Člověk, který nerozpoznal vlastní komplexy a projekce mysli, vrhá své vlastní stíny na vnější svět.
Čím více se člověk cítí znechucen vnějším světem, lidmi a situacemi, čím více temnoty vidí v druhých, tím méně si je vědom vlastního stínu.
Dokud v druhých lidech vidíte hlavně zlo a negativní vlastnosti, které ve vás probouzejí různé emoce, můžete se vsadit, že nikoliv vnější svět, ale vaše vlastní temnota vytváří tyto projekce.
Člověk, který si je vědom svých vlastních stínů, vnímá svět neutrálně, vidí černou i bílou jako hru vody a ohně.
Člověk, který je tvůrcem, vnímá svět jako plný potenciál nekonečných možností.
Tvůrce se zaměřuje na tvoření krásy a harmonie.
Tvůrce temnotu nepopírá a nepotlačuje, neignoruje zlo, ví o těchto aspektech reality, ale nemá potřebu je vytvářet a podporovat.
Tvůrce ví, že veškeré zlo pochází z nevědomosti.
Nevědomý přístup k životu vede k utrpení a utrpení si zaslouží soucit. Soucit není o spoluprožívání utrpení, soucit je laskavé a empatické nazírání na realitu bez toho, aby byl člověk vtahován do projekcí druhých lidí.
Soucit přitakává tomu, co je, ale zároveň pozvedá vědomí do prostoru otevřeného a laskavého srdce.