Článek
Ivan Michajlovič Majský byl složitý muž mnoha tváří, kterému nemůžeme vždy úplně věřit. Kniha Stalinův velvyslanec v Londýně připravená Gabrielem Gorodetským má asi nárok na přívlastek unikátní, protože psát deníky se v paranoidní Stalinově říši rovnalo téměř sebevraždě. Lidé se udávali a cokoliv mohlo být použito proti nim. Z toho důvodu si sovětští diplomaté většinou nezapisovali, co si skutečně myslí. Otázkou je, jak moc byl upřímný Majský. Zdá se, že rozehrával různé hry a měl štěstí, že ze všeho „vybruslil“ živý.
Majský se ve skutečnosti jmenoval Ljachovecký a byl židovského původu, což celý život tajil. Pocházel z vyloženě buržoazních kruhů a byl vzdělaný. Četl anglicky i německy, jeho oblíbeným autorem byl Heine. V Mnichově vystudoval ekonomii a v Londýně se setkával nejen s politiky, ale i s umělci a intelektuály. Znal Masaryka, Shawa i Wellse.
Mlátit do uranu palicí. Krušnohorské gulagy byly pro vězně peklem
Majský zjevně miloval Západ a nebyl to žádný fanatický bolševik, přesněji řečeno nebyl vůbec bolševik. Nejbližší mu byli sociální demokrati. Musel ale předstírat souhlas.
V roce 1938 si zapsal, jak opakovaně kritizoval Brity pro pasivitu a tvrdil, že jedině Sovětský Svaz je připraven bojovat proti Hitlerovi. Ve skutečnosti to asi bylo trochu jinak. Po paktu Ribbentrop–Molotov si zaskočený Majský zapsal, že „smysl a důsledky mu nejsou zcela jasné“.
Ponurá detektivka z okolí Kadaně
A v červnu 1941, den před Hitlerovým útokem na SSSR, poznamenal: „...nejsem ochotný věřit, že na nás Hitler zaútočí...“.
Léta z dálky sledoval, jak jsou likvidováni jeho kolegové v různých monstrprocesech, a nakonec byl sám obviněn ze „sionistického spiknutí“. Měl ale opět velké štěstí – stalo se to v roce 1953, kdy Stalin zemřel, a tak byl už v roce 1955 lišák Majský zase na svobodě.
Může se vám hodit na Zboží.cz: