Stefan Aust je vydavatelem nedělní přílohy deníku Die Welt, který v tištěné podobě vychází pod titulem Welt am Sonntag. Každý týden zodpovídá otázky na aktuální témata. To znělo: postupuje kancléř Olaf Scholz v otázce dodávek zbraní na Ukrajinu správně? A co si máme myslet o způsobu vystupování ukrajinského velvyslance Andrije Melnyka?
Welt am Sonntag: Německý kancléř Olaf Scholz je za svůj postoj k dodávkám zbraní na Ukrajinu kritizován, a to i z řad koaličních partnerů. Jak hodnotíte jeho chování?
Stefan Aust: V tak nebezpečné situaci dávám přednost opatrnému a rozvážnému spolkovému kancléři před tím, kdo – možná s nejlepšími úmysly – by válku ještě dále eskaloval. Podpora Ukrajiny, a to i prostřednictvím dodávek zbraní, je jistě nutná, ale s jakými „těžkými zbraněmi“ by byla překročena hranice pro účast ve válce, je těžké posoudit. Proto si myslím, že je velmi důležité a správné jednat společně se spojenci. I tam musí být cílem válku ukončit a udělat vše – případně něco neudělat – aby se za žádných okolností nerozšířila za hranice. Pak by se celá Evropa mohla rychle ocitnout v plamenech.
Putinova invaze na Ukrajinu jasně ukázala, že se v případě pochybností nezastaví před ničím. V tomto ohledu je opatrné a rozvážné chování na naší straně pravděpodobně tou nejlepší zbraní. Ti, kteří z oprávněného morálního rozhořčení a solidarity odečítají ukrajinskému prezidentovi a jeho berlínskému velvyslanci z úst každé přání vojenské pomoci, by se sami mohli rychle stát válčící stranou. A o tom, zda to Ukrajině pomůže, lze oprávněně pochybovat.
Kdy se podle mezinárodního práva stane země válečnou stranou?
Welt: Je to klamný dojem, nebo se zejména SPD nedokáže odhodlat k jasnému postoji k ruské agresi?
Aust: Dosavadní opatření a sankce Západu, a tedy i Spolkové republiky Německo, svědčí o jasném postoji k ruskému zločinnému útoku na Ukrajinu. V takovém konfliktu má však smysl nevystřílet veškerý prach okamžitě. To platí i pro zastavení dodávek zemního plynu a ropy z Ruska. Není pochyb o tom, že bylo naprosto šílené stát se závislým na ruském plynu z 55 nebo dokonce více procent. Ochromení ekonomiky náhlým přerušením dodávek však pravděpodobně neposílí stabilitu země, a tím ani její obranyschopnost. Je to jako vyhrožovat hladovkou. Na Putina to dojem neudělá. A na světě je dost zemí, které jeho plyn rády koupí, zejména pokud bude levnější.
Zajímavé je i to, že plynovody na Ukrajině zatím nevyhodila do povětří ani jedna strana – Ukrajina stále odebírá ruský plyn a přes její územi prochází do dalších států. Pokud často požadovaný „jasný postoj“ spočívá především v dodávkách těžkých zbraní, aby Ukrajina mohla malému Rusko vymezit hranice a v ideálním případě ho vojensky porazit a vyhnat ze země, může se to rychle ukázat jako chybný odhad.
Německé tanky na Ukrajinu. A co pak?
Ve válce by se kromě veškerého rozhořčení a morálky neměla zcela opomíjet jedna věc: Lze ji vyhrát? A pokud ne, jak se z té šlamastyky můžeme dostat? Do popředí by se pomalu měla dostávat i vlastní obranyschopnost – například otázka, zda by se nemělo urychleně něco udělat s vlastním útlumem v této oblasti, konkrétně třeba zvrátit zrušení povinné vojenské služby. A obrat na poli energetiky založený na neomezených dodávkách ruského plynu se zřeknutím se jaderné energie, černého a hnědého uhlí se již nyní zřejmě ukázal jako zkažené vejce. Putinovo ukrajinské tažení by přinejmenším mělo vrátit politické snílky v zemi zpět na zem.
Welt: Jak vidíte roli ukrajinského velvyslance Andrije Melnyka, který mluví na diplomata velmi jasným jazykem a vznáší mnoho požadavků?
Aust: Melnyk zastupuje zájmy své země poněkud neurvale. Na to má právo. Skutečnost, že se občas dopouští chyb v tónu a obsahu, nepatří k nejhorším věcem, které se v této válce staly. Svou pro veřejnost účinnou roli si našel, ale zda tím dlouhodobě podpoří sympatie a solidaritu s Ukrajinou se teprve ukáže.
Ruské válce proti Ukrajině je věnována speciální rubrika.
Stefan Reinhard Aust, narozený v r. 1946 v severoněmeckém Stade, je německý novinář a spisovatel. V letech 1994-2008 byl šéfredaktorem zpravodajského časopisu Der Spiegel, od roku 2014 je vydavatelem deníku Die Welt a do září 2016 byl také jeho šéfredaktorem. Od 1. ledna 2016 je šéfredaktorem skupiny WeltN24 (Wiki).
