstižné titulkové sekvence, ještě umocní zážitek z četby.

Originální titul: I‘ll Be Gone in the Dark (2018)
Vydáno: Faber & Faber (2019)
Vydání v České republice: Mystery Press (2022)
Přeložil: Jiří Kobělka (2022)
416 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA