„Jsme národ pejskařů a málokdo ví, jak svému nejlepšímu zvířecímu příteli pomoci v krizové situaci,“ vysvětluje důvody otevření nového kurzu ředitelka oblastního spolku Českého červeného kříže Lada Brožová.

Ta se ocitla v situaci, kdy během jízdy v trolejbusu zkolaboval cizí pes. Musela zahájit resuscitaci a postup u té zvířecí znala prý jen náhodou. Přestože se pejska, který byl dlouhodobě vážně nemocný, nepodařilo zachránit, stala se tato zkušenost prvotním impulzem pro vznik kurzu.

„Byl to pro ni silný zážitek, navíc jsme také vedli kurzy první pomoci pro nevidomé lidi, kteří jsou na svých psech často existenčně závislí. Když jsem k Červenému kříži nastoupila, řekla jsem paní ředitelce, že bych se psí první pomoci chtěla věnovat. A tak jsme se do toho opřely a sehnaly jsme peníze na resuscitační model,“ konstatuje Jana Fajfrová z plzeňského Červeného kříže.

Kurz vedou lektoři s veterinárním vzděláním zážitkovou formou, a tak si například vyhodnocení akutního stavu mohou účastníci vyzkoušet na živém cvičeném psovi a resuscitaci na psím modelu.

„Hodina začíná informacemi, jak vyhodnotit stav psa, abychom poznali problém a věděli, co říct veterináři. Řeší se, jak postupovat v případě intoxikace, řezných ran, různých úrazů nebo včelího bodnutí. Není to o tom, aby byli lidé samozvanými veterináři, ale aby dokázali zvládnout akutní situaci a poznali, kdy jít k veterináři, a ve kterém případě ne,“ doplňuje Fajfrová s tím, že první termíny byly naplněné v podstatě hned.

Kurzů se účastní deset lidí. K dispozici mají jedenáctiletou fenku Ebby. „Na ní si mohou vyzkoušet, jak nahmatat tep, jakým způsobem obvazovat,“ říká.

Pak dostanou certifikát a stanou se odborníky na první pomoc u psa. Lekce má na starost veterinární asistentka Věra Lafatová. Podle ní povědomí lidí o tom, jak zachránit v případě akutního zdravotního problému svého čtyřnohého přítele, moc široké není.

„Troufám si říct, že nějakých sedmdesát procent lidí neví ani jak dát první pomoc člověku, natož psovi. Dá se říci, že je to velmi podobné. Zásadní rozdíl je v tom, že v případě člověka máte za zády sanitku. Snažíte se pomoci, případně vám dispečer po telefonu říká, co máte dělat. Pak přijede sanitka a vysvobodí vás. U psů to tak není. Tam jste odkázaní sami na sebe. Musíte nějak zafungovat, než odjedete na veterinu. Čas mnohdy hraje velkou roli,“ zdůrazňuje s tím, že pokud majitel zvířeti nepomůže a rovnou jede ke zvěrolékaři, pes se návštěvy nemusí dožít.

Třicet stlačení hrudníku a dva vdechy

„Často se setkáváme se srdeční zástavou z důvodu přehřátí. Je to problém hlavně v letních měsících. Na kurzech lidem říkám, jak mají resuscitovat. Také jak se zachovat při problémech s dušením. Probíráme i vypuzovací manévry v případech, kdy pes spolkne nějaká cizí tělesa. Probíráme první pomoc při intoxikaci, jak vyvolat zvracení. Jak ošetřit rány, jak udělat tlakový obvaz. Mluvím i o drobnostech, které nesouvisí úplně s akutní první pomocí. Vybírám nejčastější problémy, kdy člověk může, respektive musí zasáhnout,“ podotýká.

Jednou z hlavních částí výkladu je nepřímá masáž srdce. „Je to podobné jako u lidí. Také se provádí třicet stlačení hrudníku a dva vdechy. U malých i velkých psů je to stejné. Co se dodržování zásad bezpečnosti týče, hlavní je volba místa, kde resuscitaci provedeme. Musíme najít klidné bezpečné místo,“ popisuje.

Toho, že by pes po nabytí vědomí zaútočil, se prý lidé poskytující pomoc bát příliš nemusí. „Když se pes dostane zpátky k vědomí, nestane se, že by byl hned agresivní, tělo je oslabené,“ dodává veterinární technička, která svou znalost psí první pomoci využila i mimo svou práci.

„Stalo se mi, že jsem šla na procházku s kamarádkou a jejím malinkým pejskem. Ten spokojeně běžel, hrál si, najednou zakopl a přišel o vědomí. Začaly jsme resuscitovat, ani jsme nestihly ty dva vdechy a srdíčko mu naštěstí naskočilo,“ vypráví.