Lhaní, deportace a kriminál. Socializace venkova probíhala podle sovětského vzoru
Před 75 lety na jaře 1947 vyhlásil komunistický ministr zemědělství Julius Ďuriš v Hradci Králové takzvaný hradecký program. Komunisté se zemědělství a venkov vůbec chystali přizpůsobit jejich velkému vzoru – Sovětskému svazu. Hradecký program sliboval třeba revizi první pozemkové reformy, ústavní zabezpečení soukromého vlastnictví půdy až do 50 hektarů nebo podporu zemědělských družstev. Zaznělo i hlavní heslo: Půda těm, kdo na ní pracují!
Jak už to tak u komunistů bývalo, něco se prohlásilo, a potom se udělal pravý opak. Krátce po únorovém převratu označil při projevu v Praze sám předseda Klement Gottwald zvěsti o chystaném zakládání kolchozů za povídačky, které je třeba vyvrátit.
Tajemník Rudolf Slánský zase prohlašoval, že hlavní při zakládání družstev je dobrovolnost. Toho, kdo dobrovolně nevstoupil, většinou čekaly velké problémy.
Za všechny nezdary mohl třídní nepřítel. Na venkově to byl prohnilý pozůstatek předmnichovské republiky – venkovský boháč. Úspěšní sedláci, kteří nesouhlasili s překotnou kolektivizací a často diletantskými zásahy do zemědělské výroby, si vysloužili sovětské označení kulak.
Definice kulaka se měnila podle potřeby. Pokud někdo nepohodlný kritéria přesto nesplňoval, stačily i kulacké názory.
Deportace a kriminál
S kulaky se potom vypořádaly lidové soudy na základě vymyšlených obvinění. Sedláka čekal kriminál nebo pracovní tábor, jeho rodinu vystěhování a statek převzalo družstvo. V lepším případě mohli ve svém domě zůstat, platit v něm nájem a pracovat pro JZD. Takových rodin byly desetitisíce.
V Archivu Plus uslyšíte Gottwaldovy lži, Slánského burcování proti vesnických boháčům, příběhy lidí, které komunisti označili za kulaky, i autentické nahrávky vykonstruovaného procesu s údajným vesnickým boháčem.
