FENOMÉN: VENKU V CHLADU (8)

Těm z nás, kteří jsou méně dobrodružné povahy, připadá představa, že by se uprostřed téměř arktické zimy vydali do nezkrotné divočiny, jako šílenství. Pro Igora Djatlova, třiadvacetiletého studenta radiotechniky na "Uralském polytechnickém institutu", to bylo čiré štěstí. Igor byl nadšený turista a lyžař, ve svém oboru velmi zkušený a měl na to státní osvědčení II. stupně. V únoru 1959 tento nadšený outdoorista sestavil tým osmi svých spolužáků - šest mužů a dvě ženy - všichni byli turisté a lyžaři s certifikací II. stupně. Rozhodli se absolvovat běžeckou expedici na horu známou jako "Gora Otorten" na severním Uralu v sovětském Rusku. Na této cestě je doprovázel 38letý Semjon Zolotarjov, Djatlovův přítel a nejkvalifikovanější ze skupiny. Zolotarjov byl hodnocen stupněm III. Po dokončení náročné cesty měli stejného stupně dosáhnout i ostatní členové skupiny.

Oblast, kterou si Igor Djatlov pro svou výpravu vybral, se nacházela v odlehlé Sverdlovské oblasti. Už jen dostat se na výchozí místo bylo samo o sobě náročné. Po cestě vlakem do Ivdelu museli turisté vydržet hrbolatou jízdu nákladním autem do městečka Vizhaj, kam dorazili 26. ledna 1959. Toho večera byli v dobré náladě a těšili se na začátek cesty. Brzy ráno nakoupili čerstvé bochníky chleba a pak se vydali do rozlehlé bílé divočiny. Pro jednoho člena však cesta neměla dlouhého trvání. Jurij Judin přišel na výpravu s problémem s kolenem. Během prvního dne se jeho revmatismus znovu rozhořel a způsobil mu takové bolesti, že se musel vrátit. Jurij to tehdy nemohl tušit, ale jeho problematické koleno mu právě zachránilo život.

Nikdo se nevydává na tak náročnou cestu, jako byla tato, bez důkladného plánování. Djatlov před odjezdem slíbil řediteli svého sportovního klubu, že pošle telegram, v němž potvrdí svůj bezpečný návrat, jakmile se vrátí do Vizhaje. Předpokládalo se, že to bude do 12. února, ale Djatlov před odjezdem skupiny řekl Judinovi, že to může trvat o několik dní déle, protože počasí bylo horší, než