Oficiální název King Richard k tomu na první dobrou možná vybízí, kór když by se tím utvořila  zajímavá rivalita s The Tragedy of Macbeth, za který byl navíc nominovaný Denzel Washington. Ale tady se rohodně nejedná o Shakespera. Titulní postava je Richard Williams – otec (zhruba) pěti dětí, z nichž dvě mají našlápnuto k tomu, aby se z nich staly špičkové tenistky. Jmenují se Venus a Serena. A tak se dočkáme vcelku očekávaných momentů a scén, které díky výborným hereckým výkonům (nejen Will Smith, nýbrž i Aunjanue Ellis, Jon Bernthal, Demi Singleton a Saniyya Sidney) a svědomité režii stejně zaujmou. Ačkoli ve finální hodince si scenárista Zach Baylin už evidentně nechtěl vůbec nic komplikovat.

Jenom přidal trochu patosu, aby upoutal pozornost členů Akademie a zároveň usnadnil hraní představiteli titulního hrdiny, který už v počinech jako Štěstí na dosah, Sedm životů či Collateral Beauty: Druhá šance ukázal, že mu takový přístup rozhodně není cizí. Král Richard: Zrození šampiónek se samozřejmě líbí i proto, že sází na rodinné hodnoty, třebaže je hlavní postava na svoje dcery až zbytečné přísná. O jejich talentu ví více, než kdokoli jiný, nicméně jelikož prožil dětství ve 40. a 50. letech, je přesvědčený, že se svou odschoolovou výchovou vždycky dělá všechno správně a svou otcovskou roli si uživá. Protože i kdyby nikdo jiný na světě, vlastní dcery jej prostě poslouchat budou!

 










 

Na druhou stranu neúnavně oslovuje potenciální kouče, ale třeba skutečnost, že Venus nakonec vydělá na tom, že nepodepsala původní nabízenou smlouvu s Nike, jest z velké části také zásluhou šťastné konstelace a matky Brandi, která se na věci dívala vždycky nesebestřednýma očima. Richardovi nechybí sebevědomí, což po něm holky zdědily, nicméně nám musí být jasné, že budeme v určitý okamžik svědky rádoby srdceryvné scény, ve které změní názor a se svou dcerou dá řeč (ostatně v ten okamžik moc jiných šancí nemá, když po něm pálí tenisáky), aby jí povolil hrát. Také určitě nepřekvapí, protože sledujeme sportovní film, že končíme důležitým zápasem. Nepochybně po vzoru Rockyho, který tuhle šablonu definoval už před bezmála polovinou století.

Samotné tenisové sekvence věru nepřinášejí nic světoborného. V dramatu Borg/McEnroe, ba i v Souboji pohlaví fungovaly mnohem lépe. To bylo dáno rivalitou a impulzivně-cholerickou povahou Johna McEnroea, ve druhém případě pak nevšedním kláním mezi mužem a ženou. Samozřejmě také faktem, že tenisové pasáže jsou v obou snímcích o pozanání lépe, dynamičtěji sestříhané. Ovšem svou roli sehrává i případná znalost výsledku. Když není, o napětí není nouze. Zatímco u Krále Richarda: Zrození šampiónek sledujeme Venus ještě v teenagerovském věku, tj. při začátku její profesionální karéry, o které víme, že byla fenomenální. Takže když nad tehdejší jedničkou Arantxou Sánchez Vicario vyhraje, potvrdíme si, že prostě byla vždycky přirozený talent. Kdežto pokud prohraje, tak víme, že to v celkovém kontextu nemělo na její parádní kariéru vůbec žádný vliv. Pravda, okolnosti, za jakých se dobereme k výsledku mače, neměly s fair play příliš společného.

 










 

A příliš společného vlastně Will Smith nemá ani s Richardem Williamsem, přestože se na něj při své děkovné řeči odvolával. Tedy až na to sebevědomí a touhu prodat se, resp. prodat svoje dcery – výhradně tedy ve smyslu nastartování jejich kariér, o kterých nepochybuje, že budou výjimečné. Ve filmu vyhrocenou situaci řeší domluvou. Jednou se neudrží, když provokatér-gangster vyhrožuje znásilněním dcery. Sám Richard však dostane nakládačku, přičemž to není poprvé, co se stal terčem útoku (dojde i na očekávanou paralelu se zmlácením Rodneyho Kinga). Dále mluví o tom, že je třeba ideálně zůstat pokorný, i když tě ostatní urážejí a ponužují. A že není dobré se vytahovat. Dokonce zazní replika „you ruined everybody else’s day“, neboli „všem ostatním jsi zkazil den.“ To se bohužel Willu Smithovi podařilo. Ale když se vykašle na ego, pravděpodobně bude Akademií omilostněn dříve jak za deset roků.

Král Richard: Zrození šampiónek je film, o kterém se dá napsat, že je typickou podívanou, jaké se o nejprestižnější ocenění ucházejí každý rok. Vztahy mezi postavami jsou – na rozdíl od vročení – jasně dané a servírované velice poutavým způsobem, takže nevadí, že si nikdo neprojde žádným vývojem. Kdyby se Williamsovi neodstěhovali na Floridu, sousedka by pořád v dobré víře dělala problémy. Kdyby Richard znenadání nezmoudřel, jeho žena by se s ním pořád hádala. A to i přesto, že ví, že svoje dcery zbožňuje nade všechno a že z nich chce vychovat nejen výborné hráčky, ale především výborné lidi. Ostatně proto je taky nutí dívat se na Popelku. V rámci dramatu je tady skoro všechno v pořádku – teda až na ty tuctovější momenty usmiřování a promlouvání do duše. Ovšem co se sportovní stránky týče, Král Richard: Zrození šampiónek, na rozdíl od výše zmíněných filmů, nadšení pro tenis nevzbudí, ani kdyby mělo být pouze krátkodobé.

P. S.: Bonusová sekce na Blu-ray nabídne čtyři materiály. Jeden zmiňuje osmasedmdesátistránkový plán, který otec Venus a Sereny vypracoval ještě před jejich narozením a který trochu připomene český dokument Každá minuta života. Ke slovu se dostane jeho bývalá žena Oracene Price, ale také Demi Singleton a Saniyya Sidney, které tenistky hrály a ze kterých se staly kamarádky. Další video je do značné míry o přístupu Willa Smithe k roli, kdy nechtěl Richarda Williamse napodobovat. Současně tvrdí, že mu pomohla skutečnost, že má sám dceru Willow. V ještě dalším videu jde o to, že se uvedené dvě mladé herečky musely naučit hrát tenis, což pro jednu bylo složité hlavně z toho důvodu, že musela hrát méně šikovnou rukou. A pak tady máme vynechané scény, které by finální sestřih stejně ničím neobohatily. 

FOTO: Warner Bros.