Nejdelší čekání na zlato? Před 50 lety ho ukončila slavná generace

Foto: Facebook Historické hokejové pikošky

22. dubna 2022, 19:15

Dominik Dubovči

Poslední titul mistrů světa získala Česká republika v roce 2010. Hubáček, Blaťák, Jágr nebo Rolinek tehdy slavili s pohárem po pěti letech čekání. Jenže od té doby nic. Nejdelší zlatý půst v historii našeho hokeje je přitom dvakrát delší. Kdo chce vědět víc, ať se s námi vrátí do roku 1972…

Skoro to vypadá, jako kdyby byli hlavní esencí úspěchu našich hokejistů domácí fanoušci. Vždyť československá reprezentace získala své první tři medaile na domácí půdě. 

Generace okolo fenomenálního Josefa Malečka brala dva bronzy, a to v letech 1933 a 1938. 

Na turnajích, kde němečtí hokejisté hajlovali v rámci pozdravu před utkáním, byli zkrátka nejlepšími týmy ty ze zámoří – Kanada, USA a Velká Británie (s mnoha zámořskými legionáři).

Pro Čechoslováky šlo ale o skvělý úspěch, vždyť pobláznili celou Štvanici a energické reportáže Josefa Laufera z místa dění představily krásy „ledního hockeye“ široké veřejnosti. 

A stejný scénář se pak opakoval i po druhé světové válce. V roce 1947 se hrál v Praze pro Čechoslováky v pořadí devátý šampionát. 

K největším favoritům turnaje tehdy patřily při neúčasti Kanady celky Československa a Švédska. V přímém souboji sice Československo podlehlo Švédsku 1:2, ale nakonec se díky senzačnímu vítězství 2:1 Rakouska nad Švédy mohli hokejisté Československa radovat z historicky prvního titulu mistrů světa.

Zrodily se legendy, které ovšem mohly zářit jen do roku 1950…

Obhajoba zlata? Ne, komunistické lágry

Slavná hokejová éra po pražském zlatu dostala velkou ránu osudu již ve čtyřicátém osmém roce.

Na přelomu ledna a února šlo ještě o pozitivní události. Na olympiádě ve Svatém Mořici totiž Čechoslováci přidali další historický úspěch – stříbrné medaile hned za silnými Kanaďany, tedy v podstatě i zlato z evropského mistrovství!

Jenže na světový šampionát o rok později do Švédska neodjížděli reprezentanti Československa ani zdaleka jako favorité. 8. listopadu 1948 postihla československý hokej krutá událost. Při zájezdu do Francie a Anglie zahynulo šest členů reprezentačního týmu (Zdeněk Jarkovský, Miloslav Pokorný, Karel Stibor, Vilibald Šťovík, Ladislav Troják, Zdeněk Švarc). Letoun, který převážel část výpravy z Paříže do Londýna, v nepříznivém počasí zmizel nad Lamanšským průlivem a jeho pasažéry už nikdy nikdo nespatřil.

Pozůstalé reprezentanty to ale o to více semklo a ve Stockholmu obhájili titul mistrů světa. Každý účastník oslav v Praze pak ještě dlouho vzpomínal na tu vynikající atmosféru, když hokejisty vítaly nadšené davy…

Hrdinové národa se ale v mžiku stali údajnými zrádci. Už tehdy mohli přitom útočit na zlatý hattrick. Jenže do Londýna v roce 1950 neodcestovali.

Zatrhly jim to špičky vedení Komunistické strany Československa. Hokejistů se báli, respektive jejich emigrace. A svobodné názory a zkušenosti ze světa se navíc tehdy v tuhé diktatuře taky moc nehodily. 

V den zahájení mistrovství světa tak byli hokejisté umístěni do vyšetřovací vazby a o více než půl roku později odsouzeni ve vykonstruovaném procesu.

Zrod nové generace a nástup Sovětů

Modrý (15 let kriminálu), Bubník (14), Konopásek (12), Roziňák, nebo Kobranov (oba 10) přitom stáli u zrodu sovětského hokeje.

Na východě do té doby „kanadský hockey“ tolik známý nebyl, a právě mistři světa byli v Moskvě vyučovat tuto populární hru.

Jenže Čechoslovákům se kvůli StB celý národní tým rozpadl. A tak zatímco Sověti v roce 1954 získali první mezinárodní zlato, ve střední Evropě teprve rostla nová generace talentů.

A brzy začala ambiciózním Sovětům konkurovat. Na dalším domácím MS 1959 z toho byl bronz, ale zlato ne a ne přijít. Rudá mašina i zámořské celky byly vždy nad naše síly.

Až v časech normalizace pak přišla další domácí naděje – další pražský šampionát  – 1972.

Pospíšilovi hoši

Během dvaceti let před tímto šampionátem získali Čechoslováci celkem šest světových bronzů a čtyři stříbra. A to se ještě třikrát neúčastnili.

Hlad po úspěchu byl proto v Praze obrovský. „Tehdy už dlouho trvalo, co jsme naposledy byli zlatí," vrací se k památnému turnaji Jiří Holeček. „Naposledy mistrovství vyhráli hoši ve 40. a 50. letech, kdy chytal Bóža Modrý. Byl to můj vzor. Když ho propustili z vězení, tak potom na Štvanici ještě zkoušel chytat. Já tam chodil trénovat za žáky, a tak jsem se díval, jak ty zákroky dělá a snažil se ho napodobit."

Jenže předcházejících deset (!) mistrovství a olympiád v řadě vyhrál Sovětský svaz. Soupiska Sovětů byla neuvěřitelná, legendy jako Charlamov, Malcev, Michajlov, Petrov... Byly to takové hvězdné války, protože za domácí nastoupili kapitán František Pospíšil, bek Oldřich Machač i slavní útočníci Martinec, Nedomanský, Hlinka nebo bratři Holíkové.

„Vyšlo to tak, že dobří hráči byli právě v této věkové kategorii a mohli hrát spolu. Akorát Jarda Holík hrál s námi jen krátce. Pak už zase přišli noví kluci jako Ivan Hlinka, Milan Nový, to byli taky dobří střelci. Konečně jsme začali dávat góly. My jsme předtím vyhrávali 2:1, 3:1, pak už jsme dávali i deset gólů,“ vzpomíná Holeček.

Vyprodaná Sportovní hala hnala jeho tým za úspěchem a za zlatem. „My jsme ty lidi nechtěli zklamat. Všichni říkali: Kde jinde je můžete porazit než doma? Dělali jsme pro to všechno,“ přiznává pozdější vítěz zlaté hokejky.

V Holešovicích sice chyběly oba zámořské týmy. A severské země po vzniku konkurence NHL v podobě WHA byly oslabené o nemálo hráčů, kteří zamířili zkusit štěstí do severní Ameriky. Ale úhlavní nepřítel byl po okupaci v roce 1968 jasný.

Rozhodující utkání se SSSR 20. dubna 1972 prožívala celá země. Karty byly rozdány jasně. Kdo zvítězí, bere vše. V dvoukolově hrané skupině totiž Čechoslováci porazili Švýcarsko 19:1 a 12:2, Švédsko 4:1 a 2:0, Spolkovou republiku Německo dvakrát 8:1 a Finy 5:3. Se Sověty v prvním duelu remizovali 3:3 a teď si to měli rozdat podruhé.

Branky dvou budoucích emigrantů Václava Nedomanského a Richarda Fardy v deváté a desáté minutě nejprve určily vývoj utkání. Velmoc východu jen srovnala, ale v polovině zápasu rebel Jaroslav Holík vstřelil zlatý gól. Skóre znělo 3:2 pro domácí. A poslední zápas s outsidery z Finska na tom mohl těžko něco změnit!

22. dubna 1972 pak Sověti jen remizovali se Švédy 3:3 a Čechoslováci sejmuli Finsko 8:2. „Byli jsme ještě lepší, než stoprocentně sehraní a natrénovaní Sověti!“ smál se při vzpomínce na mistrovské momenty Jiří Holeček.

A spolu s ním se tehdy smála celá země. Po třiadvaceti letech...

Soupiska Československa

Brankáři: Jiří Holeček, Vladimír Dzurilla.
Obránci: Oldřich Machač, František Pospíšil, Josef Horešovský, Jiří Bubla, Rudolf Tajcnár, Milan Kužela, Vladimír Bednář.
Útočníci: Jan Klapáč, Jaroslav Holík, Jiří Holík, Jiří Kochta, Václav Nedomanský, Július Haas, Vladimír Martinec, Ivan Hlinka, Bohuslav Šťastný, Josef Paleček, Richard Farda.
Trenéři: Jaroslav Pitner, Vladimír Kostka.

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Ochrana osobních údajů | Sledování streamů | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz