Malá země s velkým duchem. Tak by se dalo popsat San Marino. Napovídá tomu ostatně i oficiální název Serenissima Repubblica di San Marino, tedy doslova Nejvznešenější republika sv. Marina. Jde o třetí nejmenší evropskou zemi (po Vatikánu a Monaku) a pátý nejmenší stát na světě. Jeho rozloha je 61 kilometrů čtverečních a žije zde zhruba 32 tisíc obyvatel. Tím se dá srovnat s některými okresními městy v Česku. Na malém prostoru je toho však k vidění velké množství. A atmosféra, ta je nepopsatelná. Nicméně se o její popis stejně pokusíme.
Sanmariňané jsou hrdý národ
Místní lidé si říkají Sanmariňané. Pokud byste je označili za Italy, moc velkou radost by z toho neměli. Přesto zde narazíte na poměrně velké množství cizinců – těch tu žije asi 5 tisíc a většinu z nich tvoří právě Italové.
San Marino, oblíbený cíl turistů
San Marino je ostatně ze všech stran obklopené Itálií. Nejčastěji sem turisté míří z Rimini, které se nachází nedaleko. Také my jsme se rozhodli zpříjemnit si dovolenou v tomto letovisku výletem do malého státečku. A rozhodně jsme neudělali chybu. Na cestě není nic složitého, přímo naproti vlakovému nádraží v Rimini zastavuje přímý spoj až do centra hlavního města, které se příznačně nazývá San Marino. Autobus nelze přehlédnout, je totiž v modro-bílých barvách, tedy v národních barvách cílové destinace. Jízdenka vyjde zhruba na 5 eur a cesta trvá přibližně 50 minut. Vlakem ani letadlem se sem dostat nedá, ale ani to není pro turisty překážkou – ročně jich malý stát navštíví obrovské množství, cestovní ruch tvoří více než 60 procent HDP. Stát nemá ani vlastní přístav, přestože tudy protékají dvě řeky.
Nejstarší existující republika
Hlavní město San Marino má pouhé 4 tisíce obyvatel, kteří žijí na 7 kilometrech čtverečních. Nejedná se o největší město ve státě, tím je Dogana. Jeho centrum má obrovské kouzlo, není se tedy čemu divit, že je zapsáno na seznamu UNESCO, a to od roku 2008. Historie zde dýchá na každém kroku. A nutno podotknout, že dějiny San Marina jsou skutečně pradávné. Založil ho v roce 301 potulný mnich sv. Marinus. Jde tak o nejstarší stále existující republiku na celém světě.
Lepší je chodit postranními uličkami
Jen tak se procházet místními uličkami má obrovské kouzlo. I když centrum bývá zahlcené turisty a je jim i uzpůsobeno bohatou nabídkou suvenýrů, přece jenom není tak komerční jako třeba Rimini. Stále si zachovává své kouzlo. Prodírání se skrz davy návštěvníků už ovšem takové kouzlo nemá, a tak je lepší vyrazit postranními uličkami.
Střídání stráží od dubna až do září
Nelze ale minout hlavní náměstí Piazza della Liberta, kde sídlí vláda. Chod města má na starosti šedesátičlenná Velká generální rada. Místní atrakcí je střídání hradní stráže v barevných uniformách, která jen dokresluje hrdou atmosféru. Probíhá od dubna do září každou půlhodinu.
Socha Svobody se speciální korunou
I San Marino má svou vlastní sochu Svobody. Nachází se přímo před sídlem vlády Palazzo Publico. I když je samozřejmě menší než ta v USA, je nepřehlédnutelná. Na její hlavě spočívá koruna se třemi věžemi, které jsou pro San Marino tak typické. Zajímavostí je, že sochu město získalo od berlínské šlechtičny Otilie Wagnerové.
La Guaita sloužila jako vězení
Dominantou města je Monte Titano, nejvyšší hora celého státu. Na ní se na třech vrcholech tyčí tři obranné věže. Jen těžko najdete pohled, na němž by nebyl záběr na tyto majestátní stavby. První z nich nese název La Guaita či La Rocca. Vznikla zhruba v 10. století a až do konce 60. let minulého století sloužila jako vězení. Skládá se ze dvou hradeb a je zde k vidění výstava věnující se historii opevnění.
La Cesta a muzeum starých zbraní
A už vyrážíme k druhé věži La Cesta (La Fratta), která se nachází přímo na vrcholku Monte Titano, tedy v nadmořské výšce 756 metrů. Výstup vůbec není náročný a vede průsmykem Passo delle Streghe. Cesta tudy je sama o sobě příjemným zážitkem, protože se odsud nabízí opravdu nádherné výhledy do okolí. Věž pochází ze 13. století a dočkala se několika přestaveb. V roce 1925 získala zpět svou středověkou podobu. Dnes v ní funguje muzeum zbraní z období od středověku až po konec 19. století.
Montale je pro veřejnost zavřená
Třetí věž il Montale ze 14. století sice není pro veřejnost otevřená, ale stejně se nám vyplatilo sem zavítat. Jednak jde o jedinečnou stavbu a zároveň se nám podařilo utéct od davu turistů. Řada z nich totiž už k poslední věži nevyráží. Jejich škoda – na svých cestách často obdivujeme zajímavé stavby jen zvenku a i tak to stojí za to. To je ostatně i případ věže Montale. A kromě toho, ušetřit na vstupném také nebývá špatné.
Brali si kámen na vlastní stavby
Impozantní věže nikdy nebyly dobyty. Přesto se málem dočkaly zničení, a to rukama místních obyvatel. Ti z nich totiž vylamovali kameny, které pak používali při stavbě vlastních domů a dláždění cest. S opravami středověkých obrů se začalo až na počátku 20. století.
Nechali zbourat jedinečnou památku
Přestože jsou Sanmariňané hrdým národem, jedno velmi špatné rozhodnutí z minulosti si s sebou pořád nesou. Basilica di San Marino z roku 1826, kde jsou uloženy ostatky sv. Marina, se rozkládá na místě bývalého kostela Pieve. Ten pocházel z 5. století. Došlo však k jeho zbourání, čehož místní lidé doteď litují, jednalo by se totiž o jednu z nejstarších křesťanských památek v celé Evropě.
Za levnými nákupy
San Marino patří mezi nejbohatší země Evropy. Přestože není členem Evropské unie, platí se zde eurem, stát je totiž v celní a měnové unii s Itálií. Pro vstup do země proto nepotřebujete cestovní pas ani vízum, stačí platný občanský průkaz. Dá se zde velmi dobře a levně nakoupit, neplatí se tu cla, což se dá využít třeba u široké nabídky parfémů, značkového oblečení nebo šperků. Řada obchodníků kromě eura přijímá i další měny, byli jsme překvapení, že u některých jde dokonce zaplatit i českými korunami.
Studentské město i pravý venkov
Celkem se v San Marinu nachází 9 měst. My jsme se vydali ještě do Montegiardina, protože podle některých průvodců se jedná o nejkrásnější město v tomto státečku. Nás vtáhlo především svou atmosférou. Sídlí zde jediná sanmarinská univerzita University of the Republic of San Marino, a tak se jedná o typické studentské město, kde panuje uvolněná a pohodová nálada protknutá nádechem vzdělanosti. Mezi další oblíbené cíle patří také město Faetano, jehož dominantou je kostel sv. Pavla (Church of San Paolo Apostolo). Žije zde zhruba tisícovka obyvatel a městečko je charakteristické svou venkovskou idylkou.
Vynikající káva a citronové Limoncello
Co se týče místního jídla, nijak zvlášť se neodlišuje od klasické italské kuchyně. Mají zde výbornou kávu a vyhlášený je tradiční plochý chléb piadina. Velmi oblíbený je také citronový likér Limoncello.
Hrdost genia loci
Na některé turisty může San Marino působit jen jako další část Itálie, dost tomu napomáhá i všudypřítomná italština. Jenže když se člověk zastaví a nasaje místní atmosféru, nechá na sebe působit dávnou historii a hrdost genia loci, najednou se cítí tak nějak vznešeněji. Oficiální název republiky tomu ostatně napovídá. San Marino není destinací, kam by člověk vyrazil na celotýdenní dovolenou, vyhradit si jeden den při pobytu v Itálii na výlet do tohoto úchvatného státečku však rozhodně stojí za to. Člověk má pocit, jako by se vrátil do středověku – v tom nejlepším slova smyslu.
Další informace o San Marinu najdete v článku Nejstarší republika světa.