Princ z Popelky Jiří Štědroň (ne)oslavil 80: Oprava kolena!
14 fotografií
Nikdo by mu osm křížků nehádal, ale jsou tu. Představitel prince z černobílé televizní inscenace Popelky Jiří Štědroň měl v pondělí 80. narozeniny. „Rozhodně to neberu jako příležitost k oslavě,“ říká nemilosrdně. Přitom vypadá dobře, stále hraje v Semaforu a píše knihy. Kvůli pajdání, jak sám říká, si nechal spravit koleno. Deníku Aha! poskytl jubilant rozhovor.
Prosím vás, vy jste snad zastavil čas. Jak to děláte?
„Já vím, takhle se to říkává. A my dědkové (a babky) to rádi slyšíme a na chvilku si třeba i myslíme, že je to pravda. Leč pohled do občanky je neúprosný. A nechal jsem si opravit koleno, ale už nějakou dobu ne a ne vylézt bez pajdání schody...“
Kdy jste vlastně začal zpívat?
„To jsem chtěl vždycky! Hned jak jsem odmutoval, trýznil jsem své okolí pěveckými kreacemi. Od Krokodýlích slz po Granadu. Pořád jsem zakládal nějaké kapely. Jen hrát jsem se pořádně na nic nenaučil. A to mě dodnes mrzí.“
Pronásledovaly vás fanynky?
„Kdyby nepronásledovaly, bylo by něco špatně. O tom to přece celé je, ne?“
Co vám dala a co vzala role prince v Popelce?
„Dala, vzala... V šestapadesátém roce jsme hráli Popelku na závěr povinné osmileté školní docházky v Liberci. Popelkou byla malinká pihovatá dívenka, Keta jsme jí říkali, Markéta Zinnerová, později slavná spisovatelka. Hrál jsem prince, poprvé a ne naposledy, ale tehdy jsem věděl naprosto přesně, co si od té role slibuju. Chtěl jsem se zalíbit Ketině spolužačce Růžence Drbohlavové. Takhle jasno jsem už nikdy potom, pokud jde o cíle, neměl.“
7 pádů Honzy Dědka: Jak se Přeučil seznámil se svou "Popelkou" Hruškovou?
Takže?
„Za život máte, řekněme, tisíc ran na terč. Trefíte se jen párkrát. Někdo mnohokrát, někdo nikdy. Já jsem se trefil dvakrát. Do písničky Belinda a do Popelky. Ne že bych nemířil i jinam, ale takhle to prostě je. Takže zaplaťpánbůh za to!“
Před pár dny zemřela vaše první žena, herečka Marie Durnová. Málokdo ví, že jste měli syna Jiřího, nemluvíte o něm. Co dělá?
„Strávili jsme spolu s Marií devět let. Z Jirky vyrostl bezvadný zodpovědný muž, který se nikam zbytečně necpe. Kvůli němu to stálo za to.“
Jak vydržela vaše druhá manželka Milada tu přízeň divaček?
„Milada si mě brala, když jsem byl nejvíc vidět. Věděla, do čeho jde, ostatně sama, jako topmodelka, tehdy se říkalo manekýna, neměla o přízeň nouzi. Ustáli jsme to přes padesát let.“
Co vás baví vedle divadla? Ještě pořád píšete knihy?
„Baví mě sport, bohužel už čím dál pasivněji a baví mě třeba i vědomostní soutěže. Nedávno jsem se u nás v divadle v zákulisí zle obořil na kolegy, když se nechovali dost uctivě ke kvízové dámě Dagmar Jandové (lovkyně z pořadu Na lovu, pozn. red.), která je pro mě superhvězdou. Píšu teprve nějakých jedenáct let, vyšlo mi už devět knížek a mám čerstvě smlouvu na desátou. Kdybych byl mladší, určitě bych napsal něco pro divadlo a vnutil bych se i jako režisér. Ne že bych to už nezkoušel, ale nevěnoval jsem tomu ani dost času, ani energie.“
Pondělní Prostřeno!: Jana Hrušková v akci
Je něco, co by vás určitě rozveselilo?
„Rozveselilo by mě, kdybych se zítra ráno probudil a pámbíček by řekl apríl, je ti teprve padesát! Ale bral bych i sedmdesát...“
Jak jste tu osmdesátku přijal?
„Rozhodně ne jako příležitost k oslavě. Přištrachala se jako malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou osoba, o berličce hnáty křivé... nebo jak to je. Nikdo se o ni neprosil, ale je tady. Tak už mě s ní netrapte!“
14 fotografií
