Ivan Binar: Souboj o kačenu
Poslal mi Pavel Táborský z Deštné u Jindřichova Hradce elektronickou poštou čtyři vědecky podložená doporučení týkající se zdraví v pokročilejším věku. Jakmile vědci – nejlépe američtí – něco zjistí, pošlou to dál, přes Dírenský potok až ke mně. Touto cestou se dozvídám, že je třeba pít kávu, zamezí vzniku rakoviny jater; vejce zas dodají potřebné aminokyseliny, stimulují mozek a zlepšují zrak.
Překvapením jsou pro mne škvarky, které se tváří velice nebezpečně. Omyl! Škvarky posilují imunitní systém a dodávají tělu kyselinu hyaluronovou, nepostradatelnou v boji proti vráskám. Více škvarků, méně vrásek.
Čtěte také
Čtvrtým doporučením je chůze. Nejmenovaní vědcové zjistili, že už pouhých patnáct minut chůze snižuje úmrtnost o 20 procent. Místo vajec stimulujících mozkovou činnost namazal jsem si krajíc vrstvou škvarkové pomazánky, aby se mi nedělaly vrásky, a vyrazil na dlouhý pochod s cílem stát se nesmrtelným. A hle, ještě tu jsem! Chůzí lze totiž absenci vajec nahradit, tvrdím já-nevěděc. Absenci chůze však nahradit nelze ničím.
Vyrazil jsem proti proudu Rokytky a po dvou hodinách svižné chůze doklopýtal k rybníčku nazvaném po vodohospodáři Richardu Polifkovi, s eF, Polifkův, a stal se svědkem neobvyklé události.
Boj pro boj
Na vodě se tam nelítostně bili dva kačeři březňáci. Hryzali se placatými zobáky do krků a do hlaviček měňavých barev, mlátili křídly o hladinu, točili se kolem sebe, až se vlny zdola roztáhnuly v širá kola. Rvali se mlčky, nelítostně a úporně.
Čtěte také
Předmět sváru, kačena šedohnědým peřím skromně oděná, zády otočená k zápasišti, tvářila se netečně. Jako by se jí ta nelítostná řež netýkala, jako by jí bylo jedno, kdo vyhraje a zplodí s ní vejce.
A když to nebralo konce, odlepila se od hladiny a ulétla do nenávratna. Zápolení však neskončilo. Už to nebyl souboj o kýženou dámu, byl to boj pro boj, šarvátka zbytečná. Nebo snad nezbytná?
Kolem běhali tam a zpátky běžci s hudebními klapkami na uších, se zraky upřenými k cíli, chodci zaboření očima do nicotných informací na kapesních obrazovkách, nevšímaví rodiče s kočárky. Jenom venčený pes přiběhl a zaujatě přihlížel boji na hladině; než ho páníček odvolal.
Co my, páni tvorstva, víme o skutečném životě bytostí, které s námi sdílejí jedno město, jednu planetu!
Autor je spisovatel
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
