Udusaná hlína a uprostřed jáma. Na první pohled nic neobvyklého, ale pro archeologa ráj. Místo vykazuje známky lidské činnosti. „Eneolit, dále starší a mladší knovízská kultura, naposledy doba hradištní,“ čte zkušeně v odhalených vrstvách půdy jako v knize.
Nešťastný rok 1939 přinese Čechům překvapivě i něco dobrého. Archeolog Ivan Borkovský (1897–1976) způsobí hotovou senzaci. Během svých výzkumů na ostrohu nad Vltavou narazí na zbytky zdiva z opukového kamene.
Zdánlivě nepodstatný objev se stane velkou senzací. Jde o pozůstatky nejstaršího českého křesťanského kostela! V době, kdy němečtí okupanti vytrvale podkopávají sebevědomí českého národa vítaná vzpruha.
Bere si s sebou kněze
Přemyslovec Bořivoj I. (852/855–888/890) si s chotí Ludmilou (asi 860‒921) na kopci u dolního toku Vltavy staví mohutné sídlo, které má jemu i jeho družině zajistit bezpečné útočiště proti vpádům nepřátel.
Neplní ale jenom praktickou funkci. Když se vládce vrací z Velké Moravy, kde z rukou arcibiskupa Metoděje (813/815‒885) na dvoře knížete Svatopluka I. (†894) přijal křest, je jako vyměněný.
Uvěřil v sílu křesťanství a aby nezůstalo jenom u prázdných slov, vzal si s sebou do Čech kněze, kterého Kristiánova legenda označuje jako Kaicha. Muž zběhlý v otázkách víry mu pomůže dodržet jeho předsevzetí o šíření víry.
Krátce po návratu Bořivoj ukáže, že bere božskou autoritu opravdu vážně.
„Navrátivše se domů na místo opevněné, jež slulo Hradec nad Vltavou, kněze dosadili i založili tam chrám k poctě svatého Klimenta, kdež mnohé újmy satanáši působili a lid Kristu pánu získali,“ líčí legenda Diffudente sole o životě svaté Ludmily. Rozkaz ke stavbě dá někdy v letech 882‒884.
Populární sjednotitel
Proč se Kaich s knížetem rozhodnou zasvětit kostel právě svatému Klimentovi?
Čtvrtý papež Kliment I. (pontifikát zastává v letech 88/92‒97/101) žije v myslích křesťanů ještě několik staletí po své smrti jako mimořádně populární osobnost, která dokázala zabránit prvnímu rozkolu církve a udržela její jednotu a zároveň aktivně podporovala šíření víry do vzdálených zemí.
Zvěstovatelé víry Konstantin (826/827‒869) a Metoděj přivážejí jeho ostatky z Krymu na Velkou Moravu a postarají se o to, aby se na jeho skutky ani tady nezapomnělo.
Není proto žádným velkým překvapením, že první kostel v Čechách věnují zrovna jemu.
Význam upadá
Vysvěcením kostela je pověřena nejvyšší církevní autorita na našem území v té době. Za krátký čas přišel svrchu jmenovaný Method do Čech a pokřtil svatou Ludmilu s mnohými;
i šířila se víra křesťanská v zemi surové a pusté,“ pokračuje v líčení legenda o svaté Ludmile. Metoděj důstojně odslouží mši a symbolicky zkropí interiér svatostánku svěcenou vodou.
Status duchovního centra mladého přemyslovského státu vydrží kostelíku sto let. Ještě 19. února 982 je tu Slavníkovec Vojtěch (957‒997) zvolen druhým pražským biskupem, později ale význam stavby upadá.
Černým obdobím se pro rotundu o průměru 465 cm stává rok 1678, kdy je rozhodnuto o stržení stavby. O šest později opravdu jde k zemi a na jejím místě záhy vyroste nová barokní loď kostela.
Z původního svatostánku tak zůstanou jenom základy, které noví stavitelé ponechají pod podlahou. O jejich odkrytí se v letech 1939‒1941 postará právě archeolog Borkovský.
