Sean Ellis mě před lety sejmul jeho nezávislým pohledem na svět nočních supermarketů ve snímku Cashback, chválené Metro Manila jsem ale neviděl a Anthropoid, byť za mě celkem fajn, rozhodně nebyl ničím přelomovým. Na horor The Cursed, nebo Eight for Silver chcete-li, jsem se tak těšil primárně spíš díky zajímavému traileru, obsazení a taky námětu, víc než kvůli jménu režiséra a zároveň scenáristy. Jako bych dopředu tušil, co mě nakonec zaujme nejvíc, a v čem nejspíš budou ležet hlavní slabiny. Zatímco totiž atmosféra, kamera, herci a téma filmu dopadly nebojím se říct výborně, scénář je vyloženě slabota, a ten bizarní rámec s první světovou válkou, který se mu snažil Ellis dodat, vlastně nechápu dodnes. Ale popořadě. 

Film vypráví příběh menšího britského lorda (Alistair Petrie) a jeho rodiny, na jehož pozemek dorazí skupinka Romů. Jejich předci totiž tuto půdu kdysi dávno obývali a v zásadě tak mají na svůj pobyt zde právo, jak ale správně tušíte, koncem 19. století se v Anglii s právy těchto lidí nijak zásadně nikdo netrápil, takže se lord rozhodne, že když Romové nesbalí svou osadu a nepotáhnou pryč po dobrém, bude je muset odklidit po zlém. Tenhle nekompromisní, nepříjemný a vyloženě zlý úvod, při němž kamera zůstane nehybně stát, jako by sama byla opařená z těch výjevů, které zabírá, je asi nejsilnějším momentem celého snímku. Což se vlastně ukázalo jako dobrý tah, protože jsem si v tu chvíli začal film, jehož žánr rozhodně nepatří mezi mé oblíbené, paradoxně dost užívat.

Následující dění už sice kopíruje tradiční šablonovité příběhové kostry většiny hororů. Lord a jeho rodina je umírající romskou „čarodějnicí“ prokleta, na pozemku se začnou dít divné věci, mizet děti, umírat vesničani, a do toho tam přijde osamělý patolog John McBride (Boyd Holbrook), aby vše vyšetřil. Scénář, byť prosťoučký a nenabízející žádné další velké zvraty, v podstatě odvede jen naprosté minimum, a zbytek tak stojí především na silně ponuré atmosféře, která de facto táhne celý děj kupředu. I díky ní má člověk ze 113minutové stopáže nakonec pocit, že sleduje kratší filmovou povídku spíš než regulérní celovečerák.

K jeho dobru můžu říct minimálně to, že Ellis práci s tempem odvádí dobře, takže i když The Cursed neoplývá příliš mnoha akčními scénami, a vlastně je to jen série méně či více povedených dialogů, střetů s „kletbou“, která tu na sebe bere folklórní podobu vlkodlaka, a taky snových frekvencí, které odhalují podstatu celé záhady dalším postavám (lord si pochopitelně nechá vyvraždění romské osady pro sebe), celé je to poměrně svižné, funguje tomu napětí a člověk ani moc neřeší, že vlastně ví, jak to nejspíš dopadne.

Přehrajte si trailer The Cursed si určitě neklade za cíl zlákat davy. Na to je moc specifický. Abychom se tu mohli bavit o nějakém umění, potřeboval by zase o dost lepší a chytřejší scénář, nějaký přesah, a třeba víc prostoru pro málo využitou Kelly Reilly. Jako nenápadná hororová výprava do konce 19. století, která si na nic moc nehraje, nesnaží se zbytečně lacině děsit a tvůrci si v ní dali záležet na tom, aby odvedli výborné řemeslo, je to ale moc povedené. Já si i přes výtky tuhle kombinaci dost užil, že se to ale povede i vám, to úplně zaručit nedovedu.