Co přesně jste chtěli vyjádřit názvem Rock Believer?
Jednoho dne přišel náš kytarista Rudolf se skladbou nazvanou Rock Believer a nadhodil, že bychom takhle mohli pojmenovat celé album. Nám to přišlo jako skvělý nápad. Vzdáváme tím hold všem „rockovým věřícím“ na celém světě. Platí to samozřejmě i na nás jako na kapelu. Scorpions věří v rockovou hudbu celým srdcem. Mnohokrát jsme slyšeli, že klasický rock je mrtvý – měl ho převálcovat hip hop nebo trendy jako grunge a podobně. Nepochybuju o tom, že mezi mládeží je hip hop ohromně populární, ale rock stále žije a má své oddané fanoušky. Podívejte se třeba na to množství festivalů všude po světě. Takže je to něco jako naše prohlášení.
Vy sám jste tedy v sílu rockové muziky nikdy ani na okamžik nezapochyboval?
V žádném případě. Když jsme začínali, čerpali jsme inspiraci od všech těch skvělých kapel jako Beatles, Rolling Stones, The Who, Kinks. Jejich hudba v nás zůstane už po celý život, nikdy se jí nevzdám, nepřestanu v ní věřit a uctívat ji. Během naší kariéry jsme zaznamenali mnoho módních vln, punk, zmíněný grunge, alternativu, ale rock ve své nejryzejší podstatě přežil všechno.
Videoklip ke zmíněné titulní skladbě se prostřednictvím archívních záběrů ohlíží za dosavadní kariérou Scorpions. Je v něm spousta nostalgie, ale také víry v budoucnost, což se dá vztáhnout i na celé album. Cítím to správně?
Řekl bych, že ano. Je v něm esence Scorpions, našeho přístupu k hudbě. Má chytlavou melodii a refrén je přímo určený k tomu, aby si ho s námi na koncertech zpívalo co nejvíc lidí. Těšíme se na koncerty, samozřejmě i na květnový pražský, máme úplně novou scénu, do setlistu kromě Rock Believer zařadíme i další nové skladby a těšíme se na to, jak je fandové živě přijmou.
Hodně kapel a muzikantů vydává v souvislosti s pandemií vyloženě pozitivní desky, které mají za cil posluchače povzbudit, vlít mu do žil energii. Je to i váš případ?
Už když jsme začali pomalu dělat na nových věcech, což bylo v průběhu roku 2019, řekl nám jeden náš kamarád a obrovský fanda, že musíme v každém případě nahrát a vydat nové album. A že pokud to uděláme, musí znít jako Blackout, což je naše klasika. Rozhodli jsme se, že přesně takovou desku uděláme. Plnou energie, nahranou jako za starých dobrých časů kompletní kapelou v jedné místnosti ve studiu. Samozřejmě jsme si ještě řekli, že musíme napsat co nejvíc opravdu dobrých skladeb, což se nám myslím podařilo.
V jednom rozhovoru jsem četl, že jste dokonce uvažovali o vydání dvojalba – tak vám šlo psaní písniček od ruky.
Nejprve vznikaly texty, začal jsem je psát v roce 2019, v květnu následujícího roku jsme se sešli celá kapela ve studiu a měli jsme k připravených třicet skladeb, možná víc. Do finální podoby jsme jich dotáhli nějakých dvacet a opravdu jsme chvíli koketovali s myšlenkou, že bychom vydali dvě desky krátce po sobě. Tedy ne vyloženě dvojalbum, ale dvě alba. Na Rock Believer je jich nakonec jedenáct, ale speciální edice má dalších pět, k tomu různé bonusy na japonském, britském a francouzském vydání. Takže materiálu jsme měli opravdu dost.
Letos je to padesát let od vydání debutu Lonesome Crow. Vzali jste tohle výročí v potaz při přípravě turné? Hrajete například nějaké starší věci, které moc často na koncertech Scorpions nezní?
Už si ani nepamatuju, kdy jsme naposledy hráli něco z Lonesome Crow. Teď se spíš soustředíme na nový materiál. Když to ale takhle říkáte, je to vážně neuvěřitelné. V roce 1972 by mě rozhodně nenapadlo, že se po padesáti letech budu s někým bavit o nové desce Scorpions. Byla to fantastická cesta a doufám, že ještě nekončí.
Členem kapely je od roku 2016 Mikkey Dee, bývalý člen King Diamond nebo Motörhead. Jak se vám hraje s jedním z absolutně nejlepších rockových bubeníků současnosti?
Rock Believer je první album, které jsme s ním udělali. Je to fantastický hráč, úžasně nás všechny nakopl svou energickou hrou a nejen jí. Podílel se velmi výrazně na celém procesu vzniku a nahrávání alba, společně s Rudolfem Schenkerem napsal skladbu Hammersmith. Hrát s ním je opravdu radost a z alba je to myslím dostatečně zřejmé.
