Co je psáno na manžetě. Příběh literatury českých Romů

19. duben 2022

Když se řekne „romská literatura u nás“, naskočí jednomu možná jména Mileny Hübschmannové a Eleny Lackové.

Ta první je zakladatelkou české romistiky a iniciátorkou dlouhé řady oborových projektů, ta druhá pak autorkou knihy Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, kde převyprávěla svou dramatickou etnoemancipační cestu napříč skoro celým 20. stoletím. Teď přibyla třetí sudička, respektive třetí zásadní počin: Karolína Ryvolová (ročník 1977) vydala knižně (v nakladatelství Slovo 21) svou studii Špačkem tužky na manžetě. Podtitul té práce zní Příběh literatury Romů.

Svaz a list

To si žádá zpřesnění: Ryvolová, která absolvovala romistiku právě u výše jmenované Hübschmannové, totiž sleduje pouze literaturu psanou, pouze tu (až na pár překladových výjimek) psanou českými Romy, respektive Romy žijícími na česk(oslovensk)ém území, a konečně tu literaturu, která vznikala v romštině, nikoli v češtině. Její práce, časově vymezená koncem šedesátých let a současností, tedy zhruba půlstoletím, je tak povahově blízko národněobrozeneckému snažení českých vlastenců hlavně v první půli 19. století. Ostatně o Lackové se svého času psalo jako o „romské Boženě Němcové“. Mimochodem: žen-autorek měla romská literatura u nás odjakživa víc než dost, takže tady žádná nutkavá potřeba mystifikovat Marií Čackou nebo Žofií Jandovou nebyla.

Martin Oláh a Karolína Ryvolová

Ryvolová začíná svou studii první institucionální a časopiseckou platformou, nastartovanou v devětašedesátém roce (Svaz Cikánů-Romů a list Románo ľil), pokračuje dekádami normalizace (kdy režim tlačil výhodami sociálního a hmotného jištění na romskou asimilaci) a první porevoluční patnáctiletkou (plnou proromských aktivit nastartovaných skoro bez výjimky Hübschmannovou) – a uzavírá érou po Hübschmannové, která v roce 2005 tragicky zemřela. Vymezený terén pak autorka zkoumá spíš pragmaticky než analyticky, interpretačně a kontextuálně. Eviduje, kdy psal kdo co a kam, případně jak. Jde po jménech, titulech, nakladatelstvích, institucích. Textové souvislosti, širší rámce a vývojové paralely přenechává (až na pár letmo nahozených výjimek) jiným.

Pomoci druhému pochopit

Čtěte také

Špačkem tužky na manžetě je tedy studie-východisko. Základna, rozcestník. Přehledová práce, podrobná mapa terénu. A samozřejmě podnět. Nejen pro další akademiky, pracovníky v oboru literární historie. Možná hlavně pro čtenáře. Takového typu literatury, která je jednak většinou na okraji, ne-li rovnou za ním, jednak vždycky těsně provázaná se životem. Literatura Romů má jen sporadicky hodnotu uměleckou, její devízou je především hodnota dokumentární. Má živel a kouzlo naivismu nebo art brut. A svědčí o značném úsilí: vypovědět jednu specifickou zkušenost, která by mohla druhému pomoct – pochopit.

autor: Radim Kopáč
Spustit audio

Související

Více o tématu