Kanadská trenérka na MS cepuje Němce. Jako průkopnice se necítím, líčí Campbellová
Foto: iihf.com
(HELSINKY, od našich zpravodajů) Jakmile ve stařičké Jäähalli hrají Němci, oči mnoha fanoušků směřují na jejich střídačku. Najdou tam kanadskou krásku Jessicu Campbellovou, která je regulérní asistentkou hlavního kouče Toniho Söderholma.
Je jí teprve 29 let, ale dřív hrála hokej na vrcholové úrovni. V roce 2010 dovedla kanadské juniorky jako kapitánka ke zlatu, když v pěti zápasech zaznamenala 15 bodů (7+8) a stala se nejužitečnější hráčkou turnaje. V sezoně 2014/15 pak brala i seniorské stříbro.
Výborná bruslařka ale brzy ukončila hráčskou kariéru a vrhla se na trenérskou cestu. Ta ji letos na konci března zavála až do Norimberku, kam ji na stáž pozval sportovní manažer klubu Stefan Ustdorf. Trenér Tom Rowe byl z Jessicy Campbellové hned unešený.
Dokonce natolik, že brzy už jako první trenérka v DEL stála vedle něj na lavičce. A šanci dostala i u nároďáku, ve kterém Američan Rowe působí jako asistent finského šéfa Toniho Söderholma, jenž na jeho doporučení dal a udělal z Campbellové další asistentku.
Byla jste hodně překvapená, když vás Toni Söderholm kontaktoval?
Byla jsem Tonimu velmi vděčná. Měli jsme mezi sebou několik dlouhých konverzací. Mluvili jsme o cílech, o mých zkušenostech a o tom, co můžu týmu přinést. Troufnu si říct, že jsme našli společnou vizi. A nebudu lhát, určitě jsem zpočátku byla překvapená.
Co přesně máte v německém týmu na starost?
Pracuji na zdokonalování hráčských schopností, jako je třeba bruslení. Dávám do toho své veškeré soustředění. Samozřejmě se zaměřuji jednotlivě na každého hráče, protože každý potřebuje poradit s něčím jiným. Hodně věcí konzultuju s hlavním trenérem Söderholmem. Je důležité, abychom měli společné cíle.
Je pro vás důležitá zpětná vazba?
Rozhodně. Sama můžu mít nějaké představy, ale bez zpětné vazby by to nešlo. Potřebuju znát názory ostatních, abychom dovedli jednotlivé kroky k dokonalosti.
„Bylo to rychlé rozhodnutí. Ještě, když jsem byla aktivní hráčkou, tak jsem trénovala malé děti, a tuto práci jsem milovala. V tom čase jsem si ještě nepřipouštěla, že bych někdy v budoucnu mohla být trenérkou na plný úvazek, ale jak vidíte, věci se mění rychle.“
Na co se nejvíc zaměřujete při trénincích?
Je důležité, abychom byli silní ve všech třech zónách, aby obránci dokázali podpořit útok a naopak. Aby hráči uměli hrát s pukem, měli dobrou myšlenku. Věřím, že se zde nemusíme ohlížet na ostatní týmy. Když budeme dodržovat všechny tréninkové kroky a budeme silní ve všech zónách, tak věřím, že dosáhneme úspěchu.
Na ten jste jako hráčka dosáhla hned v roce 2010, kdy jste vystřelila Kanadě zlato na MS hráček do 18 let. Jak na to vzpomínáte?
Jsou věci, kterých si ceníte a pamatujete si je po celý život. Vstřelit gól ve finále MS, i když juniorek, se nepovede každému. S láskou na ten moment vzpomínám i nyní jako trenérka.
Jak jste se vůbec k trénování dostala?
Bylo to rychlé rozhodnutí. Ještě, když jsem byla aktivní hráčkou, tak jsem trénovala malé děti, a tuto práci jsem milovala. V tom čase jsem si ještě nepřipouštěla, že bych někdy v budoucnu mohla být trenérkou na plný úvazek, ale jak vidíte, věci se mění rychle (usmívá se).
„Mám výhodu v tom, že mám zkušenosti s hraním, takže v některých situacích moc dobře vím, jak se hráči cítí. Potřebuju, aby věděli, že se na mě mohou spolehnout a že jsem připravena jim kdykoliv pomoct.“
Takže asi jste hodně vděčná za příležitost, kterou vám v Německu dali.
Přesně tak, za šanci jsem velice vděčná. Nicméně nesmím přestat tvrdě pracovat. I když si budu myslet, že některý hráč je dobrý, je důležité, abych z něj chtěla udělat ještě o něco lepšího. Mám výhodu v tom, že mám zkušenosti s hraním, takže v některých situacích moc dobře vím, jak se hráči cítí. Potřebuju, aby věděli, že se na mě mohou spolehnout a že jsem připravena jim kdykoliv pomoct.
Není obvyklé, aby žena trénovala mužský výběr. Jak to vnímáte?
Mým cílem po ukončení kariéry bylo trénovat na vysoké úrovni a vůbec jsem neřešila, jestli budu stát na střídačce mezi muži nebo ženami. Pochopitelně když trénujete ženy, a pak přejdete mezi muže, tak změnu poznáte, ale je to o zvyku. Navíc může být mou výhodou, že mám zkušenosti s oběma pohlavími. Přijde mi, že některé věci vidím oproti ostatním malinko jinak a můžu tak přinést zajímavé poznatky.
„Úplně se asi průkopníkem necítím, prostě dělám svou práci nejlépe, jak umím. Ale jestli to jako průkopnictví vnímá někdo jiný, tak je to skvělé.“
Cítíte se jako průkopník, že můžete být motivací pro ostatní ženy, aby se zapojovaly do mužského hokeje?
Těžko říct. Veškeré moje soustředění jde na to, abych naplno a dobře odváděla svoji práci. Úplně se asi průkopníkem necítím, prostě dělám svou práci nejlépe, jak umím. Ale jestli to jako průkopnictví vnímá někdo jiný, tak je to skvělé. Vlastně na to můžu být hrdá, za tuto šanci, která se mi naskytla. Věřím, že každý, kdo si tvrdě jde za svým cílem, a nezáleží, jestli je to muž nebo žena, bude úspěšný. Troufnu si říct, že to je také můj případ a ještě jednou zopakuji, že jsem Tonimu vděčná, že mi dal tuto šanci. Že jsem žena, asi je něco unikátního, ale při tréninku řešíme jen a pouze hokej. To je naše práce a tu my musíme odvádět jak nejlépe umíme. Nevidím muže a ženy. Vidím cíle, za kterými musíme jít a pokusit se jich dosáhnout.
Hned na úvod MS vás čekalo utkání proti rodné Kanadě, bylo hodně speciální?
Ano. Bylo nezvyklé, když jsem stála na opačné střídačce proti týmu, za který jsem hrála několik let jako profesionální hráčka. Navíc jsem s některými hráči, kteří teď reprezentují Kanadu, pracovala mimo sezonu na zlepšení dovedností. Takže myslím, že se jednalo o speciální věc i pro Kanaďany, nejen pro mě (usmívá se).
Share on Facebook
