A zase nic… Prostě mu (zatím) není dáno. 53letý kouč Josef Jandač ani tentokrát nevybojoval titul, prokletí trvá. „Věřím na životní rovnováhu. Někde je vám dáno, někde není,“ reagoval smířlivě sparťanský trenér, který už do košaté extraligové sbírky přidal šestou medaili. Ale na zlato pořád čeká. Teď si od trénování dá chvíli pauzu, sám říká, že potřebuje sundat nohu z plynu, polevit. Více času chce věnovat rodině.
Když se třinecký kolos, který dovršil zlatý hattrick, oddával bujarým oslavám na ledě, on se svými spolupracovníky ještě dlouho stál na střídačce. Koukal nepřítomně před sebe. Se Spartou prohrál druhé finále, v roce 2016 musel sledovat, jak slaví Liberec. Tentokrát to byli Oceláři. „Byli o malinko lepší,“ uznal někdejší kouč hokejové reprezentace.
Co rozhodlo šestý zápas?
„První třetina určila ráz utkání, my jsme jenom dotahovali, soupeř urputně bránil. Sedm minut před koncem jsme ještě věřili, ale Třinec to ubojoval. Byl o malinko lepší. My mu gratulujeme k titulu.“
Mohla se projevit vysoká porážka (3:7) v pátém utkání v Třinci?
„To si nemyslím, každý zápas je jiný. I když teď těžko říct bezprostředně po sérii… Páté utkání se nám každopádně nepovedlo, jinak ve všech ostatních měla naše hra parametry. Možná bylo důležité i první utkání, kdy jsme do půlky podali asi nejlepší výkon, ale netrefovali jsme bránu. Když se potom za stavu 2:2 jelo do Třince, tak si to soupeř pátým utkáním naklonil na svojí stranu. Ale i v šestém utkání jsme věřili! Nebyli jsme odevzdaní, hodně jsme věřili. Ale bohužel jsme dostali první gól, takový… A druhý? To byla hodně přísná penalta.“
S Třincem jste celkově v sezoně prohráli osm z deseti utkání. Co vám dělalo největší problémy?
„Nechtěl bych moc hodnotit zápasy v základní části. Nicméně Třinec opakovaně potvrzuje svoji výkonnost, tým mají dlouho pohromadě. Vědí, jak hrát play off. Na jednotlivé pozice doplňují hráče. Odejde jim Gernát, přijde Marinčin, takže náhrada je adekvátní. To samé Nestrašil, který nahradil Stránského. Dobře doplňují tým. Jsou sehraní, umějí hrát dobře obranu.“
A co ta základní část?
„Nám se první půlka moc nepovedla, naopak druhá jo. I mužstvo se zvedalo. Tým se dal hodně dohromady. V první části jsme dojížděli na náročný program. Zápasy Ligy mistrů, předehrávali jsme utkání kvůli Spengler Cupu, který se nakonec neuskutečnil. Což nám paradoxně možná pomohlo. Ke konci základní části jsme se možná až zázračně dostali do nejlepší trojky, tým ukázal výborný charakter.“
Co jste říkal na atmosféru hlavně při domácích zápasech?
„Samozřejmě je to něco jiného, když je plno. Hokej se hraje pro lidi. V téhle hale a v takové atmosféře je to svátek hokeje.“
Ve Spartě končíte, což už jste se rozhodl dřív. Co budete teď dělat?
„Odpočinu si, budu se věnovat rodině, nadechnu se. A půjdu dál. Ale momentálně budu bez hokeje.“
Jak dlouho?
„Nevím, uvidíme.“
Jak moc vás štve to prokletí, že na titul pořád čekáte? Nebo vás to naopak motivuje do dalších let?
„Já už jsem se na to za ty roky připravil. Věřím na životní rovnováhu. Někde je vám dáno, někde není. Mě to mrzí, chtěl jsem to urvat se Spartou, ale takový je život. Nehroutím se z toho. Někdo to má dané, někdo ne. Nechci říkat, jestli to já mám dané, nebo ne, v žádném případě nic nebalím, třeba mě to potká v dalších letech. V kariéře se mi podařilo poměrně brzo postoupit s Libercem i Budějovicemi z první ligy do extraligy, byl jsem ještě mladej, tak jsem si říkal, jak je to hezký, příjemný, jak to všechno klape.“
Ovšem zlaté vyvrcholení zatím nepřišlo.
„Pak se posbíraly nějaké medaile, se Spartou mě mrzí finále v roce 2016, které jsme hráli s Libercem. Tehdy jsme dojeli na extrémní počet zraněných hráčů. Nakonec i tentokrát jsme měli zdravotní problémy. Vláďa Sobotka měl natrženou šlachu v zápěstí, takže hrál s obstřikem, trénoval s jednou ruku. Davidovi Kašemu praskly šrouby v noze, kterou měl operovanou. Dohrál s tím. David Tomášek vůbec nenastoupil. Asi nás poznamenala i střevní viróza, která se tady prohnala před domácími zápasy, kdy hráči místo tréninků leželi na kapačkách. Někteří měli velký úbytek váhy, což taky možná hrálo nějakou roli. Ale na to se v žádném případě nevymlouváme. Třinec taky jistě měl nějaké zraněné. To patří k play off. Stejně jako k životu. Někdy jste nahoře, někdy dole. Myslím si, že až opadne smutek, řekneme si, že to celkově v sezoně nebylo špatný. Přeju Spartě, ať se jí to podaří prolomit příští sezonu, třeba jí pomůže, že teď aspoň pobrala v play off nějaké zkušenosti. Snad se jí to povede.“
Takže s odstupem budete sezonu brát pozitivně?
„Jsem maximalista, cítil jsem, že i v Lize mistrů jsme mohli něco uhrát. Prohráli jsme s vítězem (Rögle). Chtěl jsem vyhrát i Spengler Cup, kdybychom měli zdravý tým, šance taky byla. Osobně jsem si říkal, že kdybychom vyhráli všechny tři trofeje, včetně extraligy, byla by to paráda. Ale to jsou takové sny, které se většinou nesplní.“
Nebude vám hokej teď chybět?
„Potřebuju nějaký restart. Trénuju už dlouho. Od svých šestadvaceti let jsem v dospělém hokeji. Skoro bez pauzy, navíc poslední roky to byly hodně těžké štace. Odpočinek se hodí, podívám se na to seshora, naberu vítr do plachet. Budu se věnovat rodině. Musím malinko sundat nohu z plynu, polevit. Roky běží, potřebuju si odpočinout. Víc užít rodinu, kterou hokej limituje. Vždycky se tatínek upřednostňoval, teď se musí trochu upozadit. Chci být víc s dětmi, potřebují to.“
| Jandačovy medaile |
| 2022 stříbro (Sparta) |
| 2021 bronz (Sparta) |
| 2016 stříbro (Sparta) |
| 2014 bronz (Sparta) |
| 2011 bronz (Pardubice) |
| 2008 bronz (Č. Budějovice) |
HC Sparta Praha
Vše o klubu ZDE
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
