Které knihy máte teď na nočním stolku?

Kooperativní učení, kooperativní škola od Hany Kasíkové. Velmi mě zajímá, jak místo poslušnosti – což je hodnota často preferovaná naším školstvím, byť často spíše skrytě než otevřeně – přinést do školy odpovědnost tak, aby sami studenti měli zájem na vytváření atmosféry ve třídě, škole, kde by se líbilo a chtělo pracovat všem, studentům i učitelům. Také jsou tam Magorské modlitby, které připravil k vydání Martin C. Putna.

Kterou knihu byste – právě teď – doporučil svým studentům?

098 Vikend 28 Havel
Václav Havel: Má to smysl, Knihovna Václava Havla, 2019
Foto: Knihovna Václava Havla

Určitě Václav Havel: Má to smysl. Výbor z rozhovorů 1964–1989. Právě formát kratších rozhovorů by pro studenty mohl být přístupnější. Jsem obklopen skvělými studenty, kteří suverénně obstojí ve srovnání s kterýmikoliv mladými lidmi v nejvyspělejších demokratických zemích. Ale co naplat, stále u nás v mnoha oblastech pokračujeme v přetvářce, kterou právě Havel tak pronikavě analyzuje. Například když se v mnoha institucích, zejména veřejných, podílíme na nesmyslech, přesně víme, proč ony instituce nefungují, ale rozhodně to nemíníme napravit, jen si permanentně stěžujeme – samozřejmě jen když to pro nás není nebezpečné a nikdo nás neslyší. A to se obávám bude i pro nastupující generace překážka v tom, zda tato země skutečně rozvine svůj potenciál, nebo ne.

Co jste četl jako student prvního ročníku gymnázia?

Nastoupil jsem na strakonické gymnázium v roce devadesát a četli jsme zejména autory a publikace zakázané před rokem 1989. Byli jsme součástí tehdejší celospolečenské euforie ze svobody.

Zasáhla vás některá literární postava v čase dětství či dospívání tak mocně, že ovlivnila vaše plány i život?

Jako dítě jsem byl snad až chorobně vášnivým čtenářem, hltal jsem cestopisné romány o námořních výpravách kolem světa různých autorů nebo knížky Julese Verna, nemohu pominout Jaroslava Foglara, ten mi ve fantazii otevřel svět, který byl hodně, hodně vzdálený „jinošství“ kluků dospívajících na strakonických sídlištích tehdejší normalizace. Číst knížky mi tenkrát šlo určitě líp než navazovat vztahy s vrstevníky. O prázdninách jsem mizel na celé dny v antické knihovně mojí babičky, ale nejvíc mi asi utkvělo v paměti prozření nad Jedním dnem Ivana Denisoviče od Solženicyna. Naprosto přesně si pamatuji ten šok, že ti věznitelé v lágru nejsou Němci! Od té doby věřím v univerzálnost zla a univerzální potřebu s tím něco dělat. Nebo při nedostatku odvahy si o tom alespoň číst.

098 Vikend 28
Krištof Kintera, Petr Vizina: Nad očekávání, Vyšehrad, 2022
Foto: Vyšehrad

Se kterým autorem byste rád zašel na kávu?

Asi s pány Kinterou a Vizinou. Jejich dialog Nad očekávání je tak nenuceně napsaný a úplně z něj čiší nadhled, vtip a hravost. Přitom v té Kinterově lehkosti je tolik pravdivých postřehů, hlubokých výpovědí o naší době!

A se kterým autorem byste se nebál strávit dlouhý let přes oceán?

S Markem Šindelkou, je tak skromný a sympatický. A odvážný, jeho kniha Únava materiálu byla v době vzniku zajímavou výzvou pro českou společnost a veřejný prostor, nebo dokonce svědomí doby naší tehdejší „uprchlické“ debaty. Na dlouhý let by byl Marek Šindelka ideální, šlo by s ním určitě v pohodě hodiny mlčet a nebylo by to trapné.

Máte nějakou zvláště oblíbenou knihu, ke které se často a rád vracíte?

098 Vikend 28 Kundera
Milan Kundera: Nevědění, Atlantis, 2021
Foto: Atlantis

Nevědění od Milana Kundery. V anglické verzi ji používám ve výuce roky, ale měl jsem před pár týdny covid a přečetl si ji v českém překladu. Byl jsem překvapen, jak to byl v češtině úplně jiný zážitek, jak k vám jednotlivá slova a věty promlouvají úplně jinak. Vždy jsem tuto knihu považoval za skvělou, spíše sociologickou analýzu nemožnosti návratu z emigrace, ale přečíst si ji znovu a v češtině byl zážitek, který nepřekazilo ani nepohodlí nemoci.

Máte pak také zvláště oblíbeného autora, jehož dílo vás roky provází?

Mimo jiných Jiřího Pehe a Petra Pitharta. Moc obdivuji jejich vytrvalost v úsilí přispívat k demokratické politické kultuře v naší zemi. Nechápu, kde k tomuto úsilí berou již desítky let sílu, ale jsem moc rád, že tak stále činí. Jsou velkou inspirací.