Když miliony nestačí. Sportovci včas neřeší, z čeho budou žít

Boris Becker býval tenisovou světovou jedničkou, vydělané miliony mu ale na život po sportovní kariéře nestačily. Před pěti lety zbankrotoval a nyní byl částečně uznán vinným z maření insolvenčního řízení v soudním procesu v Londýně. Trest se dozví 29. dubna. Jeho případ není ojedinělý. Sportovců, kteří nezvládnou své finance, je poměrně dost.

Becker byl souzen kvůli osobnímu bankrotu v červnu 2017, který souvisel s půjčkou 3,5 milionu eur od soukromé banky Arbuthnot Latham na jeho panství na Mallorce. Podle soudu místo toho, aby usiloval o rychlé umoření dluhů, setrval v luxusu. V Londýně platí nájemné v noblesním domě na Temži s tenisovým kurtem, posilovnou a saunou – ve srovnatelných bytech se měsíční platby pohybují kolem 12 tisíc eur (307 680 Kč). Dopřával si oblečení od Ralpha Laurena, platil za privátní lety. A také zatajoval příjmy, například 1,15 milionu eur za dealerství Mercedesu v Německu.

V jednom z rozhovorů Becker tvrdil, že nikdy nebyl na mizině a že ze svých příjmů může skvěle žít. V době bankrotu měl odhadované dluhy 50 mi­lionů liber (1,5 miliardy Kč).

V závěru minulého tisíciletí jen na turnajových odměnách utržil 25 milionů dolarů a zhruba stejně velkou sumu mu vynesly reklamní smlouvy či později komentátorská angažmá u BBC či Eurosportu nebo trénování Srba Novaka Djokoviče. U soudu musel tenisový šampion vysvětlovat, kam se jeho majetek poděl. Prohlásil, že jeho kariérní výdělky padly především na koupi několika nemovitostí, hájil se i drahým rozvodem s první manželkou Barbarou a vysokým výživným. I s další dnes už bývalou manželkou Lilly vedl život nad poměry.

Na svou obhajobu uvedl také, že s věřiteli plně spolupracuje, a že jim dokonce nabídl svůj snubní prsten. Soudu si postěžoval, že bankrot omezil jeho schopnost se uživit. „Publicita poškodila značku Becker. Je velmi těžké vydělávat, zatímco se moje jméno každý týden objevuje v titulcích,“ prohlásil podle agentury AP.

Soudkyně Deborah Taylorová na začátku procesu 21. března nařídila porotě složené z 11 mužů a jedné ženy, aby ignorovala, že je Becker celebritou. „Musíte se k němu chovat úplně stejně, jak byste se chovali k někomu, o kom jste neslyšeli a není na očích veřejnosti,“ citovalo ji BBC. Generální ředitel insolvenční služby Dean Beale pak zdůraznil, že případ je varováním pro ty, kteří si myslí, že mohou skrýt svůj majetek. „Budete odhaleni a stíháni,“ řekl.

Becker byl shledán vinným ve čtyřech z 24 bodů obžaloby, za každý z nich může jít až na sedm let za mříže. Převedl statisíce liber z podnikatelského účtu ve snaze ukrýt je před věřiteli, nepřiznal majetek v Německu ani 75 tisíc akcií společnosti Breaking Data Corp, zatajil půjčku asi 800 tisíc eur.

Polovina sportovců má po kariéře problémy s penězi, nedokážou nastřádané jmění zhodnotit ani si našetřit.

Potíže po kariéře jsou běžné

Vysoké příjmy ztratí nejlepší sportovci nejčastěji kolem 35. roku života. Seznam těch, kteří to ekonomicky nezvládli, není zrovna krátký. „Podle mého odhadu má polovina sportovců v důchodu problémy s penězi,“ napsal na Twitteru bývalý kanadský hokejista Chris Pronger, jeden z nejlépe placených hráčů NHL.

Další tenista Björn Borg přepravoval partnery a přátele soukromým tryskáčem na výlety a jeho značka oblečení a bagáže skončila v bankrotu. V potížích se ocitl i boxer Mike Tyson, který v kariéře vydělal přes 400 milionů dolarů. Špatně investoval, pořizoval si zbytečnosti jako jachty, limuzíny nebo tygří mláďata. Když se ocitl v insolvenci, činily jeho dluhy 27 milionů dolarů. Podle zámořských statistik zbankrotuje až 16 procent bývalých hráčů amerického fotbalu.

Své případy zná i Česko. Velké dluhy dovedly k osobnímu bankrotu bývalého hokejového brankáře a olympijského vítěze z Nagana Romana Čechmánka. Krajský soud ve Zlíně mu přiřkl tříletý trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let za podvod. Způsobená škoda podle rozsudku přesáhla 7,2 milionu korun. Státní zástupce uvedl, že obžalovaný uzavíral smlouvy a dohody se záměrem získat majetkový prospěch, přestože jeho tíživá finanční situace mu nedovolovala je plnit.

Pomoci je málo, ale existuje

„Becker nebo Čechmánek, u jehož případu jsem teď osobně byl, to jsou odstrašující příklady,“ komentoval pro Ekonom bývalý špičkový volejbalista Martin Lébl. Důvody jsou podle něho pořád stejné. „Ať už je to život na vysoké noze, důvěra v okolí, které ne vždy má nejlepší úmysly, nebo neznalost byznysu.“ Zvyk mít od mládí nadprůměrné příjmy vede k tomu, že člověk nezná pravou hodnotu peněz. Ani rodiče vždy nepomohou. Svět sportu zná i případy, kdy peníze svých dětí utratili.

Podle Lébla by si sportovci měli uvědomit, že jim kariéra může skončit třeba kvůli úrazu ze dne na den, a myslet na to, že během přibližně patnáctileté kariéry by si měli vytvořit finanční polštář, aby získali čas na rekvalifikaci nebo rozjetí vlastního byznysu. „Mít představu, jak budou vypadat náklady, výdaje a příjmy,“ přibližuje už práci své agentury Sportfin. Pomáhá sportovcům s kontrakty i hospodařením. „Radíme jim tak, aby to, co si vydělají, úplně nerozfofrovali.“

Jde o starý problém a věci se mění velmi pomalu. Že by třeba kluby v kolektivních hrách měly zájem o osvětu, Lébl moc nevidí. To lidé ze zámořské basketbalové ligy NBA začali poučovat nováčky, když zjistili, kolik dolarových multimilionářů skončilo po kariérách krachem.

Většina sportovců spravuje své finance sama, bez potřebných znalostí. Zájem o dlouhodobou spolupráci jich má podle Lébla zhruba patnáct procent. Pro ně je tu i nový projekt Athletes Pro. V květnu ho rozjede bývalý kapitán české basketbalové reprezentace Pavel Pumprla. „Vezmeme několik témat, abychom sportovcům pomáhali v kariéře a připravili je i na to, co přijde po ní. Seženeme k tomu nejlepší odborníky,“ vysvětluje.

V seminářích bude radit s osobním rozvojem, mentální přípravou, zvládáním kritiky i tlaku nebo využíváním technik meditace a práce s dechem. A podstatnou částí bude péče o peníze. Nejde jen o investování, ale třeba i o to, jak se správně pojistit, využívat osobnostních práv, případně jak budovat image a osobní brand. Podle Pumprly není moc sportovců, kteří si dokážou po ukončení aktivní sportovní kariéry přijít na stejné peníze. Takoví na svém záměru pracovali ještě při kariéře a nesou zajímavé jméno.

„Na druhou stranu si myslím, že peníze je možné investovat tak rozumně, že sice možná mnozí nebudou mít stejný příjem jako na vrcholu, ale přitom takový, aby jim generoval dost, aby nemuseli chodit vyloženě do práce, pokud nechtějí,“ vysvětluje.